Já už šansony ani neposlouchám, říká se smíchem v rozhovoru Hana Hegerová.

 Na podiu jste říkala, že máte nesplněné sny. Jaké například?

 Hrozně ráda bych udělala nové CD. Doma mám přenádherné texty, jsou to všechno přebásněné francouzské šansony s výtečnými texty, a byla bych nejen ráda já, ale i mé publikum, které už čeká pětadvacet let na novou desku. Pardon, nové cédéčko! Takže například toto.

 Zpívala jste v Olympii, jste zařazena do Síně slávy, od prezidenta Václava Havla jste dostala medaili za zásluhy... Lze v popularitě dosáhnout ještě něco víc?

 Víte, já tu popularitu tak nějak nevnínám. Vskutku nejsem typ hvězdy. Před každým koncertem - to není tréma, ale pocit zodpovědnosti - se velice pečlivě na představení připravuji, protože vím, že lidé platí hodně za lístky. Takže, za co si zaplatili, aby to dostali. Velice se snažím.

 Přišla jsem sem, abych lidi uspokojila, aby mi odpustili všechny mé chyby, které dělám, protože mi skutečně vypadávají texty a tak dále a tak dále. A byla bych ráda, aby odcházeli a bylo jim příjemně a někde řekli, že ty penízky, co dali za lístky, nebyly vyhozené.

 Jste Dáma mezi zpěvačkami...

 Ale to je vaše věc, že mne takto považujete.

 Lidé si vás takto považují.

 Aha, tak dobře.

 Když je člověk mladý, je plný síly a nadšení, ve zralém věku je pak člověk moudrý a zkušený. Co byste poradila všem mladým začínajícím zpěvákům a zpěvačkám?

 Aby byli pravdiví, nic jiného! Tím budou originální. Aby si hledali svoji cestu a nekopírovali, co už je. Teď možná nebude dobré, co řeknu - velice s podivem jsem sledovala, jak šel Kabát na Eurosong. Takových skupin jako on, je na světě strašně moc. Tam nebyla šance a bylo mi to hrozně líto. Mělo by tam jít něco originálního.

 Sledujete i současnou populární hudbu?

 Ne stoprocentně, ale tím, že jsem rádiový člověk, poslouchám od rána rádio a pravidelně tam jdou písničky. Některé se mi líbí, některé se mi nelíbí. Ale dobrovolně, když si pouštím já nějakou muziku, tak si pouštím klasiku nebo jazz, to je hudba mého srdce. Já už ani ty šansony moc neposlouchám (se smíchem).

 A jak jste také na podiu řekla, název šanson nemáte ráda.

 Ano, je to takové šišaté.

 Vaše texty písní jsou nádherné...

 Viďte! Víte, já říkám, že jsem vyškolená hééérečka, tak vím, co je dobrý text. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem měla toho Pavla Koptu. Pak jsem měla to štěstí, že si Hapka našel toho Horáčka, že? To jsou všechno velice dobré texty a v tom se ráda cachtám. Ano, to mi dělá radost.

 Umíte řadu řečí, maďarsky, slovensky, francouzsky, anglicky... I tady jste zpívala francouzsky a anglicky. Je to stejné, nebo je ten prožitek trochu jiný.

 Je to stejné. Já bych to nezpívala, kdybych tomu stoprocentně nerozuměla. Tady často vidím lidi zpívat cizí text a často mám pocit, že jej zpívají tak nelogicky, až mám pocit, že tomu vůbec nerozumějí. Že neví, o co tam jde. Může se to dělat různými způsoby, ale musím vědět, co ten text říká.

 Mluvila jste o novém CD. Vaši posluchači by určitě chtěli i vaši autobiografii. Na podzim jedna vyšla od Petra Louky, ale...

 Ano, teď vyšla jedna a já jsem z ní velice rozčílená. Já jsem ji neautorizovala.

 Četla jste ji?

 Pokouším se ji číst, ale mně se u toho zvedá žaludek. Čtu si to, ale mám z té knížky pocit, že ta Hegerová z ní vychází jako úplná kráva (se smíchem). Je to hloupé.

 Není škoda, že nevyšla nějaká autorizovaná? Hudební publicista a kritik Jiří Černý by ji dokázal napsat.

 Ano, ano, chystali jsem se, ale Jirka neměl čas. Jirka mě dobře zná dlouhá léta. Když to má někdo napsat, tak to má napsat on. Nejde jen on to vypsat fakta, on mě velice dobře osobně zná.

 Takže se lidé mohou těšit?

 Mám teď před sebou několik věcí. Nejdřív bych se ráda naučila a zpracovala ty texty, co mám doma a vydala to CD. Nevím, jestli budu mít vedle toho dost síly zabývat se tou knížkou, která vyšla bez mé autorizace - to bych taky měla nějak právně vyřešit. Až pak by přišel na řadu ten Jirka.

 Posledně mi někdo říkal, jestli bych nenapsala kuchařku. A já jsem říkala: Ne prosím, žádné kuchařky, žádné životopisy, já chci existovat na tom jevišti, na té scéně, ale jinak - Dejte mi svatý pokoj. Já jsem zalezlá doma, nikam nechodím na žádný ty společenské záležitosti. Jenom na Febiofest, to vždycky. Buď na začátku, nebo když to končí, protože znám Ferka Feniče a to je úctyhodný člověk. Mám ho velice ráda.

 Když hovoříte o Febiofestu, který je tou kvalitou, nepřipadá vám dnešní doba oproti dřívějšku trochu povrchnější?

 Mně se to tak zdá, ale nevím, jestli to není chyba ve mně. Ale najdete jak dobré filmy, písničky... Jak se teď změnil ten Radiožurnál, nerozčiluju se, že to je takové. Přešla jsem na dvojku, na Reginu, mám tam Vltavu, Rádio clasic. I když se necítím být stará - ale to je moje věc - mně se to tak jeví, každý se někam žene...

 Já se vám přiznám, kdybych přistoupila na jiné pracoviště, nejenom na divadla (vystupuje jen v divadlech - pozn. red.), asi bych byla mnohem bohatší, ale to by mně nedělalo radost. Já jsem vskutku šťastná na jevišti a to štěstí je nade všechno.

  Petr KLUKAN

Diskuze k článku