Jana Reichertová z Humpolce reprezentovala Vysočinu v celorepublikové soutěži Babička roku. Energie má na rozdávání – zvládá rodinu, zahradu, turistiku i práci pro seniory.

Máte ráda vánoční svátky? 
Vánoce mám moc ráda, vždy vyzdobím celý dům, zapaluji svíčky, strojím stromeček. Vždy napeču hodně cukroví - nejméně 10 druhů. 
Nejvíce linecké, rohlíčky, kokosové, banánky, išelské, kokosky, pracny, nepečená vosí hnízda, perníkové, rumové kuličky. Jsem zvyklá cukroví rozdávat, proto to množství.

Vánoce by měly být především svátky klidu a duševní pohody. Pro řadu seniorů jsou ale často noční můrou, neboť během nich narůstá pocit osamělosti. Co by jim pomohlo? 
Seniorům, kteří jsou osamoceni a nemají nikoho ze své rodiny, přeji, aby se setkali se svými vrstevníky. 
Popovídali si, nebo navštívili různé denní stacionáře, kde se seniorům věnují. 
V Humpolci pořádá výbor seniorů pro své členy vánoční posezení při hudbě s dárečky, každý nějakou maličkost přinese, ale zase jiný dáreček si losováním odnese.
 

Jak moc se vánoční doba změnila od časů vašeho dětství? Ten skok, minimálně v dostupnosti zboží a moderní techniky, musí být asi veliký?
Ano, to je. Velký rozdíl je v dárcích. Před 60 lety jsme byli vděčni za každou maličkost, jelikož jsme byli tři sourozenci, nebylo těch dárků tolik. Bylo to kromě oblečení autíčko, panenka, knížka. Když jsem byla větší, dostala jsem brusle na kličku, ze kterých jsem měla velkou radost. 
Vzpomínám však na rodiče, s jakou láskou nám tyto sváteční dny chystali, zapalovali svíčky a prskavky na stromečku, byli jsme svátečně oblečeni.

Jsou dnešní Vánoce hezčí, než bývaly, nebo máte spíš pocit, že už si je neumíme tak užít?
Myslím si, že každý má Vánoce takové, jaké si je připraví, jaké zvyky si z dětství do své nové rodiny přinese, jak je cítí. 
Nemám ráda, když se někdo předhání v počtu drahých dárků, já sama jsem spokojená, když mám kolem sebe rodinu pohromadě a v pohodě. Ráda dárky pro druhé vybírám, ráda dělám radost.

Prozradíte našim čtenářům něco o sobě? 
Příští měsíc, to je leden 2020, mi bude 72 let. Jsem ráda, že se tohoto věku dožívám zatím bez zdravotních problémů. 
Za svého manžela jsem se provdala v roce 1970, takže v dubnu 2020 oslavíme zlatou svatbu. Máme dvě děti, syna Martina, 46 let a dceru Janu 43 let, které mají své rodiny. 
Syn bydlí v Praze, dcera v Humpolci. Od syna mám dva vnuky a vnučku, která má již svoji rodinu, mám od ní pravnučku rok a půl, další pravnoučátko se narodí v dubnu 2020. Od dcery Jany dva vnuky. Takže jsme docela velká rodina. V roce 2011 jsme se z Prahy přestěhovali do Humpolce.

Kde jste pracovala? 
V roce 1966 jsem v Chomutově, kde jsem se narodila, odmaturovala na SVVŠ (dnešní gymnázium), začala pracovat na poště, doplnila si studium o Spojovou nástavbu a začala střídat vedoucí na menších poštách v okrese Chomutov, střídání bylo z důvodů nemoci, nebo dovolených, takže jsem prošla 48 poštami. 
Po provdání jsem odešla za manželem do Prahy a zde nastoupila k ministerstvu obrany jako občanský zaměstnanec na finančním oddělení, posledních pět let jsem pracovala jako mzdová účetní. 
Odtud jsem v dubnu 2007 odešla do důchodu, takže již 12 let si důchodu plně užívám. Na své spolupracovníky ráda vzpomínám a s nimi se pravidelně každý rok v období Vánoc v Praze setkávám.

Kdo vás přihlásil do soutěže Babička roku?
Dozvěděla jsem se o ní na schůzi Krajské rady seniorů v Jihlavě od předsedkyně Pavly Radové. Ta mi sdělila, že se tato soutěž bude konat ve všech krajích republiky, takže i na Vysočině. 
Bylo zapotřebí dát toto na vědomí všem seniorským spolkům v kraji, aby se ženy - babičky přihlásily a na soutěž do Jihlavy přišly. V té době jsem zastupovala předsedkyni Seniorů ČR v Humpolci Jaroslavu Šenkýřovou, na výboru pak tento požadavek oznámila. Nikomu se moc do soutěže nechtělo, takže mne výbor, kde pracuji jako místopředsedkyně, nakonec přihlásil.

Vysočinské kolo jste vyhrála. Chystala jste se na něj? 
Na soutěž do Jihlavy jsem si připravila na volnou disciplinu svou básničku Babička, zakoupila nové šaty a zašla ke kadeřnici, abych trochu své město Humpolec i seniory reprezentovala. 
Básnička asi na porotu zapůsobila a já k mému překvapení vyhrála. Měla jsem velkou radost, že jsem pro své město Humpolec první titul získala a seniory, kteří mi dali důvěru, jsem nezklamala. Byla jsem pozvána panem starostou na radnici, kde mi za titul poděkovali a předali květinu. Velmi mě to potěšilo.

V listopadu jste náš kraj reprezentovala na celorepublikovém finále soutěže v Olomouci. Jaké to bylo?  
Na toto finále vzpomínám velmi ráda. Poznala jsem, jak to na takové soutěži probíhá, navázala nová přátelství s ostatními soutěžícími. Zažila jsem i trochu té trémy, neboť sál na výstavišti Flora byl zcela zaplněn. Soutěž natáčela TV Šlágr a odvysílala v televizi. 
Připravila jsem si při představení kraje, města, novou básničku o Vysočině, zapůjčila ze Zemědělské akademie kroj z Humpolecka. Na volnou tříminutovou disciplinu jsem si nacvičila country tanec s kolegyní, na přehlídku pořídila další nové šaty. 
Básničku jsem však při představení nevyužila, protože bylo změněno téma otázky a na odpověď byla pouze jedna minuta.

Co patří mezi vaše největší záliby, koníčky…?
Zájmů mám několik, kromě povinností o rodinu, dům, zahradu, se ráda věnuji turistice, ráda tancuji, a to i v tanečním kroužku seniorek pod názvem „Prima ženský“. 
Vždy jsem ráda sportovala, vedla 32 let děti v Sokole i sama cvičila, proto i pro seniory v Humpolci organizuji ve spolupráci s ostatními sportovní odpoledne. Sama jsem již po čtvrté byla členem družstva za Kraj Vysočina, které se zúčastňuje Mezinárodních sportovních her seniorů. 
Píši články o činnosti seniorů, skládám básničky k různým příležitostem, sestavila jsem rodokmen rodiny. S „děvčaty“ ze Sokola Kbely jezdím vždy v červnu již 15 let do Štúrova na týdenní pobyt spojený se cvičením. 

Vypadá to, že znáte recept na spokojené stáří…
Recept na spokojené stáří, pokud to zdravotní stav dovolí, mít úsměv ve tváři, brát život s humorem, být v pohodě, zbytečně se nestresovat, zajímat se o dění kolem sebe a aktivně se zapojit. Těch možností je plno, věnovat se svým koníčkům, vnoučatům, zkrátka život si pěkně užívat a ne jen ho žít. 
Všem přeji krásné Vánoce ve zdraví, štěstí a lásce.