Posturu, tedy držení těla, chápeme jako aktivní držení pohybových částí těla proti působení zevních sil. Držení těla není synonymem vzpřímeného postoje, stoje na dvou končetinách, ale je součástí jakékoliv polohy a každého pohybu.

Postura nám umožňuje pohybovat se způsobem, který je nejméně energicky náročný a pro naše tělo nejšetrnější. Špatné stereotypy  přichází nenápadně.

Většinou si všimneme  nějakých „nedokonalostí“ na svém těle ve chvíli, kdy nás začne něco bolet nebo omezovat při každodenních činnostech. Proto bychom měli myslet na prevenci.

Na úvod bych chtěla říci, že slovo „správné“ držení těla není zcela ideální výraz. Lépe by bylo použít „individuálně optimální“. Každý jsme jiný, máme jiné tělo, každý máme jiné limity. To platí i pro držení těla.

Naprosto zásadní je naučit se vnímat své tělo a být s ním v kontaktu. Pokud budeme jen cvičit, tj. plnit zadaný úkol, a nebudeme sami sebe vnímat, nikdy se nepodaří dlouhodobě naše držení těla a pohybové návyky změnit.

Hlavními pohybovými aktivitami, které formovaly naši posturu, byly běh, chůze a práce horními končetinami. Tyto přirozené aktivity jsou v posledních letech nahrazeny převážně sedavým způsobem  života.

Jestliže delší dobu sedíme, ležíme nebo stojíme ve špatné pozici, zvyšujeme v těle napětí. Toto se časem projeví bolestí různé intenzity, nejčastěji bolestí zad, krku či ramen. Dochází k přetížení určitých svalových skupin a naopak k oslabení jiných. Naše tělo je také výrazně ovlivňováno dlouhodobým stresem. Na stresovou zátěž reaguje naše tělo přípravou svalů na útok  nebo na útěk.

Pozor na zátěž

Dlouhodobé stresové zatížení, bez odpovídající kompenzace, vede k zátěžovému držení těla. Prohlubuje se únava, dostaví se bolest, zhoršuje se rovnováha a my musíme vynaložit více energie na provádění pohybu. To jen více prohlubuje svalovou nerovnováhu a my se nacházíme v začarovaném kruhu.

Pokud jsou oslabené svaly tzv. středu těla (zjednodušeně se jedná  o hluboké zádové svaly, břišní svaly, především  příčný břišní sval, bránici a svaly pánevního dna), bude pro nás velmi obtížné  udržet správné nastavení naší páteře a pánve.

Na držení našeho těla může mít vliv i únava. Když jsme unaveni, máme přirozeně tendenci „povolit a ulevit si“, „zhroutit se“.

Nejdůležitější svaly

S bolestí páteře (zad) se setkávají všichni od dětí po seniory, od aktivních sportovců až po jednotlivce, kteří nikdy nesportovali. Samotná páteř v tom bývá nevinně.
Lidská páteř drží vzpřímeně jen díky napětí svalů a vazů. Nejdůležitější jsou hluboké stabilizační svaly, které si můžeme představit jako pomyslný pás, který vede od nožní klenby a ovíjející páteř až nahoru k lebce. Pokud jsou svaly a vazy v rovnováze, záda nebolí.

Pokud páteř nevhodně zatěžujeme, nastává svalová nerovnováha (dysbalance): některé svaly jsou namáhané, tzv. přetížené, a jiné jsou naopak ochablé. Přetížené svaly mění svou strukturu.

Ubývá v nich svalových vláken na úkor vaziva a sval se zkracuje. Tím se mění rozsah pohybu postižené části a její držení. Je jen otázkou času, kdy se páteř nepříjemně ozve.

Svaly, které bychom měli protahovat, jsou například svaly šíjové, horní část trapézu, malý i velký sval prsní, svaly v bederní části páteře.

Svaly, které je nutné posílit, jsou například mezilopatkové svaly, vzpřimovače hrudní páteře, hýžďové svaly a předně břišní svaly.

Při cvičení musíme dbát na správné dýchání. Pokud si položíme ruce na spodní část žeber, měli bychom se nadechnout do dlaní.

Nezapomeňte na aktivní život a veselou mysl. Na páteř působí i psychika, dokonce více, než si myslíme.  Snažte se těšit ze života, pěstovat si koníčky, věnovat se přátelům, a to i přes občasnou bolest a nepohodlí.

(Autorka je jihlavskou osobní trenérkou)