Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

I přes covidová přerušení pokračuje na Telčsku už třetím rokem natáčení amatérského filmu Otec a Zvíře. Autorem scénáře, kameramanem i režisérem lyrického historického dramatu z doby druhé světové války je filmový nadšenec Pavel Sebastian Šebesta z Telče.

Své filmařské aktivity realizuje Pavel Šebesta pod hlavičkou své neformální neziskové zastřešující aktivity Sebivision. Už v minulosti např. společně s Pavlem Dorotkou vytvořil, a v třešťském kině uvedl film s titulem Jsem to já, komedii o učiteli, který je okolnostmi donucen převléci se za ženu.

„Začínali jsme tak, že jsme natáčeli příběhy s kamarády. Ale časem vás to jakoby omrzí, anebo kamarádi vyrostou…, a vy máte touhu udělat pořádný příběh,“ uvažuje P. Šebesta nad svými filmařskými motivacemi.

Silné válečné drama  

Natáčení černobílého filmu Otec a Zvíře začalo na podzim 2019. „Války neuznávám,“ shrnuje Šebesta důvody, proč tentokrát sáhl po závažném historickém tématu. Pro dolaďování detailů scénáře podle svých slov využíval konzultace s řadou poradců, kteří se v otázkách daného období orientují. 

Samotnému natáčení předcházela veřejná výzva k přispění na vznikající projekt, zejména na jeho technické vybavení, kostýmy, rekvizity a věci potřebné k vytvoření autenticity. Vyhlášen byl casting na herce i komparzisty, ve snímku se zapojují herci z celé ČR i z regionu Jihlavska.

Příběh filmu z let 1939 – 1945 pojednává o faráři, který u sebe na faře ukryje skupinu prchajících Židů. Zároveň poznává svého osiřelého synovce. Do kraje ve stejné době vstupuje nelítostná skupina příslušníků SS.

Jak bylo zveřejněno v začátku natáčení, je příběh inspirován skutečnými událostmi z Polska. Scenárista a režisér v jedné osobě ho ale zasadil do československé příhraniční vesnice. 

Uvedení filmu do kin v regionu či v Praze bylo plánováno na období 2020/21 podle termínu dokončení. Točilo se od počátku např. ve Slavonicích (vojenské řopíky), na statku Františky Jirousové v Prostředním Vydří nebo v Telči a okolí. Po zimní pauze mělo natáčení pokračovat na jaře loňského roku.

Také do tohoto projektu ale vstoupily události kolem koronavirové pandemie. V první polovině března 2020 režisér ohlásil pozastavení natáčení z důvodu šířícího se viru a prodloužení projektu na dobu nezbytně nutnou.

První loňské natáčení tak proběhlo až 25. května na náměstí v Telči za účasti několika herců a početného komparzu. Zapojili se např. místní historičtí velocipedisté, anebo taneční spolek Bonanza z Jihlavy. Filmový štáb se chystal točit také na Plzeňsko nebo ke kapli ve Studnicích u Telče. Filmaři se průběžně zařizovali podle nařízení vlády ČR.

Uprchlíci pod kostelem

Do termínů natáčení promlouvala kovidová opatření i letos na jaře. Samotný režisér má čerstvou zkušenost s karanténou - onemocnění coronavirem prodělal před dvěma měsíci a jak podotýká, „moc dobré to nebylo“.    

Aktuálně se přesto podařilo realizovat velké celodenní natáčení za účasti komparzistů v sobotu 24. dubna v exteriérech nad Telčí. Tady filmaři zvolili jako působivou kulisu kostel sv. Jana Nepomuckého.

Jde o stavbu při silnici do Krahulčí ve směru na Jindřichův Hradec. Kostel postavili v letech 1726 až 1728 tehdejší majitel telčského panství František Antonín Liechtenstein a jeho manželka Marie Anna z Hallveilu. Dne 4. července 1729 kostel vysvětil titulární biskup Jakub Arnošt Liechtenstein, kanovník v Olomouci. Jak je uváděno, měl být kostel dokonce základem nového kláštera, o čemž svědčí i vybudování obytného křídla.

Pod touto působivou barokní dominantou v krajině se v sobotu odehrávaly dramatické válečné scény, zněla střelba. Zapojili se např. členové stonařovského ochotnického souboru v rolích prchajících Židů. Soubor se už oficiálně zapojil pod svým novým názvem A.D. Stonařov, když před krátkým časem přijal jméno po své někdejší principálce Anně Dvořákové. V historických kostýmech točili podle slov režiséra také komparzisté z Jihlavy.

„Koronavirus nás hodně zpomalil, vlastně jsme se nemohli ani scházet, někteří herci také měli obavy ze setkávání. I pro akci, která byla teď v sobotu, jsem volal Karolině Kociánové z Jihlavy, která to dává dohromady, aby vybrala z komparzistů lidi, kteří jsou ochotni si na scénu sundat roušku,“ popisuje režisér.

Dostat film k lidem

V současné době se Pavel Šebesta soustředí především na dokončení filmu. „Dělám to v zásadě sám. Kdybych sehnal kameramana, byl bych rád,“ uvažuje. Posléze ho čekají jednání o možnostech uvedení filmu, jeho distribuce k divákům.

Uvedení v regionálním multiplexu by podle režiséra přišlo na nějakých dvanáct tisíc Kč za pronájem kina. „Finance pro nás v tomto směru problém jsou, protože jsme na film nezískali žádné dotace,“ konstatuje režisér. V natáčení samotného filmu se ale podle něho daří pokračovat díky ochotě všech, kteří se na něm podílejí.

„Lidi jsou strašně hodní, jsou ochotní chodit podle toho, co já potřebuji. I teď v sobotu si na nás udělali čas a prakticky celý den tam byli s námi. To jsou všechno dobrovolníci, lidi, které to baví. Osobně jsem za to vděčný a chci za to všem poděkovat,“ dodává telčský filmařský nadšenec Pavel Sebastian Šebesta.  

Diskuze k článku