FRANCOUZSKÝ artista Jacques Laganache u Cihelny v Třešti. V představení Deadtown si svou akrobacií na kole doslova získává srdce publika. Foto: Jiří Varhaník
Snad všechna klišé z Divokého západu, která si člověk vůbec dokáže představit, se v těchto dnech sešla v Třešti u Jihlavy. A díkybohu, že se tak stalo. Po půldruhém roce zmaru, vynuceného sledování politické neschopnosti a nenažranosti, po dlouhých měsících ve vakuu bez kultury, postavili Formani v třešťské Cihelně oázu, ze které prýští čirá radost z tvůrčího umu, z invence, pohybové kultury a neokázalého řemeslného, divadelního a tanečního mistrovství.
Je libo sedm statečných? Chcete pistole, kaktusy a červené skály? Dali byste si kořalku u baru v saloonu, lehké živé zboží, parní vlak supící prérií, anebo třeba zbohatlíka v bílém cylindru, co nadšeně zpívá, že „do Ameriky jezdí parníky“?!
Tohle všechno Wild West Show Deadtown nabízí. Ale pokud někdo nad všemi těmi klišé ohrnuje nos, pochybuje a říká, že ta kovbojská poetika není zrovna jeho šálek kávy, nechť se nemýlí. Ony totiž všechny tyhle tisíckrát profláklé atributy u Formanů především dobře slouží věci. A jenom o Divokém západu se tady vlastně až tolik nehraje.
Deadtown, jak ho komplexní a mimořádný divadelník Petr Forman se svou company přivezl do Třeště, je totiž především obecnou poctou všem dobrodruhům a odvážlivcům. Všem, kteří v sobě mají ten přetlak ženoucí lidstvo vpřed. Bohužel při tom leckdy narážejí na ty druhé, pro které je snazší nebo výhodnější stát pěkně na místě, vše sabotovat a hlídat si svůj flíček, jak to jenom jde.
Velká podívaná
Ale ze všeho nejvíc je Deadtown velkou a výpravnou podívanou. „Já nestíhám…!“ poznamenal kdosi tento týden v hledišti středečního představení. Vystihl tím pocity mnohých, kteří z vysoké elevace hlediště v Cihelně shlíželi na to divadelnické hemžení a hltali očima vše, co se pod nimi rozehrávalo.
Prolínání světů, iluze bouře na pláni, nečekané zvraty v úhlech pohledu, stínohry, projekce, a zase zvrat. Třeba do poetiky němé grotesky na popraskaném celuloidu, které tohle představení také vzdává hold.
Jak už to u Formanů bývá (nebylo to jinak v jejich Obludáriu, Nachových plachtách i dalších projektech), perou do vás nápady pod tlakem. Nečekaně multifunkční scéna, velké fóry i naprosto detailní vtípky. Z hlediště se ozývají spontánní reakce, potlesky a výkřiky. Divák se snaží zachytit co nejvíc, pochopit technický princip věci. A stejně nakonec často skončí u otázky – jak tohleto sakra zase udělali?
A nad tím vším, jen tak mimochodem, nenápadná mezinárodní kapela skvělých muzikantů. Tohle představení je totiž komplexní divadlo. Celkový efekt v něm docela hodně stojí i na několika mimořádných individuálních hereckých, tanečních, sportovních či akrobatických výkonech.
Na prvním místě lze snad v tomhle směru zmínit tanečníka a choreografa Marka Zelinku. Do postav dokonale tančícího kovboje či padoušského zloducha si odskočil od televizního „stardancového pozlátka“. I kdyby člověk po celé představení sledoval výhradně jen Zelinku, má zážitek na celý večer.
Nepřekvapí herecký vtip a suverenita Petra Formana. Zato možná leckoho poněkud zaskočí, když uprostřed představení zjistí, že by Petr Forman se svou technikou bruslení mohl z fleku naskočit do NHL.
A pak je tu bonbónek, který si získá srdce publika - francouzský artista Jacques Laganache, osobitý představitel Smraďocha Jacquese, zdánlivě podivínský chlapík s plnovousem málem po břicho. Usedne na své krasojezdecké kolo, zazní tóny Méndezova Cucurucucu - a divákovi prostě spadne brada!
Tihle hoši a dívky od Formana zkrátka klamou tělem, a Deadtown z toho dokonale těží.
Emoce na závěr
Jednoduchý, ale silný lidský příběh představení o kouzelníkovi z Evropy a jeho osudu za velkou louží není nutné popisovat. Jde tu o obecné poselství, o vtip, chytrý humor, nadsázku, kvalitní zpívání, skvělý tanec. A kdo tuší, co to obnáší, zůstane paf i z fyzičky aktérů. Třeba když několik minut vydrží zpívat a tančit se záměrně křečovitým úsměvem ve tváři.
Pokud snad ve výše uvedených westernových klišé chyběl souboj, pak se v představení nakonec samozřejmě rovněž dostaví. Tentokrát ale proti sobě stojí s kolty proklatě nízko především destrukce, brutalita a násilí na jedné, a inteligence s tvůrčím duchem na druhé straně.
A když už máte pocit, že jste dostali maximum, pošle k vám režisér Petr Forman pecku na závěr. To když skrze emotivní odkaz na indiánské finále Přeletu nad kukaččím hnízdem vzkáže na daleké americké pláně pozdrav a smeknutý statson svému tátovi, režiséru Miloši Formanovi.
Patálie s onemocněním v hereckém souboru zrušila minulou neděli jedno z třešťských představení o městečku Deadtown. Zároveň tak ale otevřela cestu k nadcházející neděli, kdy se hraje naposledy, zato hned dvakrát.
O tomhle představení nemá cenu příliš mluvit, je třeba ho vidět. „Čím jsme starší, tím jsme lepší!“ psali s nadsázkou divadelníci od Formana tento týden na sociální síti, v pozvánce na nedělní finále. Vlastně nepřeháněli, něco na tom je.
Od 1. října budou hrát Deadtown v tržnici v pražských Holešovicích, možná to bude jedna z posledních příležitostí jej vidět. „Kdo ví, zdalipak to ještě příští rok dáme…,“ zaznívá ze souboru.
Na Jihlavsku ale mohou milovníci technické nápaditosti, invence a neokázalé divadelnické profesionality vidět představení ještě tuhle neděli.
Diskuze k článku