VOJÁKEM se ředitel jihlavského vojenského velitelství stal, jak sám přiznává, náhodou. Službu vlasti vykonává už více než 30 let. Foto: KVV Jihlava
Není člověka, který by mohl říct, že na něj současná situace nepůsobí. Jak se daří aktuálně profesně vám?
Máte pravdu. Koronavirová krize zasáhla i armádu v tom smyslu, že některé aktivity jsme museli posunout, některé modifikovat a některé omezit.
Nejvíce mi chybí polní výcvik příslušníků pěší roty aktivní zálohy a propagační akce směrem k veřejnosti a mládeži. Nicméně, covid nás zaměstnává hodně a my překonáváme naše pomyslné limity. Řadu věcí se podařilo posunout „kupředu“ za ty dva roky, co jsem ve funkci. Takže práce se celkem daří, ale osobnostně jsem nastaven tak, že v podstatě nejsem nikdy spokojen a řadu věcí bych ještě rád změnil, nebo dotáhl do finále.
Vojáci byli vždy a za jakýchkoli okolností nasazeni v první linii. Ve válce, při obraně vlasti… Jak se dá ale bojovat s neviditelným nepřítelem, jakým covid-19 je? Na to se asi nedá připravit, že?
Po téměř třiceti letech v zahraničních operacích máme tisíce veteránů, kteří prošli opravdu těžkými zkouškami a mají díky tomu zkušenosti a nadhled. To nám teď pomáhá v krizové situaci a každý to vidí. Armáda se nejvíc hodí právě v nečekaných situacích, protože musí být flexibilní. To je přesně to, na co se připravujeme.
Jak a kde jste za poslední rok v rámci KVV Jihlava pomáhali, byli nasazeni?
V rámci první vlny covidu-19 zabezpečovala AČR několik operací na teritoriu Kraje Vysočina. Zejména bych zmínil operaci „Chytrá karanténa“, kdy příslušníci AČR byli vyčleněni do odběrových týmů, kde prováděli sběr vzorků, a studenti Univerzity obrany Brno pomáhali s trasováním na pracovišti Krajské hygienické stanice ve Žďáru nad Sázavou.
Dále mohu uvést operaci „Asistence“, kdy byli příslušníci AČR vysláni na pomoc do Alzheimer centra Jihlava a Domova pro seniory Humpolec.
KVV Jihlava zajišťovalo a zabezpečovalo ubytování a smluvní stravování pro trasovací tým ve Žďáru nad Sázavou, dále ubytování pro odběrové týmy AČR sídlící v Jihlavě. KVV logisticky zabezpečovalo osobní ochranné prostředky a v současné době drží pohyblivé zásoby na 14 dní pro určené odběrové týmy.
Po nástupu druhé vlny covidu–19 již jsme situaci zvládli rutinním způsobem po logistické i operační stránce, byly nastaveny procesy a postupy, využili jsme zkušeností z první vlny. Vojáci AČR byli nasazeni v sociálních zařízeních v Telči, Mitrově a Světlé nad Sázavou, dále v nemocnicích Třebíč a Pelhřimov.
V Kraji Vysočina momentálně probíhá operace „Lock – Down“. Cílem této operace je podpora PČR k omezení pohybů obyvatel všech okresů v rámci České republiky, dále operace na podporu antigenního testování a pořád v rámci operace „Asistence“ máme vojáky na výpomoci v nemocnici Havlíčkův Brod.
Co musí splňovat mladý člověk, který se chce ucházet o místo profesionálního vojáka?
Uchazeč, který se hlásí do armády, musí splňovat čtyři zákonné podmínky: musí dosáhnout 18 let věku, musí být občan ČR, musí mít minimálně výuční list a musí být trestně bezúhonný.
Dnes v zeleném nemusí působit jen muži, zájem je i o ženy, je to tak? Máte přehled, kolik uchazečů má ročně v Jihlavě zájem o vojenskou kariéru? A kolik z nich je žen?
Na rekrutační středisko Jihlava se ročně hlásí cca 500 uchazečů, z toho cca 150 je žen, díky coronavirové pandemii se tento počet zvyšuje.
Za KVV Jihlava bych doplnil, že v současné době mám 33 % vojákyň, což se vymyká celorepublikovému průměru. Ve službě nemají žádné úlevy (kromě „ženských limitů“). U mne jsou v první řadě vojáci a takto k nim přistupuji v každodenní práci.
Nejde se nezeptat, ale kdybyste měl tu možnost vrátit zpět povinnou vojenskou službu, byl byste pro?
Toto je otázka spíše pro politiky, nicméně jestli můžu vyjádřit svůj osobní názor, tak si myslím, že tříměsíční výcvik by prospěl jak mladé populaci, tak při tvorbě záloh a v neposlední řadě vlastenecké výchově mladé generace.
U armády působíte už více než 30 let. Bylo to vaše vysněné povolání? Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Jako malý kluk jsem chtěl být řidičem (jako táta). Ve 14 letech jsem se rozhodl pro elektrotechniku studiem civilní průmyslovky. Před maturitou jsem se nechal znáborovat pro studium elektrotechniky na Vojenské vysoké technické škole Liptovský Mikuláš.
Takže, vojákem jsem se stal shodou náhod. S odstupem času musím říct, že toto povolání mne naplňuje. Dělám ho s láskou pro jeho široký záběr, náročnost, dynamické vojenské prostředí.
Jihlavské listy společně s KVV Jihlava připravily výzvu pro malé čtenáře (pozn. red. více o soutěži v tištěném vydání JL s datem 9. 4.). Obecně, kdo je pro vás hrdinou?
Myslím si, že Česká republika je plná hrdinů. Máme příklady z historie a vidíme to i v současnosti. Hrdinství se projeví ve specifických situacích, kdy bez ohledu na vlastní poškození či újmu jste schopen se obětovat pro záchranu kolegy, kamaráda nebo zcela cizího člověka, či zájem vlasti.
Tyto situace nastávají dnes a denně na dálnicích, vodních tocích, požárech, vojenských operacích atd. Hrdinové dneška jsou pro mne lékaři a sestry u zdravotních lůžek covidových pacientů. Nebrečí, nestěžují si, jedou pořád na sto procent.
Myslíte, že dokáže český voják u dnešních dětí získat body navíc, když mu konkurují komiksoví hrdinové typu Superman, Hulk, Kapitán Amerika?
Jsem o tom přesvědčen. Někde kolem 12 let se začínají i u dětí objevovat prvky kritického myšlení a jsou schopny rozpoznat, co je fikce a co skutečnost, nebo běžný standard.
Navíc na českého vojáka si můžou sáhnout, ať již na ulici nebo u příležitosti různých besed a branných soutěží, kde se vojáci s nimi rádi podělí o zkušenosti z výcviku či operačního nasazení.
Diskuze k článku