Rok 2020 věnujeme v magazínu Pro ženy známým dámám z našeho regionu. 
O rozhovor pro tento měsíc jsme oslovili mluvčí Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina Petru Musilovou.
 

Co vy a měsíc duben?
V rámci možností si duben užívám. Jsem ráda, že se oteplilo, že svítí sluníčko a všechno kvete. S rodinou žiji v Dobroníně na Jihlavsku v domečku se zahrádkou. 
Odpolední program je tedy pro všechny členy domácnosti většinou jasný, práce na domečku a na zahrádce. 

Otázka jak si užíváte jaro je pro vás, vzhledem ke koronavirové situaci, která už od půlky března svírá celé Česko, možná trochu troufalá, že? Moc volného času, vzhledem k vaší profesi v první linii, asi aktuálně nemáte…
Myslím, že mám stejně volného času jako každá zaměstnaná žena a matka. 
Moje práce je možná trošku časově náročnější a občas se chod rodiny musí přizpůsobit tomu, že řeším nějakou mimořádnou událost mimo pracovní dobu, o víkendech nebo v průběhu dovolené. Náročnější je to teď ale pro všechny ženy. Všechny pracujeme na maximum. K tomu ještě každodenní vaření, úklid, šití roušek a učení se s dětmi. 
Na druhou stranu mám svoji práci opravdu ráda, takže ji mnohdy ani jako práci nevnímám. Mám velké štěstí, že pracuji se skvělými lidmi. Ať už to jsou samotní hasiči nebo novináři. 

Je práce u hasičů ta, kterou jste si vysnila už jako malá holka? Jak jste se k požárníkům dostala?
Nemyslím si, že bych jako malá holka snila o práci u hasičů. Možná to ale bude tím, že tehdy se o hasičích moc málo mluvilo a měli jiný kredit než je tomu dnes. Být dnes malá holka, tak určitě u hasičů chci pracovat. 
K vysočinským hasičům jsem se dostala ještě při studiu na vyšší odborné škole, kdy jsem v posledním ročníku psala práci a potřebovala praxi. 
Psal se rok 2001 a tehdy sbory v novém uskupení začínaly. Když jsem praxi dokončila, tak mne tehdejší krajský ředitel Drahoslav Ryba (dnes působí jako generální ředitel HZS České republiky) oslovil, jestli bych u hasičů nechtěla působit i nadále. 
Musím přiznat, že mne to moc potěšilo a ráda jsem na tuto nabídku kývla. Samozřejmě jsem musela před nástupem splnit vše, co předepisuje zákon. Lékařské vyšetření, psychologické vyšetření a prokázat i fyzickou způsobilost. 
Můj oficiální nástup k hasičům byl k 1. dubnu 2001. Opět tedy duben . Začínala jsem na úseku ekonomickém, po šesti letech jsem přešla na pracoviště vnitřní kontroly a souběžně jsem začala působit jako tisková mluvčí.  
Víte, o hasičích se říká, že jsou jedna velká rodina a já to mohu potvrdit. Vztahy u hasičů jsou přátelské, nekonfliktní. V práci jsem poznala i manžela. Letos v dubnu jsme oslavili šestnácté výročí svatby.  

Ženy, které pracují u policie, hasičů, vojáků… asi nemají moc problém s tím „co si oblečou“ do práce. Uniforma je jasná. To znamená, že asi nemáte problém s přetékajícím šatníkem, nebo právě naopak? 
S tím, co si obléct do práce, problém opravdu nemám. Uniformy, které teď u hasičů nosíme, jsou opravdu krásné a troufnu si říct, že i slušivé. Jenže člověk není jenom v práci. 
Osobně si nemyslím, že bych měla přetékající šatník (manžel by vám ale řekl naprostý opak ). S přibývajícími lety obsah šatníku redukuji. 
Zbavila jsem se všech věcí, které měly nálepku „do toho zhubnu“. Oblečení si už kupuji uvážlivěji a snažím se nepodléhat módním trendům. Nepotrpím si na značkovém oblečení a ráda navštívím i second hand. 

Post, který zastáváte, vám jen tak nedovolí vypnout a jít domů s prázdnou hlavou – máte nějaký váš tip, jak relaxovat? 
Těch tipů mám hned několik. Někdy je to dobrá knížka nebo pěkný film, jindy třeba stolní hra se synem Sebastiánem nebo společně uvařená večeře. 
Někdy si zase nejvíce odpočinu u práce na zahradě. Dalo by se pokračovat dál a dál.  Nejvíc mi ale asi pomáhají procházky v přírodě. Mám fenku labradora, a když vyrazíme na dlouhou procházku, tak jsme pak šťastné obě. 
 
 

Máte nějaký koníček, zábavu… prostě něco, co vám dokáže - jak se říká - vyčistit hlavu?
Nevím, jestli je to úplně koníček v tom pravém slova smyslu, ale máme v Dobroníně Klub dobronínských žen. Je to spolek maminek, babiček, ale i mladých slečen. Prostě skvělá parta dam, které rády dělají něco pro ostatní. 
Společně v Dobroníně pořádáme každý rok spoustu akcí – Den zdraví a krásy, Čarodějnice, Apaluchu, burzy oblečení, různé kurzy. V klubu se opravdu cítím skvěle a moc mne baví připravovat a vymýšlet akce, které vykouzlí na tváři úsměv někomu jinému.