Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Po peripetiích se zraněními a onemocněními v souboru se na scéně Horáckého divadla konečně mohly naplno rozběhnout reprízy inscenace Modrý pták. A novinka znovu ukazuje, jak nosnou příležitostí k vytvoření příběhu a poselství je autory i publikem oblíbený model „hrdina na cestě“.

Ať už jde o hobití putování s prstenem do Mordoru, o cestování posádek mezihvězdných lodí Enterprise a Červený trpaslík vesmírem, anebo o lynchovský Příběh Alvina Straighta šourajícího se Iowou a Wisconsinem na staré zahradní sekačce, pouť za silným cílem je zkrátka nosný formát. Umožňuje hrdinům vstupovat do nových a odlišných prostředí, potkávat protihráče různých charakterů, oťukávat a poznávat svět, vyjadřovat se k němu.

Snad i proto se tenhle žánr v nejrůznějších podobách a variantách v podstatě „nepřejí“, podobně jako chléb, který je jednou z postav té cesty, jež se v těchto týdnech odehrává na jevišti HDJ.

Tímto poněkud krkolomným oslím můstkem se posuňme ke konstatování, že putování chlapce Tyltyla a jeho malé sestry Mytyl v Maeterlinckově Modrém ptáku (belgický autor napsal svůj slavný snový příběh o dobrodružství dvou potomků drvoštěpa v roce 1908) patří k základům a předznamenáním dnes tak populárního žánru fantasy.

Už z tohoto hlediska je příjemné, že dramaturgie divadla po této látce sáhla. Vedle toho tu ještě stojí skutečnost, že příběh plný naděje teď všichni potřebujeme jako sůl. V tom směru volba titulu naplňuje dramaturgii celé sezóny HDJ - mnozí v hledišti asi v těchto nelehkých časech docela ocení, že divadlo neřeší těžké psychologie, ale spíše pojmenovává základní principy dobra a zla, ukazuje význam rodinné či společenské pospolitosti, vzkazuje a ukazuje - hele, ono to taky celé může ještě dobře dopadnout!   

Kus pro starší děti

I přes vše řečené vyznívá Modrý pták na scéně HDJ svým uchopením a divadelním jazykem zejména jako inscenace pro starší dětské publikum. A to i přesto, že v hledišti večerních představení významně převládá diváctvo dospělé (tak tomu alespoň bylo při repríze, kterou komentuje tento text).

Jen připomeňme, že sourozenci Tyltyl a Mytyl se ve snu společně vydávají hledat Modrého ptáka, který by zachránil nemocnou dívenku. Jejich průvodci jsou na strastiplné cestě zvířata a věci – věrný Pes, zrádná Kočka, Světlo, Oheň, Voda, Chléb, Cukr.

Poutníci potkávají různé vlastnosti a životní nástrahy. Nahlížejí do Země vzpomínek, potkávají své předky i dosud nenarozené sourozence, bojují s přízraky nemocí a válek…  Otočením kouzelného diamantu děti spatřují podstatu a duši tvorů i věcí, na cestě musí leckdy volit a riskovat. Ptáka Štěstí pak po probuzení nacházejí paradoxně na samém počátku své cesty, doma, ve vlastní rodině.

Sen jako projekce, projekce jako sen 

Atraktivitu snového prostředí divadelníci v inscenaci zdařile podtrhují použitím silného scénického kontrastu. Záměrně až trochu „nudnou“ scénu s holou pyramidou, která funguje coby praktický úkryt pro nástupy postav i jako projekční plocha, posouvají díky efektním projekcím ve zlomku vteřiny ze strohé reality všedního života v materiální chudobě do bezbřehé barvitosti snu, lákadel, rozkoší i nástrah. Pro diváka atraktivní pohled! 

Příběh je zaplněn postavami. V úvodu působí jejich pel mel v některých okamžicích maličko nepřehledně, ale to jen do okamžiku, kdy se děj drolí na segmenty a poutníci vstupují do jednotlivých prostředí své cesty.

Stylizace textu a dění odpovídá vnímání dětského diváka, přesto se představení nevyhýbá až filozofickým, anebo hororovým (ale pro děti dobře nadávkovaným) momentům. Chybět samozřejmě nesmí akční chvilky, anebo romantické zklidnění.

Velmi dobře funguje zapojení pěveckého sboru z žáků jihlavské ZUŠky. Dospělý divák zpočátku k tomuto prvku přistupuje opatrně, s obavou z prvoplánu.

Nic takového se ale nekoná, při pěvecky silných sborových vstupech i dospělé publikum chvílemi jihne, chvílemi se velmi dobře baví. Pro děti v hledišti pak může tahle účast generačních kamarádů na profesionálním projektu působit až motivačně. 

„Život je hra, štěstí, blaženost, šance, krása, boj, slib, smutek, záhada…,“ zpívá dětský sbor. Jeho zapojení vyznívá jako nápaditá, nosná a zásadní součást inscenace.  

K opravdu dokonalému vyznění by to snad ještě chtělo dořešit pohyb v zadním a bočním plánu široce otevřené scény. U tak početně obsazeného představení jistě není „herecká logistika“ jednoduchá, ale na profesionální inscenaci je tu realita chvílemi až dosti rušivá.

U příchodů zpěváčků podél bočních portálů divák občas váhá, zda jsou záměrně přiznané, anebo se dějí tak trochu omylem. To když někteří ze sboristů třeba i během velmi komorní scény při nástupu cupitají a krčí se rádoby „neviditelně“. Každopádně mnohem silněji vyznívají ty nástupy sboru, které jsou pro diváka překvapením, jsou náhlé a nečekané, nikoli minutu předem avizované nástupem.

Bohužel se ale dějí i momenty, kdy se na jevišti odehrává silný komorní dialog a vzadu za pyramidou kdosi přechází, anebo dokonce vidíme postavu, která se na pár minut opře o boční portál a sleduje dění na jevišti. Snad drobnost, ale to se pak mohou kolegové vepředu strhat, tohle prostě nepřehrají.

Štulce pro tatínky

Dobré rodinné představení, byť se obrací zejména na dětské publikum, do sebe zpravidla dokáže vstřebat i momenty pro tatínky, maminky či prarodiče, pro dospělou část publika. Modrý pták v nastudování HDJ v tom smyslu dokáže leccos nabídnout.

Není to jen vše zastřešující metafora v podobě nákupních vozíků, prvku tak spojeného s naším světem konzumu a zboží. Jsou tu i další výzvy k vážnému zamyšlení - třeba situace záměrně docela tvrdě a věcně komentující neúprosnost nemoci a smrti.

Anebo až lehce filozofické momenty (lidé toho o Zemi vzpomínek mnoho nevědí, protože lidé toho vůbec mnoho nevědí). Nechybí dokonce aktuální satira, navíc mířící do vlastních řad (umělců je dost, teď by se šikli spíš řemeslníci).

Dojde tu na ekologii i roztomilý černý humor. Zmiňme třeba „krásně nazelenalou rýmu“ či buk v podání Ondřeje Šípka, kterému pro rozehrání vtipné situace a osvěžení publika opravdu stačí doslova pár vteřin. Anebo Škrdlovu repliku ohně, který by s likvidací mrtvol neměl žádný technický problém a jeho vztah ke kolegyni vodě je zcela očividný.

Prostředí příběhu Modrého ptáka vytváří pro tyhle vtipné momenty mnoho příležitostí, a inscenátoři je nenechávají ležet ladem. Do hlediště navíc z jeviště stoupá příjemný pocit, že sami herci si tyhle drobounké štulce či lehké morbiditky docela užívají.

Přidáme-li několik příjemných divadelních nápadů, jakými jsou ptáci v podobě papírových vlaštovek nebo interaktivní zapojení diváků, vyznívá celek jako pestré představení, které netlačí na pilu, ale přesto dokáže vybídnout k zamyšlení i vykouzlit mimoděčný úsměv.

I při početném obsazení navíc Modrý pták na scéně HDJ zejména po přestávce dobře šlape, a především graduje do silného emotivního finále. Součástí této gradace je hezký moment, kdy režisér rozprostře dětský sbor z pěvecké řady po jevišti a zpěváčky plnohodnotně zapojí do hereckých akcí. Své role zvládají dětští zpěváci-herci velmi dobře a na upřímném závěrečném potlesku publika mají zásadní podíl.

Diskuze k článku