Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Mladí nemají zájem o spolkovou činnost. Vyplynulo to z diskuze členů Sdružení výtvarných umělců Vysočiny (SVUV) a tajemníka Unie výtvarných umělců ČR Oskara Brůži. 
Ten se již tradičně zúčastnil na počátku roku valné hromady SVUV. Zde v krátkém projevu zmínil i skutečnost, že věk členů SVUV je poměrně hodně vysoký.  
„Bez započítání nových členů je průměrný věk SVUV 70 let,“ sdělil na dotaz JL. Jak dále uvedl, zajímavější je poměr mladých - starých: „Z 24 členů je ve věku do 60 let šest, ve věku 61 až 70 let sedm a ve věku nad 70 let 11.“

Nejistá budoucnost 
Patří vysočinský SVUV k nejstarším, nebo je to takový průměr? Brůža to srovnává například se žďárským spolkem KVUH. „Je podstatně mladší (průměrný věk 64 let), i poměr mladých - starých je jiný: Z 21 členů je ve věku do 60 let 10, ve věku 61 až 70 let jeden a ve věku nad 70 let 10,“ vypočítává.

Tajemník Brůža v roce 2016 dělal statistiku celé Unie výtvarných umělců ČR. Jak dodává, tehdejší výsledky se po těch letech trochu změnily k horšímu, ale celkový obraz dávají: Z celkového počtu členů (jak ve spolcích, tak i individuálně zapsaných tehdy bylo 1165) bylo 8 % do 60 let, 5 % mezi 61 až 70 léty a 87 % nad 71 let. 

„Tedy: to, co platí pro SVUV, platí i pro celou unii. Bohužel, vsadili jsme na obnovu spolkového principu, ale mladí ´orlové´ už dávají přednost kavárenským setkáním, která nemají stabilitu, snadno se rozpadají a vliv výtvarné obce jako celku upadá,“ vyjmenovává. 
Budoucnost takových spolků považuje za velmi nejistou. „Podle mne je to konečná - spolek dožije, bude plnit společenskou funkci - včetně účasti na pohřbech, když to přeženu - a také uspořádá ještě řadu výstav, ale pomalu dožije.“

Kniha je kniha
Proto Brůža považuje za velmi důležité zanechat po sobě stopu. „Elektronická stopa lehce zmizí - přestanete platit doménu, a je konec. Kniha je kniha. Je to ojedinělý počin, spolky vydávají většinou katalogy k výstavám, ne každý také činil něco víc než jen ´reklamu´ tvorbě svých členů,“ vysvětluje Brůža a dává příklad. 

Právě žďárský KVUH vydává o své historii a činnosti knihu Klub výtvarných umělců Horácka, na které se Oskar Brůža zásadně podílí. 
„Žďár je zatím výjimkou, třeba bude příkladem. Dostanu 50 kusů a budu to roznášet po spolcích, jako páter Krolmus roznášel tisky od Krameria.“

Příkladem je Hollar
Jak z problému nedostatku mladých se zájmem o spolkový život ven? 
„Naděje není v číslech, ale v přístupu výtvarných umělců samotných,“ říká Brůža a uvádí slova již zesnulého Vladimíra Suchánka z roku 2017 v rozhlasovém pořadu Stříbrný vítr, který tehdy řekl: 
„Když jsem dostal v pětadevadesátém za úkol postavit se do čela Hollaru, nebyla to lehká doba. Ty kontinuity společenské i umělecké byly narušeny, ta doba nám nepřála, poněvadž nastala taková honba za penězi. My jsme je neměli, takže Hollar byl opravdu v ohrožení a já jsem si předsevzal, že nedopustím, aby padnul. Bylo to taky vinou členů, kteří ztráceli zájem na spolkovém životě. Každý se snažil uplatnit sám sebe a já jsem trval na tom, abychom Hollar udrželi.“ 

Oskar Brůža dodává, že se to Hollaru a některým dalším spolkům díky „umanutosti“ jejich představitelů povedlo. „Není důvod, proč by postupně nemohla restartovat celá výtvarná obec. Koncept UVU ČR je pružný a přizpůsobivý. V průběhu času se mění poměr mezi tím, co se daří a co se nedaří. Určitě není definitivní, že nad schopností účinně prosazovat profesní zájmy převažuje v tomto období informační a společenská stránka spolkového života. Ostatně bez ní by byl spolkový princip bezcenný.“
 

Diskuze k článku