Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

 Narozeny ve stejný den, nerozdělitelné, přesto ve své práci individuální. Tak charakterizuje kurátorka Dagmar Šubrtová život a dílo dvojčat - akademických malířek Jitky a Květy Válových (* 13. 12. 1922 na Kladně). Na probíhající jihlavské výstavě v OGV v Komenského ulici ale podle svých slov obě sestry představuje v trochu jiné podobě, než jak je příznivci výtvarného umění znají. 

Výstava (potrvá do 27. února) dostala výmluvný titul Pod jedním nebem. Obrazy na ni zapůjčily galerie z Prahy, Roudnice nad Labem či Litoměřic, soukromí zapůjčitelé, Galerie Středočeského kraje a Nadační fond Kmentová Zoubek.

Vystavené práce a přípravné skicy k obrazům se ohlížejí za tvorbou, která vznikala v kladenském domě čp. 1662 v Bendlově ulici, kam se dvojčata se svými rodiči nastěhovala v roce 1938. Pamětní deska, umístěná na dům v roce 2018, obě umělkyně komentuje jako výjimečné a osobité malířky, představitelky výtvarné skupiny Trasa (od roku 1957), významné osobnosti nejen českého výtvarného umění.

Ateliér sester Válových je dnes zpřístupněn veřejnosti. Jak podotýká kurátorka Šubrtová, stal se kladenský dům útočištěm a středem jejich společného života: „Spolu tvořily, společně studovaly na pražské UMPRUM, spolu vystavovaly...“

Žákyně profesora Filly

U prof. Emila Filly studovaly sestry Válovy na VŠUP v Praze v letech 1945 až 1951. Poprvé pak obě vystavovaly v roce 1958 v Domě osvěty v Kladně. První větší samostatnou přehlídku měly v roce 1966 v Galerii Václava Špály v Praze, následovaly desítky výstav.

Květa Válová je svým dílem řazena k výtvarnému proudu nové figurace. „Zajímala se o tarot, jógu, o Antroposofické učení Rudolfa Steinera. Zvláště ji oslovila jeho idea duchovní jednoty všeho lidstva. Člověk se vyvíjí současně s okolním světem, jeho vývoj má zákonité souvislosti s neživou i živou přírodou, se sluncem i planetami,“ popisuje D. Šubrtová.

V šedesátých letech se Květa Válová věnovala také strukturální malbě. Zemřela 6. září 1998.

Její sestra Jitka se původně vyučila jako rytec skla v Železném Brodě, pracovala i u soustruhu. Posléze se věnovala malbě, kresbě i grafice.

„Ve své tvorbě se mimo jiné věnovala tématům zvířat, fascinoval ji jejich přirozený boj o přežití. Nejprve rozvinutím Fillových bojů a zápasů se dostávala k obrazům zvířecích lebek, poražených býků z jatek až k poslednímu dotyku. Věnovala se citlivosti lovce, který na sebe může vzít podobu a sílu uloveného zvířete, a později malovala svou užaslost nad krásou a inteligencí přírody,“ popisuje kurátorka Šubrtová.

Jitka Válová podle ní neustále hledala opravdovost člověka, víru a život v samotném aktu tvoření: „Životní vitalita, pozemskost, živelnost hmoty, zemitost, síla a výbuchy spontánnosti jsou v jejích obrazech přítomné hned vedle ztišení.“

Jitka Válová přežila své dvojče Květu o více než desetiletí. Zemřela 27. března 2011 ve věku 88 let. Pohřbena je spolu se svou sestrou na centrálním kladenském hřbitově.

Na poslední únorový týden je připravena komentovaná prohlídka jihlavské výstavy. Kurátorka výstavní instalaci doplnila také o komornější segment, pro který své obrazy zapůjčili čtyři současní autoři a autorky, výtvarní hosté Jiří Petrbok, Klára Spišková, Olbram Zoubek a Josef Žáček.

Jak vysvětluje Dagmar Šubrtová, pro některé z nich bylo setkání s Jitkou a Květou iniciační pro jejich tvorbu, jiné spojovalo hluboké přátelství a další byl jejich souputníkem a celoživotním obdivovatelem. 

Diskuze k článku