Ať už je rodič jakkoliv zraněný chováním druhého, dítě by mělo být absolutně uchráněné jakéhokoliv konfliktu, říká Marie Freiwaldová, ředitelka Psychocentra Kraje Vysočina.

Když partneři zjistí, že vztah mezi nimi už je poškozen, má cenu spolu být za každou cenu kvůli dítěti? Nebo to je naopak horší než rozchod?

Domnívám se, že má vždy cenu se za pomoci odborníků pokusit o rekonstrukci manželství. Podmínkou však je, že to chtějí oba partneři a jsou ochotni na vztahu zapracovat.

Děti jsou v manželství jakýmsi stabilizačním prvkem a motivací, proč neshody řešit. Pokud ale vzájemný vztah rodičů postrádá určité hodnoty, pak nemusí být zárukou, že rodina plní potřeby dítěte. Zachování manželství může mít smysl, pokud se rodičům daří dítě nezatěžovat ochladnutím jejich partnerského vztahu, negativismem a konflikty.

Letité manželské spory a citová odtažitost mezi mámou a tátou ale mají na děti negativní vliv. A tak není rozhodující, zda rodiče zůstanou ve stejné domácnosti nebo ne, ale nakolik korektně se jim daří udržovat vzájemné vztahy a komunikaci.

Jak šetrně dítěti sdělit, že už spolu máma a táta nechtějí být? Je tam rozdíl například ve věku? Sdělit to jinak čtyřletému než desetiletému?

Způsob, jak sdělit dítěti, že se rodiče rozvádějí, že už spolu nechtějí být, samozřejmě závisí na věku dítěte. Na začátku však musí být uvědomění rodičů, že musí povýšit zájmy dítěte nad zájmy své. Děti dokážou vycítit pravdu a vědí, že se děje něco vážného, i kdyby se to před nimi rodiče pokoušeli utajit.

Dítě by v každé zátěžové situaci, tedy i v situaci rozvodu, mělo od rodičů cítit přijetí a podporu v tom, co prožívá.

Také potřebuje od rodičů získat ujištění v tom, že ho mají stále stejně rádi. Že i když si táta s mámou nerozumí tak jako dříve, že se na jejich vztahu k dítěti nic nemění. Přestože bývá rozvod pro oba rodiče stresující a někdy až traumatizující, bylo by dobré, kdyby si v této zátěžové situaci našli dostatek času i na své děti, aby se mohli podívat na to, co jejich dítě v této změněné situaci potřebuje, s čím má problém a co by od rodičů v dané situaci očekávalo.

Stává se často, že si rozchod rodičů dává za vinu?

V některých případech se opravdu stává, že si dítě rozchod rodičů dává za vinu. Zaobírá se tím, co udělalo špatně, vyčítá si, že nebylo hodné, neučilo se, a proto se rodiče hádají, nerozumí si, nejsou spokojení. I takové sebeobviňující myšlenky může dítě mít.

Kdy u dítěte zpozornět, že informaci o rozvodu špatně snáší? Případně, že by jej to mohlo nějak dlouhodobě poznamenat? Jsou nějaké varovné signály?

Je třeba si uvědomit, že dítě v období rozvodu a po rozvodu rodičů nejvíce ničí intenzita sporu mezi rodiči. Dítě má možnost tu situaci zvládnout tehdy, když rodiče zvládnou svůj konflikt.

Ať je rodič jakkoliv zraněný chováním druhého, dítě by mělo být absolutně uchráněné jakéhokoliv konfliktu. Intenzita konfliktu je nejvíce negativním faktorem v dalším vývoji dítěte po rozpadu rodiny.

Reakce dítěte na spory mezi rodiči může být různá. Odvíjí se od věku dítěte, od jeho vlastností, temperamentu, charakteru, od toho, jak bylo zvyklé již v minulosti bojovat s různými překážkami, jak se jim dokázalo s pomocí dospělého postavit. V mnoha situacích jsou reakce dítěte jakýmsi obranným mechanismem.  Chce na sebe upozornit, aby si ho dospělý všiml.

Mezi varovné signály patří: noční děsy, pomočování, zhoršení školního prospěchu, nechutenství, koktání, zvýšená ukázněnost, „vzornost”, neposlouchání, používání sprostých slov, lhostejnost, lež, drobné krádeže, útěk z domova, útěk k partě a spousta dalších. A samozřejmě psychosomatické projevy - bolesti břicha, hlavy atd. Při výskytu jakýchkoliv projevů je dobré, aby se rodiče obrátili na odborníky, kteří jim mohou pomoci objasnit prožívání dítěte.

Pokud vše proběhne v klidu a nastane střídavá péče, jak ji pro dítě udělat co nejpříjemnější, aby z toho nebylo zmatené?

Doporučujeme několik zá-kladních pravidel, které by rodiče měli v případě střídavé péče dodržovat.

Důležitá je společná komunikace obou rodičů ohledně výchovy, zachování podobných výchovných postupů.

Pak vzájemná tolerance a respekt obou rodičů a vzájemná snaha o zachování školní a předškolní docházky v jednom místě.

Pokud mají rodiče v rámci možností dobrý vztah, je dobré scházet se jako „rodina“ například na narozeniny potomka či Vánoce?

Sice existují výjimky, kdy to takto funguje - společné oslavy narozenin dítěte, Vánoce, společné dovolené. Je to však poměrně málo časté až výjimečné.

Záleží také na tom, kam až sahají hranice výborných vztahů po rozvodu. Nevyvolává to v dítěti plané naděje, že se rodiče k sobě vrátí? Vyvolává to i otázku, zda se rodiče, kteří jsou spolu schopni takto vycházet, neměli pokusit věnovat úsilí zachování manželství a vztahu.

A na závěr, jak představit dítěti nového partnera?

Doporučuji nespěchat, dopřát dětem čas. Někteří rodiče přivádějí nového partnera domů co nejdříve. Předpokládají, že když se líbí jim, budou si s ním automaticky rozumět i děti.

Dokonce někdy očekávají, že partner rychle převezme podíl na výchově, a nahradí dětem chybějícího otce nebo matku. Jsou pak nemile překvapeni odmítavou reakcí a případnými problémy. První setkání by mělo proběhnout přirozeně a nenásilně. Děti potřebují nového partnera rodiče lépe poznat a možná si ho i trochu „prověřit”, než k němu získají důvěru.