Pro kostýmy a zbraně musíme mít vyhrazené celé místnosti, říkají rodáci z Třebíče Libor Trojan (46 let) a Michal Vecheta (53 let), kteří jsou dlouholetými členy Klubu historického šermu Grál. Ten působí na scéně už přes 35 let. 

Jak jste se k historickému šermu dostal vy osobně?
Vecheta: Každý z našich členů by vám na tuhle otázku odpověděl jinak. U mě to byla čirá náhoda. V roce 1992 jsem si půjčil historický román od Ludmily Vaňkové a po přečtení knihy jsem narazil na náborový plakát jedné šermířské skupiny. Šel jsem se podívat a zůstal jsem u toho 32 let.
Trojan: Já jsem se zase ke spolku připojil, protože Michal je můj příbuzný. Původně jsem s nimi jezdil na akce do Německa jako překladatel. Pár let jsem jenom uváděl jejich vystoupení, než se mi šerm zalíbil a zapojil jsem se plnohodnotně do skupiny.
 
 

Co obnáší být členem šermířského spolku?
Vecheta: Je to poměrně časově náročné. Všechno si organizujeme sami, od tréninků přes shánění kostýmů a zbraní až po přípravu vystoupení. Šerm má mnoho podob. Některé spolky se věnují takzvané „living history“, kde je cílem co nejpřesněji rekonstruovat historické boje a dobový život. Jiné spolky pojímají historický šerm spíše jako divadlo. My se snažíme o kombinaci obojího a zaměřujeme se hlavně na scénický šerm.
Trojan: Tréninky zahrnují nácvik soubojů a techniky nebo secvičování konkrétních choreografií pro vystoupení.
 
 

Dá se šermem uživit, nebo je to spíše koníček?
Trojan: Uživit se tím dá, ale je to složité. Profesionální šermíři musí být napojeni na film, divadlo, muzikály nebo často vystupovat v zahraničí. My to máme jako koníček. Všichni máme normální zaměstnání a šerm děláme hlavně z lásky k historii a šermířskému umění.
 
 

Máte specifické období, ve kterém vystupujete?
Vecheta: Primárně se zaměřujeme na období od 14. do 17. století, ale spolupracovali jsme i s jinými spolky, kde bylo potřeba se přizpůsobit. Jeden týden jsme třeba v Hamburku hráli piráty, další týden jsme v Německu předváděli středověké boje v plátové zbroji a pak jsme v Itálii dělali gladiátory.
 
 

Kostýmy musely být finančně náročné. Jak to řešíte?
Vecheta: Ano, vybavení je velkou investicí. Pro období, kterému se věnujeme nejčastěji, máme vlastní kostýmy. Pokud jsme potřebovali něco mimo naši specializaci, často jsme si kostýmy půjčovali, a to buď z filmových depozitářů, nebo od jiných šermířských skupin.
 
 

Kolik takový kostým stojí?
Trojan: To hodně záleží na složitosti. Jednoduchý gotický oblek se dá pořídit za poměrně rozumnou cenu, ale honosnější renesanční oděvy mohou stát i desetitisíce. Kompletní plátová zbroj se dnes blíží stotisícům korun.
 
 

Kostýmy si převážně kupujete, kde je pak skladujete?
Trojan: Jelikož nestačí skříně, tak musíme mít vyhrazené místnosti - kostymérny. Třeba Michal má doma vyloženě zbrojnici. Dá se říct, že máme kolikrát větší šatník než manželky.
 
 

Která historická období jsou pro diváky nejatraktivnější?
Vecheta: Záleží hlavně na tom, jak je program zpracovaný. Naše vystoupení jsou scénická a často interaktivní, kdy zapojujeme diváky, zejména děti, aby si mohli něco vyzkoušet. Některé programy jsou ale spíš divadelní, třeba naše dramatické představení o třicetileté válce, kde interakce s publikem není možná.
Trojan: Nejčastěji se věnujeme gotice, protože v Česku probíhá nejvíc akcí právě z tohoto období. Ale účastníme se i specializovaných slavností, jako jsou renesanční slavnosti v Českém Krumlově, předvádíme živé v baroku, ale vidět nás diváci mohli i v období první republiky.
 
 

A co osobní preference? Máte nějaké oblíbené období?
Vecheta: Většina nováčků si na začátku oblíbí gotiku, protože mají romantické představy o rytířích. Čím víc železa na sobě mají, tím víc se cítí jako opravdoví bojovníci. 
Postupem času ale mnozí přecházejí ke kostýmovým vystoupením, protože pohyb ve zbroji je fyzicky náročný, a protože krása šermu je v něčem jiném. I my jsme si tento vývoj zažili. Kouzelné na tom je, že si tím musí projít většina novych šermířů, což vidíme i momentálně na našich začínajících členech. 
 
 

Vaši členové žijí v různých částech republiky. Jak se organizujete?
Trojan: Ano, každý z nás je dnes z jiného města. Já i Michal teď působíme v Praze, ale další členové jsou třeba v Brně, Třebíči, Moravském Krumlově nebo Jihlavě. Většina z nás ale pochází z Vysočiny, konkrétně z okolí Třebíče, kde máme i naši „kamennou základnu“. 
Dřív, když jsme byli studenti, jsme měli víc času a mohli jsme jezdit na vystoupení každý víkend. Teď už má každý své zaměstnání, rodinu a další povinnosti, takže už toho nemůžeme dělat tolik. Řešíme to tak, že když se někdo vrací na Vysočinu za rodinou, spojí to i s tréninkem nebo schůzkou. Díky tomu si alespoň částečně udržujeme pravidelný kontakt.

Jaké byly vaše největší akce?
Vecheta: Největší vystoupení jsme měli v zahraničí. V devadesátých letech jsme se účastnili obrovských koňských turnajů v Německu, kde se scházely tři tisíce účinkujících a desetitisíce diváků. Byli jsme i v Bernu ve Švýcarsku a několikrát ve Florencii – to byly nezapomenutelné zážitky.
Z českých akcí je to podle mě Český Krumlov a Karlštejn, ale zařadit by se tam dal i Bouzov, kde jsme původně s vystupováním začínali. 
 
 

Co vás na historickém šermu nejvíce naplňuje?
Trojan: Dělám to už tolik let, že si ani neumím představit, že bychom přestali. Největší radost mi dělá, když vidím, že se diváci baví, tleskají a na konci nám přijdou říct, že se jim to líbilo.
Další velká věc je pro mě parta, kterou jsme za ty roky vytvořili. Máme mezi sebou silné vazby a drží nás pohromadě společné zážitky. Je to naše taková druhá rodina.
Vecheta: Mně se kolem šermu vybudovala skupina přátel a člověk už jen tak nemůže opustit vazby, které si buduje přes 25 let. 
Samozřejmě velký aspekt je pro mě i samotný boj. Ten adrenalin co cítíte, když držíte v ruce zbraň, se jen těžko popisuje. Žádná počítačová hra nebo film se nevyrovná skutečnému souboji se zbraní.
 
 

Jak fyzicky náročný je historický šerm?
Vecheta: Hodně záleží na vybavení. Pokud máte zbroj na míru, pomáhá vám v pohybu. Když ale nesedí, je spíš překážkou. My jsme pracovali v celoplátových zbrojích, ve kterých nebyl problém dělat kotouly, padat na zem, zvedat se nebo nasednout na koně.
Další věc je samotný boj. Kvalitní zbraň je lehčí, protože je vyrobená z lepšího materiálu. Důležitá je i technika. Šerm není o hrubé síle, ale o efektivitě pohybu. 
Trojan: Na vystoupeních bojujeme většinou jen párkrát, takže fyzická zátěž není extrémní, ale tréninky jsou něco jiného. Pokud máme několikahodinový trénink, tělo dostane pořádně zabrat. A pak se z toho můžete vzpamatovávat klidně i týden.
 
 

Pokud by se chtěl někdo naučit šermovat bez předchozí zkušenosti, tak za jak dlouho byste ho to naučili, aby předvedl „normální“ výkon?
Vecheta: Záleží na intenzitě tréninku, ale minimálně půl roku až rok. Není to jen o zvládnutí zbraně, ale člověk se musí naučit specifický pohyb, držení těla a celkovou fyzickou přípravu. Přeci jen zapojujete svaly, které normálně nevyužíváte.
Pokud člověk nemá takovou fyzickou průpravu a nedokáže na prvním tréninku udělat kotoul, tak trvá o něco déle dostat ho na úroveň, kdy je schopný plnohodnotného vystoupení.

Diskuze k článku