Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Ve věku nedožitých osmdesáti let zemřel v sobotu 26. 12. 2020 jihlavský historik PhDr. Zdeněk Jaroš.

Byl absolventem Pedagogické fakulty tehdejší Univerzity J. E. Purkyně v Brně a historiografie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Stal se odborníkem v oblasti jihlavských dějin, historikem Muzea Vysočiny v Jihlavě, autorem odborných publikací i celoživotním popularizátorem historie.

Narodil se 8. února 1941 v Brně na Veveří, v sanatoriu u Šilhanů. Svá klukovská dobrodružství prožíval v poničeném městě pod Špilberkem. V mládí tíhl ke sportu, kádrový profil si ovšem musel „vylepšovat“ v ostravských dolech a hutích či jako vrtný dělník. Neutuchal ale ve snaze dostat se na vysokou školu.

Po přijetí na dálkové studium na pedagogickou fakultu (chtěl studovat češtinu a tělocvik) změnilo jeho profesní směr fatální zranění. Při událostech srpnové okupace roku 1968 přišel o nohu.

„Byl to šok, ze kterého jsem se hodně dlouho vzpamatovával. Bylo mi sedmadvacet,“ vzpomínal na pobyty v rehabilitačních sanatoriích. Své studijní zaměření změnil na dějepis, složil zkoušky za dva ročníky a v roce 1973 úspěšně dostudoval. Nastala nelehká doba, kdy se v plném invalidním důchodu musel postarat o rodinu.

Do Jihlavy, odkud pochází jeho manželka, přišel Z. Jaroš v roce 1970. „Chvíli“ učil na ZŠ E. Rošického, od roku 1979 potom působil jako historik na společenskovědném oddělení Muzea Vysočiny. Dálkově dostudoval filozofii, stal se soudním znalcem v řadě oborů.

V devadesátých letech aktivně vstoupil do komunální politiky – jak říkal, chtěl být u toho, u směrování města. Obával se návratu komunistů k moci a snažil se proti takové hrozbě pracovat. Stejně tak apeloval na znalost historie, která je poučením pro budoucnost.

„Byl autorem nespočtu výstav a stálých muzejních expozic. Bohatá byla též jeho publikační činnost zaměřená na starší období regionálních dějin, ale též na pomocné vědy historické, především na numismatiku a heraldiku. Autorsky se též podílel na Dějinách Jihlavy, které vydalo v r. 2009 Nakladatelství Lidové noviny spolu s Městem Jihlavou,“ připomíná ředitelka Státního okresního archivu v Jihlavě PhDr. Renata Pisková. Odchodem Z. Jaroše podle ní ztrácí Jihlava významnou osobnost svého kulturního života a též života politického.

Kamarád a přítel

Zdeněk Jaroš byl kamarád, přítel, nezkazil legraci. Během působení v muzeu organizoval recesní oslavy i oblíbené naučné výlety za historií Vysočiny i okolí, při nichž byl i zasvěceným průvodcem. Zmapoval také drobné památky na území Jihlavska a publikoval jejich přehled.

Postupně si zamiloval přírodu Vysočiny a stal se jejím znalcem. V penzi se pak usadil v malé lesní chatce u rybníka Hraničáku poblíž Uhřínovic. Už dříve se začal věnovat také genealogii, ve svém rodu se dostal až do poloviny 16. století.

Zásadním momentem v jeho životě bylo setkání a celoživotní přátelství s archivářem Karlem Křesadlem. Před vážným a dlouholetým onemocněním K. Křesadla společně realizovali řadu přednáškových cyklů k popularizaci jihlavské historie.

„Těším se na každý příští den,“ říkal Z. Jaroš při svých pětasedmdesátinách. Za svým kamarádem a kolegou K. Křesadlem (+ 29. 7. 2020) nyní odešel po krátkém čase. 

Poslední rozloučení s dr. Zdeňkem Jarošem se koná v pondělí 4. ledna ve 12 hodin v kapli na Ústředním hřbitově v Jihlavě.

Diskuze k článku