Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Výstavou v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě (OGV) vrcholí v těchto týdnech malířský projekt Lenky Zadražilové (* 1999), absolventky Ateliéru malba a ilustrace na SUPŠ Jihlava – Helenín, dnes studentky Ateliéru malířství 3 na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, který čerstvě vede Patricie Fexová.

Výstava projektu nazvaného Ze zadu… Intervence do stálé expozice ze sbírek… začala 11. listopadu přímo ve stálé expozici OGV na Masarykově náměstí. Tady mladá malířka vystavuje své malby, které jsou vlastně přemalováním podoby zadních stran několika obrazů ze stálé galerijní sbírky.

Lenka Zadražilová vnímá obraz jako objekt. „Já se celkově zajímám o obraz ve většině svých projektů, ať už starších, nebo teď nejčerstvějších,“ uvažuje, „jako malíř bych ten obraz, objekt, chtěla mít prozkoumaný ze všech stran. Když už ho vidíme zepředu, byla by škoda nevidět ho i zezadu, protože v tom zadním plánu, v tom reversu, v pozadí, které nevidíme, je to taky zajímavé.“

Podle Zadražilové bývá na zadních stranách obrazů zapsána jejich historie. Můžeme tu číst, jak se s obrazem zacházelo kdysi dávno i dnes. Jsou zde odřená místa, vizitky, někdy dokonce i psaná autorova slova, podpisy.

V některých případech ukrývá dokonce zadní strana obrazu i další malbu. Revers bývá podle Zadražilové zajímavý i z toho hlediska, že při aukcích nebo v muzeích a galeriích se zkoumá také pravost originálního díla.

S přáním malovat zadní strany obrazů ve stálé expozici oslovila Lenka Zadražilová vedení galerie před třemi lety, ještě jako studentka třetího ročníku helenínské školy. Touto formou plnila zadání školní práce s tématy „Obraz“ a „Reprodukce“, které posléze konzultovala s pedagogy Denisou Krausovou, Jakubem Tomášem a Petrem Kovářem.

„Přišla jsem za panem ředitelem galerie a požádala ho, jestli by nepřišel někdo v bílých rukavičkách, nesundal mi ty obrazy ze zdi a neotočil je,“ popisuje Zadražilová praktický začátek projektu. Obrazy menšího formátu malovala přímo v galerii. Šlo ale o časově poměrně zdlouhavou práci, a tak si zbytek zadních stran nafotila a malovala je v ateliéru.

Během zkoumání obrazů čekala na mladou malířku i některá překvapení. Jedním takovým byl třeba autorův vzkaz z osmdesátých let 19. století. Ten k ní po více než sto letech promluvil ze zadní strany oleje Alegorie Poezie a Hudby, který na lepenku namaloval František Ženíšek (1849-1916).

Vzkazy malířka na své malby nepřepisovala, pouze je iluzivně napodobila, aby si je divák mohl představit v kontextu celé zadní strany obrazu.

Ještě zajímavější překvapení čekalo na zadní straně obrazu Františka Hudečka (1909-1990) Monolog, malby olejem na karton z roku 1947. „Tam je z reversní strany přímo namalován obraz, takže jsem vlastně dělala jeho kopii. Bylo to opravdu překvapení,“ konstatuje malířka s tím, že obrazy nebyly předem tipovány s vědomím, jak jejich zadní strana vypadá.

Zadní strana hovoří

Jak k tématu zadních stran obrazů poznamenává kurátorka OGV Jihlava Ilona Staňková, není skutečnost, že zadní strana o díle mnohé vypovídá, pro milovníka umění nijak překvapivý.

„Najdeme zde záznamy o výstavách, štítky majitelů, inventární čísla a další prvky svědčící o historii díla, často nezbytné k určení jeho pravosti. Malba někdy pronikne podkladem a prozradí umělcův postup. Autor díla může také na reversu obrazu zanechat vzkaz určený jen zasvěceným očím, nebo naopak stopu, kterou oči již spatřit neměly, jak je tomu v případě znovu použitých pláten. Někteří autoři pojednávají obě strany plátna v neodkladném tvůrčím vytržení, jak jsme mohli nedávno vidět na výstavě Jiřího Načeradského,“ vysvětluje Staňková.

Jak dodává, vidíme na zadních stranách maleb na plátně také tzv. blindrám, tedy kostru obrazu. „Diego Velázquez na dnes již proslulém obrazu Dvorní dámy vymezil zadní straně obrazu místo na periferii obrazové plochy. Blindrám čelem k divákovi otočil kupříkladu Antoni Tàpies, čímž onen obraz proměnil v objekt,“ popisuje kurátorka.

Jak dále uvádí, analyzoval téma preparace rámu a plátna, konstrukce či dekonstrukce principů obrazu ve svém díle např. slovenský umělec Milan Bočkay. Napínací rám vtahuje do hry díky transparentním „plátnům“ též Jaromír Novotný. Kurátorka připomíná rovněž tvůrce Jana Steklíka, jemuž blindrám sloužil jako výrazový prostředek.

Důležitou úlohu v počinu Lenky Zadražilové však podle Ilony Staňkové hraje humor, moment překvapení, obrácení skutečnosti naruby.

Poslední věci obrazu

Výstava Ze zadu… bude intervenovat do stálé expozice OGV do 6. února příštího roku.

Většina prezentovaných maleb zadních stran vznikla hned v úvodu projektu v letech 2017 a 2018. Mezi prvním a druhým patrem stálé expozice jsou ale v mezipatře prezentovány obrazy zadních stran větších formátů, na kterých doslova sotva doschly barvy. Tyto obrazy byly aktuálně domalovány pro výstavu.

Studentka malby na brněnské fakultě, kam před časem z Helenína zamířila do ateliéru vedeného v té době Petrem Kvíčalou, se mezitím věnuje dalším projektům.

„Teď maluji portréty, ale taky dál zkoumám obraz nejenom jako objekt, ale i jako myšlenku. Z toho také vychází můj nejnovější projekt, a to je sbírání prachu,“ popisuje. Jak vysvětluje, zajímá se o sběratelství jako takové a o prach, který usedá na obrazy uložené do depozitářů.

„Prach shromažďuji na prachovce, smetám ho, dělám z něj kupičky, ty prachovky potom vystavuji. Sbírám třeba i pyl, dávám ho na izolepy. To všechno je vidět třeba na mém instagramu nebo na stránkách, ale ty teď právě nejsou aktualizované,“ dodává Lenka Zadražilová. Tématu prachu a obecně působení nepříznivých vlivů na obraz ve „finální fázi jeho života“ se věnuje od loňského roku.

Diskuze k článku