Rok 2020 věnujeme v magazínu Pro ženy známým dámám z našeho regionu. Rozhovor pro tento měsíc je jako stvořený pro Tamaru Peckovou Homolovou, tiskovou mluvčí Nemocnice Nové Město na Moravě.
Když se řekne listopad, co se vám nejdříve vybaví?
Barvy. A taky zvuk listí, které vám šustí pod nohama. Jako dítě jsem milovala brodění se ve spadaném listí. Když mě nikdo nevidí, dělám to i dnes.
K listopadu patří Dušičky. Mám ráda hřbitovy pro ten klid a ztišení, které asi na moc místech člověk nepozná. Mám ráda listopadovou vůni, je jiná, taková ostřejší. Na druhou stranu mi v listopadu chybí světlo a slunce.
Aktuálně by se dalo říct, že i vy jste nasazená v první linii. Jako tisková mluvčí nemocnice musíte denně reagovat na požadavky médií, prezentovat lidem situaci ve zdravotnickém zařízení, které zastupujete… Asi to není jednoduché, že?
Je to pro nás všechny nové. Prostě se to děje a všichni se s tím musíme vyrovnat. Některé dotazy od médií jsou, jak jen to říct, no moc přemýšlení si s nimi novináři nedají a to je pak těžké být profesionální.
Přiznávám, že nedávno mi to ujelo a použila jsem v rozhovoru s novinářkou ostřejší výrazivo. Redaktorka telefonovala v neděli v poledne, poznala mě i z té horší stránky, ale informace dostala.
Měla byste na veřejnost z novoměstské nemocnice nějaký apel, prosbu…?
Ráda bych připomněla, že pozdrav, poděkování a úsměv nás nic nestojí. Nejen v nemocnici a nejen v této době.
Co se vám jako první vybaví, když se řekne koronavirová pandemie?
Tlak. Na všechny. Všude. Nemám na mysli jen zdravotníky, myslím naše rodiče, prarodiče, učitele, děti, které se musí samy vypořádat s výukou bez svých průvodců, hospodské, majitele obchůdků, posiloven, kadeřnice, podnikatele, prodavačky, zaměstnance, prostě všechny.
Je těžké se mu vyhnout a ne každý s ním umí pracovat. A s dovolením přidám i další věci, které se mi vybaví v téhle souvislosti. Odhodlání, spolupráce a solidarita. To vše taky zažívám denně, alespoň u nás v nemocnici.
Jste ženou mnoha profesí – vystudovaná herečka, která ochotničí se žďárskými divadelníky, dlouhé roky jste byla hlasem vysočinské frekvence Českého rozhlasu, jako mluvčí máte spisovatelskou zásluhu na sestavení výročního almanachu novoměstské nemocnice… Čím jste chtěla být jako „malá“ – zkuste to vzít třeba od školky, pak ZŠ a SŠ?
V první třídě jsem chtěla být generálkou v armádě, strašně moc se mi líbily uniformy, taky jsem snila o tom, že budu letuška. A pak už mě to táhlo ke kumštu. Od druhé třídy jsem chodila do dramaťáku.
Byla jsem hodně živé dítě a paní učitelka Gregorová mojí mamince poradila, že bych se mohla vyřádit v nově vznikajícím dramatickém oboru na Lidové škole umění. Díky tomuhle doporučení jsem ve druhé třídě na základní škole věděla, co chci.
Až do maturity byl dramaťák moje druhé doma a moje druhá rodina. Konzervatoř jsem si doma neprosadila, ale DAMU už ano. To, že se herectví nevěnuji, neznamená, že z jeho studia nečerpám ve své profesi. Ať už to bylo 13 let za mikrofonem Českého rozhlasu, nebo to je teď v roli mluvčí nemocnice.
A abych se ještě vrátila k tomu almanachu a spisovatelské zásluze, jak říkáte vy, byl to pracovní úkol. Já bych nikdy neměla odvahu a drzost do něčeho takového se pustit.
Ale nakonec mě to moc bavilo a ten pocit, když jsem knihu viděla v tiskárně a pak hotovou na paletách, byl moc hezký a jsem ráda, že jsem si něco takového mohla zkusit.
Rozlišujete ve svém životě, co je ještě práce a co vás prostě hlavně baví?
To víte, že ne všechny povinnosti, které s sebou profese tiskového mluvčího přináší, mě baví. Ale v podstatě to je kreativní a (i když se to nezdá) práce tvůrčí.
Být tiskovou mluvčí mě baví, ale víc mě baví být s mými dětmi a s mojí rodinou, baví mě jezdit na kole společně s mým mužem, baví mě být s přáteli, baví mě hrát divadlo, baví mě si číst. Baví mě život. Takový, jaký mám.
V polovině listopadu se nejde nezeptat – co vy a Vánoce? Máte je ráda?
Mám. Ty letošní asi budou trošku jiné, ale těším se na ně. Doufám, že budou se sněhovou nadílkou a že je prožijeme ve zdraví a ve společnosti těch, které máme rádi. To přeji i vám a vašim čtenářům.
