JIHLAVA ­ Představení zástupců jiných kultur na Dni otevřených dveří v azylovém domě v Čajkovského ulici. Jaké by mohly být důsledky našeho chování k cizincům v našem nejbližším ­ i o tom hovoříme se spoluorganizátorkou akce a ředitelkou Centra multikulturního vzdělávání Danou Fiedlerovou:

Na Vysočině mají velkou základnu nacionalisté (např. Národní odpor), kteří jdou vlastně přímo proti vaší práci: oni odmítají integraci cizinců a menšin. Svědčí to o něčem?

 "To nejsou jen názory vyhraněné skupiny. Přiznejme si, že to, co hlásají příslušníci Národního odporu, jsme v trochu zředěné podobě zaslechli i od známých, sousedů, ba dokonce jsme si to možná někdy sami v koutku duše mysleli.

 Ostatně Jihlava sama jako město sehrála v době po Bílé hoře negativní roli při násilí na protestantech, lidech s jinou vírou, kteří měli velkou úctu k Bohu i člověku. A tato duchovní "trhlina" se dosud úplně nezacelila, a podle mě jedním z jejich důsledků je i dnešní odpor k "jiným" lidem z řad cizinců a menšin."

Jak s tím ale nyní naložit?

 "Nechci naivně popírat problémy, které soužití "jiných" komunit a menšin přináší.
Ale lidé, kteří vyjadřují odpor k cizincům nebo Romům, především neznají fakta. Jsou ovlivněni názory kamarádů, nepromluvili si s žádným cizincem, odsuzují to, co nepoznali. Proto vydáváme informační materiály o cizincích a azylantech a chceme pracovat i s názory veřejnosti.

 Třeba nynější problémy v soužití s jihlavskou romskou komunitou jsou důsledkem toho, že se situace s nárůstem jejich počtu prostě neřešila. Stejné je to ale nyní s cizinci: za posledních šest let je jich na Vysočině dvakrát tolik, v Jihlavě je roční nárůst ve stovkách. Musíme zabránit, aby se zde opakovalo to, co se zanedbalo u Romů. Nezačleňování cizinců se nám může vymstít.
Proto nesmíme říkat, že jejich poznávání a snaha je začlenit je marná práce a vnést do toho moře společného soužití alespoň tu svou kapku."

 Co je takovou kapkou ve vašem případě?

 "Například projekt usnadňující integraci cizinců. Loni jsme na něj obdrželi grant od Nadace pro rozvoj občanské společnosti. Hlavním cílem projektu je fungování organizace, která zajistí péči o cizince v Jihlavě a posléze v celém kraji: pomoci jim naučit se česky i anglicky, získat zaměstnání nebo bydlení či pracovat s počítačem.

 Součástí projektu je i klub, kde se cizinci neformálně učí třeba právní zvláštnosti naší země, společenské chování a české tradice ­ velký úspěch v této souvislosti měla třeba výroba českého vánočního cukroví.

 Díky projektu se nám podařilo otevřít Centrum pro cizince, které jako jediné na Vysočině poskytuje komplexní pomoc cizincům. V tom všem nám pomáhá kromě jiných organizací i Apoštolská církev, Občanská poradna, magistrát a krajský úřad. Jenom mě trápí, že získání peněz na naši práci je stále značně obtížné i přesto, že je všemi vítaná a potřebná."

 Jak příchozí cizinci pohlížejí na nás, na Čechy?

 "Kdybych to hodně zjednodušila, tak si o nás myslí, že jsme možná chladnější a více vystresovaní (samozřejmě je tu souvislost i s tím, že jsou většinou z chudších zemí než Česko). Cizinci se tu většinou nesetkají s vyloženou averzí, ale překvapuje je určitá lhostejnost našich lidí, protože oni jsou zvyklí na srdečnost a větší zájem o druhého."

 Loni přišla do Jihlavy skupina "Kazachů" ­ tedy potomků českých vysídlenců do Kazachstánu. Začlenili se do zdejší společnosti?

 "Vím, že někde jinde se určité problémy s těmito lidmi objevily, ale v Jihlavě ne. Nikdo se nechce vrátit, pouze jedna rodina v rámci ČR uvažuje o přestěhování se blíž ke svým příbuzným. Všichni pracovali a pracují, pokud nejsou na mateřské či v důchodu.

 Takovou touhu pracovat jsem u rodilých Čechů viděla málo~kdy. Jedna z nich se dokonce sama obrátila na několik úřadů, aby práci získala. To by u nás málokoho napadlo. Kéž bychom takovou snahu viděli u našich nezaměstnaných z úřadu práce. Řada cizinců si tu práce váží víc než Češi."

Jan Mazanec

Diskuze k článku