TELČ - ­ Se šestnácti vstřelenými brankami se po první části sezony s přehledem posadil na trůn pro krále střelců. Nevede ale individuální statistiky pouze v okresním přeboru. Lepšího střelce na Jihlavsku letos nenajdete. Pětadvacetiletý vytáhlý fotbalový útočník SK Telč Tomáš Holý zkrátka prožil podzim z říše snů.

 Tomáši, čekal jste, že se vám na podzim bude takto střelecky dařit?

 Samozřejmě že ne. Když jsme sestoupili z I. B třídy, asi nikdo nevěděl, co bude. Jak se nám bude dařit. Prioritu před sezonou jsme měli, a to postoupit okamžitě zpět. Tím, kdo bude střílet branky, jsme se fakt nezabývali.

 Už jste to nakousl. A­týmu Telče poslední dvě sezony hrubě nevyšly. Nejprve jste sestoupili z I. A třídy a hned po dalším ročníku jste se rozloučili i s I. B třídou...

 Paradoxem je, že když jsme sestoupili z I. A třídy, tak jsme chtěli postoupit hned v další sezoně zpátky. Jenže po pěti kolech, kdy se nám herně ani výsledkově nedařilo, už bylo jasné, že uvažované boje o postup se mění v boj o holý život v soutěži. A jak to nakonec dopadlo, už víme všichni. (klopí oči dolů)

  O to víc pak musí těšit, že okresnímu přeboru nyní vévodíte?

 (směje se) Už nevím, co by se muselo stát, abychom se nepohybovali na předních příčkách. V těch sezonách předtím jsme rozhodně měli na to, abychom se minimálně udrželi. Jenže na nás přišla herní krize. Strašně jsme se nadřeli na góly. Když vám štěstíčko nepřeje, tak se můžete zbláznit a branku stejně nedáte. Teď mu jdeme naproti a výsledky se dostavují. (oddechne si)

 Když už jsme u střelecké potence týmu, postaral jste se o 16 branek, které tým vstřelil. To musí těšit?

 Dal jsem jich sedmnáct. Jenže mi ve druhém kole jednu branku upřeli a připsali ji kolegovi z útoku. Díky tomu má na kontě aspoň gól, jiný už ve zbytku podzimní části nedal. (smích)

 To vám ale zas až tak vadit nemusí. Od startu soutěže v následujících devíti kolech jste se vždy zapsal mezi střelce. Prozradíte recept na góly?

 Kdybych nějaký měl, tak se ho rozhodně snažím uplatnit už v předchozích sezonách. V té letošní jsem asi vždycky stál na tom pravém místě. Je to o štěstí.

 Máte nějakou metu, kolik branek chcete nastřílet do konce sezony?

 (kroutí hlavou) Už jsem to říkal jednou. Je mi úplně jedno, jestli dám na jaře gólů deset nebo ani jeden. Hlavní pro mě je, že se daří celému týmu splnit vytyčený cíl a tím je postup zpátky do krajských soutěží. Samozřejmě ale nijak nezastírám, že každý gól, který vstřelím, mě potěší. Koneckonců jsem útočník a branky bych dávat měl.

 Zaznamenal jste dvakrát i hattrick. Co týmový pokladník? K vám se asi během podzimu hodně nachodil, že?

 (usmívá se a pokyvuje hlavou) Od té doby, co se mi střelecky začalo dařit a Jihlavské listy začaly sledovat mou sérii, tak jsem to s pokladníkem jednoduché opravdu neměl. Do společné kasy jsem přispíval za každou fotku nebo i článek v novinách. Tak jsem zvědavý, na kolik mě vyjde tenhle rozhovor. (smích)

 Prozraďte, na kolik peněz vás mediální publicita vyšla?

 (smích) Zakončení půlsezony jsme měli, tak už to snad můžu říct. Určitě by mě vyšlo levněji, kdybych přispíval do kasy jen penězi. Jenže do kabiny musím přinést ještě pár lahví zelené.

 Podzim vám jednoznačně vyšel. Nehrozí, že byste přes zimu změnil angažmá?

 Tohle je otázka pro vedení klubu. Já jsem to neřešil a ani v nejbližší době nebudu. Jde to mimo mě. Soustředím se na vlastní výkony. Když už jsme u toho, ani nevím, jestli bych na vyšší soutěž měl.

 Tuhle otázku jsem vám nepoložil náhodou. Pracujete v pizzerii. To znamená, že musíte dodržovat směnný provoz, a to i o víkendu. Jak se to dá skloubit s fotbalem?

 V práci mi naštěstí kolegové vycházejí vstříc. Samozřejmě nebýt šéfové, tak se na fotbal dívám tak maximálně v televizi, když přijdu z práce domů. Moje góly jsou tak vlastně i jejich zásluha.

 Telč se v současné době pohybuje v nejvyšší okresní soutěži, ale jak známo, tak zatímco trávník máte jeden z nejlepších v kraji, tak ostatní zázemí je v naprosto příšerném stavu.

 S tím nesouhlasím. Naše kabiny sice nejsou kdovíjak skvělé, ale poté, co jsem měl možnost v letošní sezoně navštívit kabiny soupeřů, si myslím, že naše zázemí špatné není. Například v brtnických a v jamenských kabinách nám byla větší zima uvnitř, než když jsme vyšli ven.

 Současné vedení telčské radnice se snaží získat peníze na sloučení hokejového i fotbalového stadionu a vytvořit tím regionální sportovní centrum za více než 140 milionů korun. Schvalujete to?

 Četl jsem o tom. Radnice už podávala více projektů. Hodně jich vyšlo, ale zrovna tento napoprvé nevyšel. Pokud by se to povedlo a peníze by se na tuhle investiční akci získaly, bylo by to jednoznačně ku prospěchu věci. Myslím, že každý fotbalista, který za Telč hraje, by se rád dožil toho, aby si tam mohl jednou zahrát. Teda než ukončí kariéru (smích).

 Když se ale vrátíme k nepovedeným předchozím dvěma sezonám - dokážete pojmenovat konkrétní příčiny sestupů? Tedy kromě chybějícího štěstí a špatného herního projevu...

 (na chvíli se odmlčí) Dnešní fotbal i na této úrovni už je bohužel o penězích. Je třeba si uvědomit, že většina mančaftů, které se prezentují v krajských soutěžích, nemají v kádru moc vlastních odchovanců. Nebo skoro žádné. Třeba ve Staré Říši, která má našlápnuto do krajského přeboru.

 Narážíte na to, že v týmu vašeho úhlavního regionálního rivala hrají v základní sestavě dva hráči Telče ­ Jiří Kratochvíl a Michal Šeda?

 Ano. Tihle dva patří k našim základním stavebním kamenům. Určitě nám teď chybí. Musíme ale postup vykopat bez nich. Na druhou stranu je dobře, že svůj talent rozvíjí ve vyšších soutěžích. Kdyby hráli okresní přebor, hrozilo by, že upadnou do průměru. Pokud postoupíme, doufám, že nám pomohou udržet se.

 Je to i dobrá vizitka pro trenéry, kteří pracují s mládeží?

 Určitě. Myslím si, že s mládeží se tady pracuje na velmi dobré úrovni. Možná dokonce jedné z nejlepších v kraji. Na druhé straně, pokud vám ekonomicky silný tým předloží například za talentovaného dorostence dobrou nabídku, málokterý klubový management odolá. A jsme zase u toho. Dnešní fotbal je o penězích. Týmy, které je mají, jsou bez starostí. Práce s mládeží je ale u nich na nulové úrovni. Například Janovice nebo Borovina, kde ještě nedávno hrály nejvyšší krajskou soutěž, a musely ji opustit právě kvůli tomu, že nemají žádné mládežnické týmy.

 Pojďme se teď věnovat právě okresním soutěžím. Jak hodnotíte jejich úroveň?

 O kabinách už jsme mluvili. Je to ostuda, když i týmy, hrající nejvyšší soutěž v rámci jihlavského okresu, mají špatné zázemí. Ale to se ještě dá pochopit. Kluby nemají peníze, aby svoje zázemí vylepšily. Ten hlavní problém je úplně někde jinde. Ten už kluby ovlivnit nemohou.

 Budete konkrétnější?

 Rozhodčí. Vadí mi, že svaz nedeleguje oficiálně tři rozhodčí. Četl jsem váš rozhovor v JL s jeho předsedou Karlem Křížem. Ano, rozhodčích je málo. S tím souhlasím. Ale aby to tak nebylo donekonečna, musí se s tím začít něco dělat.

 Protože když může dělat asistenta hlavnímu rozhodčímu někdo z příznivců soupeřova týmu, tak já jako útočník si klidně celý zápas nemusím kopnout do balonu. Když pomezní bude chtít, tak mně pořád bude mávat po~stavení mimo hru. Přitom se proti tomu nemůžete nijak bránit. Pak ať se na svazu nediví, že se na hřištích děje to, co se děje.

 Inzultace?

 Ano. Když pomezní nemává fair ­ play, bere to chuť a motivaci. Říkáte si, stojí mi to vůbec za to? Rozhodně to kazí fotbal.

 S výkony hlavních arbitrů jste spokojen?

 Ve většině případů ano. Na podzim mě ale zarazilo, že svaz na nedávný zápas Telč ­ Bítovčice, tedy na utkání prvního s druhým, nepošle zkušeného sudího nebo nedeleguje všechny tři rozhodčí. Takový zápas by si to jednoznačně zasloužil. Nesouhlasím ani s Křížovou větou, že je lepší, když zápas píská aspoň nějaký svazem delegovaný rozhodčí než někdo z lidu. Mnohdy by to opravdu bylo lepší.

 Jak byste postupoval vy, být v pozici šéfa svazu? Jak přilákat nové rozhodčí? Přece jen je třeba prvotně hledat i chybu u vás hráčů nebo u fanoušků. Někdy rozhodčí pískají přímo v nenávistné atmosféře, a to se pak není čemu divit, že se na svazu příliš zájemců o rozhodcovský dres nehlásí.

 Fotbal je hra o emocích. Každý chce vyhrát, jinak by na trávník vůbec nechodil. Pravdou ale je, že člověku občas ujedou ner~vy a i diváci dokážou rozhodčímu dát co proto, ale jen když píská špatně.

 Neodpověděl jste na otázku. Jak byste tedy postupoval vy, být šéfem svazu?

 Nevěděl jsem, že se nemohou rozhodčím zvýšit prémie za odpískaný zápas. Dneska i tahle funkce je o penězích. Mladí pů~jdou radši do práce, kde si vydělají rozhodně víc, než když v neděli půjdou pískat utkání. Na Třebíčsku takové problémy nemají, tak bych zvedl telefon a minimálně se poptal, jak postupovat.

 Vypadáte naštvaně...

 To, že se nedelegují všichni tři arbitři, mi opravdu hodně vadí. Nemůžu to překousnout. Už jen kvůli tomu doufám, že postoupíme zpátky do I. B třídy. I kvůli tomu okresním soutěžím na Jihlavsku oproti jiným na Vysočině ujíždí vlak a je třeba bouchnout rezolutně do stolu. Vlak zastavit, sjednat nápravu a pak ho zase rozjet.

  Poslední otázka. Drtivá většina fotbalistů nesnáší zimní dril. Jak vy vnímáte polykání tréninkových dávek během fotbalové přestávky?

 Příprava nám začíná naštěstí až někdy v lednu. Radši se o to vůbec nezajímám. Všem v týmu je ale jasné, že pokud to s postupem myslíme vážně, tak se v posilovně hodně zapotíme. A jak to budu snášet? Přítelkyně umí skvěle masírovat. (smích)

 David KRATOCHVÍL

Diskuze k článku