Úctu a respekt si zaslouží lidé, kteří za II. světové války pomáhali parašutistům. 

  Na konci dubna letošního roku uplynulo již sedmdesát dva let od seskoku členů výsadku Bivouac nedaleko Křivoklátu. Velitel výsadku František Pospíšil, který byl bratrancem Adolfa Opálky, se při svém pobytu v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava skrýval také v Telči a jejím okolí.

  Ačkoliv se o činnosti odbojových výsadkářských skupin, vyslaných do protektorátu exilovou vládou ve Velké Británii, napsalo mnohé, přetrvávají stále ještě nejasná či neznámá místa a souvislosti.  

  Jednou z méně probádaných skutečností je i okolnost, za jaké se velitel výsadku Bivouac, František Pospíšil, dostal do kontaktu s členy telčského odboje při svém pobytu na Telčsku v podzimních měsících roku 1942. Telčská „stopa“ je přitom důležitá nejen z hlediska jeho pobytu v podzimních měsících roku 1942, ale telčští odbojáři sehráli zároveň významnou roli i při jeho dalším přesunu do jižních Čech.  

  Z nově nalezených dokumentů z korespondence mezi stanicemi SNB v Telči (vrchní strážmistr Bohumil Geist a vrchní strážmistr Růžička), Hrotovicích (vrchní strážmistr Pelan) a Rouchovanech (vrchní strážmistr Vaník) z roku 1946 vyplývá několik zajímavých svědectví.

  Především výpověď řidiče Jana Procházky, zaměstnance firmy Bří. Zikmundové v Moravských Budějovicích, který kvůli neustávajícím kontrolám ze strany gestapa převezl Františka Pospíšila z oblasti Dalešic a osady Kordula u Rešic do Telče. Stalo se tak na základě domluvy s Karlem Dvořákem, vedoucím zdejšího benzinového čerpadla. Ten byl již dříve pracovně s Procházkou ve styku. V Telči a okolí se Pospíšil skrýval v měsících říjnu a listopadu 1942 za pomoci místních obyvatel, mimo jiné i Františka Tomana, kteří si pro svůj kontakt zvolili heslo „Petrolej – benzin“.

  Odtud se koncem listopadu 1942 Pospíšil, vystupující pod falešným jménem František Švec, přesunul na Táborsko, kde mu krytí zajišťoval také Jan Toman, bratr Fr. Tomana, vedoucího lihovaru v Blanici u Mladé Vožice. Zde zůstal výsadkář do začátku roku 1943 a plánoval tu i provedení destrukčních akcí na železničních tratích v regionu.

  V té době ovšem započalo zatýkání členů táborského odboje a posléze i skupiny Vacek-Jirásek. Informace získané gestapem po výsleších táborských odbojářů pravděpodobně později přivedly gestapo na stopu odboje v Telči a okolí. Řidič Jan Procházka při zatýkání uprchl a podařilo se mu skrývat se až do konce války.

  Ze zmíněné policejní korespondence rovněž vyplývá, že Emanuel Lapeš z osady Kordula u Rešic na Znojemsku, po válce předseda tamního MNV, skrýval Františka Pospíšila jak před jeho pobytem v Telči, tak i po jeho návratu zpátky na Moravu počátkem roku 1943. Z jeho výpovědi plyne, že František Pospíšil měl odejít počátkem února právě od něho na krycí adresu do Brna, kde se osudově setkal s konfidentem Karlem Čurdou. Ten jej jako jeho bývalý kolega z výcviku vyhledal, vylákal do Prahy a nechal zatknout gestapem.

  Další zajímavou informací je svědectví o pobytu vězněného Františka Pospíšila v Jihlavě na podzim roku 1943. Podle sdělení štábního strážmistra Vaníka, velitele stanice SNB v Rouchovanech, byl František Pospíšil viděn na podzim roku 1943 u německého soudu v Jihlavě občanem Špačkem z Kramolína. Ten výsadkáře osobně znal a byl v tu dobu také vězněn v Jihlavě. František Pospíšil byl podle tohoto svědectví „v ubohém stavu a spoután řetězem“.

  František Pospíšil byl v listopadu 1943 převezen do Jihlavy kvůli konfrontaci se zatčenými, kteří mu poskytovali úkryt v oblasti Dalešic a Telče. Jedním z konfrontovaných u soudu byl také Karel Denemarek, přechovávající Pospíšila v Dolních Vilémovicích, rodišti Jana Kubiše. Karel Denemarek byl popraven v roce v dubnu 1944. Jeho rodiče, také odvlečení gestapem, zahynuli ve vězení v roce 1945.

  František Pospíšil byl popraven v říjnu roku 1944, řada zatčených z Telče a okolí byla za přípravu velezrady a napomáhání nepříteli popravena či vězněna. Jejich tehdejší odvaha a pomoc výsadkáři v nouzi zasluhuje nejen připomenutí, ale především úctu a respekt i v dnešní době.

Diskuze k článku