Rok 2008 plný cest za zvířaty i k jednacím stolům má za sebou někdejší ředitel ZOO Jihlava ing. Vladislav Jiroušek, prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad a akvárií a výkonný ředitel kanceláře této Unie. V interview pro JL nastínil i své plány pro letošní rok.

     
 Ve volené funkci prezidenta Unie budete do 27. května 2009, kdy jsou v Unii nové volby. Budete kandidovat i na další tři roky?

 Dlouho jsem o tom přemýšlel. Jde totiž také o zastupování ČR v nejvyšších postech mezinárodních organizací, což představuje tři čtyři náročné cesty po světě. Ta dosud poslední v Austrálii už byla pro mě náročná - absolvoval jsem toho hodně a mnohé mě už nepřekvapuje. Poslední rozhodnutí Rady Unie je nicméně takové, že mě jako kandidáta znovu navrhne. Neodmítl jsem to, mimo jiné s ohledem na rodinné zdravotní důvody, kvůli kterým musíme poněkud omezit soukromé cesty po světě.

 Mám k určitému omezení svých cest i další prozaické důvody. Jeden z nich je ten, že jsem loni absolvoval množství cest a mám z nich na zpracování tisíce fotografií. Pokud jsem na cestách, fotky leží a neprodám je. Teď jsem např. dopsal dvanáctý článek v krátké době. Osm jich bylo na objednávku a čtyři budu nabízet. Je to samozřejmě finančně zajímavé zúročení práce na cestách, protože časopis mi zaplatí řádově více než např. vydání knížky. Dlouhodobě spolupracuji s časopisem Koktejl, šest věcí jsem nedávno vezl například do časopisu Příroda. Další připravuji pro Lidé a Země.

     
 Zmínil jste knížky - jak se tedy daří vaší zásadní fotografické knize Zvířata mého života, která vyšla před několika měsíci? 

 Polovinu nákladu naštěstí koupilo vydavatelství Reader´s Digest Výběr. Kupodivu ji i prodali a doobjednali si další, což je pro knihu štěstí. Objektivně totiž musím říci, že o ni není rvačka a že bychom jinak asi na jejím vydání "ulétli". Je otázkou, zda bylo dobré udělat ji tak rozměrnou. I v zoologických zahradách se jí totiž prodává málo - když jsou lidé na dovolené, nechce se jim nosit s sebou tak těžkou knihu. Kupodivu se nakonec více prodává ve východních zemích než na Západě, na který jsme spoléhali více. Na knize tedy nezbohatneme, ale rozhodně ani neproděláme.

 Jaký byl váš rok 2008 z pohledu cestovatele a fotografa zvířat? 

 Byl opravdu rozježděný. Začal jsem soukromě týdnem na lyžích v Itálii, poté jsem vyrazil na jarní zasedání evropské asociace zoologických zahrad do Lisabonu. Nebyla to šťastná cesta, protože mě po cestě okradli o veškerou drahou fotovýbavu. Následovala valná hromada doma v ČR a po ní jsme s manželkou zamířili do polských zoologických zahrad a navštívili jsme všechny ZOO pobaltských zemí.

 Postupně jsme pak dva měsíce fotografovali přírodu a divoká zvířata v Norsku - v čísle časopisu Příroda, které je právě v tisku, vyjdou snímky pižmoňů. Po návratu domů jsem zamířil na výroční konferenci evropské asociace ZOO do belgických Antwerp a tři dny nato už přišel odlet do Austrálie.

 Austrálii jste už v minulosti jednou objel. Jaký byl program tentokrát? 

 Byl to zejména další kongres světové asociace zoologických zahrad a akvárií, tentokrát v Adelaide. Letěli jsme dříve spolu s přáteli, abychom naplnili auto. Pronajali jsme karavan pro čtyři osoby, objeli jsme polovinu Austrálie a samozřejmě jsem zase fotografoval a pozoroval zvířata. Ze Sydney jsme odletěli do Aucklandu - na dva měsíce na Nový Zéland. Usínal jsem a budil se s fotoaparátem v ruce, abych mohl fotit zajímavé záběry. Měl jsem s sebou pět fotoaparátů a pořídil patnáct tisíc fotek - digitál je zkrátka hrůza a nemoc. Fotím ale stále i Pentaxem 67 na film, kde člověk velmi přemýšlí, než to zmáčkne. Beru s sebou i dva stativy, takže někdy člověk nese i 16 kilo ve fotovybavení. Vozím s sebou notebook, takže večer jsem pak seděl do tmy nad fotkami, poté ještě psal deník a dopředu i některé články.     

 Na cestách fotí i moje manželka Inka a loni vyfotila i věci, které se mně nepodařily. Například letovky terejů, anebo vzácné ptáky laločníky, které já vždy zahlédl jen někde z dálky a ona dlouho nehnutě čekala a má špičkové fotky na pár metrů.

 Uvidí něco z loňských cest i jihlavská veřejnost?

 Pokud se mi podaří půjčit sál od krajského úřadu, který nám v této věci v minulosti vždy vyšel vstříc, rád bych alespoň s fotografiemi z Nového Zélandu opět seznámil ještě v únoru i Jihlavany. Vybral jsem 840 obrázků, takže by to bylo na dvě a půl hodiny s přestávkou. Hotovou mám i Afriku, kterou jsem nikde nepustil, anebo i Austrálii. Těším se na nové výchovně-vzdělávací centrum v ZOO Jihlava, které má být zaříze-no právě i na takovéto akce.
     
 

 Jaký bude váš pracovní program v roce 2009?

 Prosadil jsem, že letos bude historicky podruhé jarní zasedání Rady asociace evropských zahrad v Česku - bohužel ne v Jihlavě, ale ve Dvoře Králové. Dva dny předtím proběhne ve Vyškově tradiční setkání českých, polských a slovenských ředitelů ZOO. Následuje květnová Valná hromada naší Unie a poté mám odletět do Indonésie na ostrůvek Nusa Penida poblíž Bali, kde bych měl s tamním panem starostou stříhat pásku našeho konzervačního a výchovně-vzdělávacího centra. Jde o projekt Unie, v němž se především angažuje brněnská ZOO.

 Předběžně jsem se také domluvil s majitelem a ředitelem tří ZOO v Indonésii, kolegou Jansem Mamansangem, který pobýval také u nás v jihlavské ZOO, že bychom se v rámci této náročné cesty soukromě vypravili buď na Sumatru na tygry, případně na jávské nosorožce. Na léto mám nabídku fotit na Wranglerově ostrově tuleně a medvědy, ale to je zatím v jednání. Jde o velmi zajímavou možnost, do těch míst se totiž člověk bez povolení nedostane. Naproti tomu jsem odmítl plout lodí do Arktidy - tam už je na mě přece jen příliš zima.

 Velký projekt máte rozpracován na Kypru...?

 Ano, ta záležitost mě docela chytla. Poslali mi před časem letenku a zúčastnil jsem se setkání na vysoké úrovni v Limasolu, kde se uvažuje o přestavbě zoologické zahrady. Kypr nemá zpracováno nezbytné licenční řízení v rámci směrnic EU - především tato ZOO normám EU neodpovídá a bude tedy nutné ji dát v tomto směru dohromady. Ustrnula někde před 25 lety - takové bývaly i u nás, já tomu říkám "východoslovenské železiarně": Zkrátka mříže a mříže! Primátor města studoval v Moskvě, hovoří perfektně anglicky a dobře se s ním jedná. Během několika schůzek jsem v zásadě přikývl na možnost stát se konzultantem přestavby ZOO a zpracoval jsem i první studii s textovými návrhy a náčrtky. Nechceme tam beton, oni umí krásně vyskládat kámen, který doplníme dřevem.

 Radní města od podzimu moje návrhy posuzovali a s výjimkou přemístění vstupu je schválili. Nyní se jedná o tom, jak se budu na realizaci podílet, pravděpodobně budu létat mezi Jihlavou a Kyprem. Dal jsem si ovšem podmínku, že v takovém případě bude vždy na místě stavební technik, který bude mluvit anglicky, bude tam technika a složený dohodnutý materiál. Oni jsou to už přece jen "Asiati" a mám ze zkušenosti trochu obavy, že na můj vkus bude pracovní tempo a nasazení příliš pomalé, zkrátka maňána... V Jihlavě jsem v ZOO chlapy honil, ale kus práce se udělalo. Na Kypru mi už teď řekli, že přes léto se určitě nepracuje.

 Ve hře byla i varianta, která bohužel padla, postavit zcela novou zahradu v horách. To bylo pro mě velmi lákavé. Viděl jsem teď tři nové zahrady, chce to deset milionů eur a dva roky a lze to realizovat. Uměl bych stavět jednoduše a levně, výhodou je, že se na Kypru nemusí topit.

 V Jihlavě jste před lety přišel s originálním projektem vesnice Matongo, a něco podobného má teď pod vaším dozorem vzniknout také v Brně...?

 S jihlavským architektem J. Huňáčkem jsme namalovali africkou vesnici do brněnské ZOO, kde se to přímo nabízelo. Je tam nádherný výběh pro africké kopytníky - žirafy a zebry. Vsunuli jsme nad to africkou lodžii. Za ní bude bar a to, co jsem chtěl i tady v Jihlavě, totiž aby žirafy koukaly lidem do hrnku s kafem. Je to trend, to jsem nevymyslel já, viděl jsem to asi na třech místech na světě. Zahrada se zkrátka dnes musí lidem něčím nabídnout, chce to nápady.

 Brněnská africká vesnice bude větší než ta v Jihlavě, bude tam zakomponován hydroglobus a více chýší i expozic. Hodně jsem ale přemýšlel, než jsem na to kývl, a chci to udělat co nejvíce jiné než v Jihlavě. Jde mi o to, abych Jihlavu moc nepoškodil. Jsem sice členem dozorčí rady brněnské ZOO, takže moje pozice je trochu schizofrenní, ale Jihlava je pořád "moje zahrada", nedám na ni dopustit a strašně bych nerad, aby nás Brno moc předbíhalo.

 Je fakt, že Brno letos Jihlavu přebilo v návštěvnosti ohromným způsobem, protože mělo mláďata ledních medvědů. Teď jde navíc do tamní zahrady 40 milionů investic a já mám neodbytnou obavu, že Jihlava, která se pořád držela před Brnem, začne zaostávat.

 Tady se nemohu nezeptat, jak z pozice emeritního ředitele hodnotíte současnou tvář a rozvoj jihlavské zahrady?

 Myslím si, že to špatné není. Je tu řada drobných vylepšení, která se mi líbí, nevidím problémy v chovu zvířat. Trochu mi vadí pomalé tempo rozvoje zahrady, ale to není vinou jejího managementu. Je to dáno současným systémem, kdy investorem už není zahrada, ale její zřizovatel, tedy město. Současná ředitelka má kompetenci na investice někde v řádu statisíců, a to je z hlediska budování koncepce velmi obtížná pozice.

 Na novém areálu (a vykoupení nových pozemků pro zahradu stále považuji za jeden ze svých největších úspěchů) už podle mého názoru opravdu dávno měly být žirafy, mělo už stát výchovně vzdělávací centrum, na které jsme už za mě měli prostředky, atd. Zatím se spíše přemýšlí. Na druhou stranu ta zahrada pořád má dobré jméno, i na té radnici. Bohužel nás ostatní ZOO moc začínají předhánět - Lešná, Plzeň, Ostrava, teď i Brno, tam jsou opravdu raketové investice a rozvoj.

 Vy sám stále bydlíte uprostřed jihlavské ZOO a denně tak sledujete např. stavbu nového medvědince za dvacet milionů korun. Jihlavané si vzpomenou na útěky malajského medvěda Wanga, který vás několikrát "napálil", když se nedal uhlídat. Wang loni v Praze uhynul - jsou to v takových případech momenty, kdy vás úhyn zvířete zasáhne i jako emotivní záležitost?

 Když jsem řediteloval, byl pro mě každý úhyn černým dnem, černým týdnem. Dolehne to na vás vždy silně, ale jde taky hodně o to, jaký úhyn to byl. Když jsme kdysi udělali ohrazení výběhu z kamenů a vypustili zebry, sledoval jsem výběh dvě hodiny a zebry se v klídku popásaly. Jen jsem odešel, rozběhl se hřebec proti kamenům a strhl si vaz. Tři roky jsme ho předtím piplali, aby už byl plodný - to bych se zfackoval.

 Ale když vám uhyne nemocné zvíře a vy jste udělal, co se dalo, anebo když odejde stářím, je to zkrátka život. Samozřejmě mám zvířata, která na mě reagují. Třeba tygr Dustin, který je teď v Brně. To je kontaktní zvíře - když jsem šel okolo, vždycky jsem si s ním povídal. Anebo vydry. Ty když mě vidí, mohou se zbláznit... Ale bohužel chodím po ZOO velmi málo, už to není, co to bývalo.

 

Diskuze k článku