Vztah rodičů a dětí je třeba stále posilovat. Neměl by pokulhávat za tím, že se honíme za penězi a kariérou. „Největší chybou nás rodičů je, že neumíme svoje děti ujistit, že je milujeme,“ říká k tématu Slávka Dokulilová, ředitelka jihlavského Centra pro rodinu Vysočina.

Být rodičem je obrovská zodpovědnost. Jakých chyb se rodiče při výchově dopouštějí?

Přejeme si být dobrými rodiči, protože svoje děti milujeme a chceme pro ně vždycky to nejlepší. Většinou jsme přesvědčeni, že jednáme správně. Je těžké si připustit, že ve výchově svých dětí chybujeme.

A zpravidla opakovaně…

To, co děti ke svému zdárnému vývoji potřebují nejvíc, je jistota naší lásky. Pro děti není až tak důležité, kde žijí a co mají, ale bezpečí bezpodmínečné lásky rodičů je naprosto zásadní.

Největší chybou nás rodičů je, že neumíme svoje děti ujistit, že je milujeme. Možná často ani nevíme, jak je máme milovat a co to vlastně bezpodmínečná láska je. Znamená, že milujeme svoje děti vždycky ve všech situacích, bez ohledu na to, jak se chovají a co zvládnou a bez ohledu na to, jaké emoce v nás chování našich dětí vzbuzuje.

Láska k dětem nezáleží na jejich výkonu, naši lásku si děti nemusí zasloužit, milujeme je prostě proto, že jsou.

Není výchova v dnešní době víc uvolněná…?

Vidím to spíš tak, že celá společnost je uvolněná, morálka se vytrácí z našeho světa, ztrácíme trvalé hodnoty. Do centra pozornosti stavíme sami sebe a uspokojení svých potřeb.

Svou svobodu přeceňujeme a stává se pro nás tou hlavní a nejdůležitější hodnotou. Problematické je to, že tuto svobodu vnímáme jako možnost dělat si, co chci – a v tomto duchu vychováváme i děti.

V této – jak se domníváme - svobodě svým dětem nenastavujeme hranice, protože jim přece umožňujeme samostatně se rozhodnout.

Existují různé výchovné styly, v některém je pro dítě příliš mnoho omezení, v jiném může být dítě ponecháno prakticky samo sobě.

Ale i když neuvažujeme o těchto extrémech, nelze určit jen jeden způsob výchovy jako ten správný. Každý z nás rodičů vyrostl v jiné rodinné atmosféře, v jiném prostředí, za jiných podmínek. Všechny tyto faktory a mnoho dalších určují později způsob, jak vychováváme svoje děti.

Jak zdravě jednat s potomkem, aby pak nepodlehlo tlaku okolí a nespadlo do potíží? Např. neměl poruchy potravy, chování, nezlákaly jej drogy…

Vracím se na začátek: především máme svoje děti milovat. To hlavně znamená, že jim dovolíme nést následky jejich rozhodnutí.

Snažme se jim v lásce vytvořit bezpečný prostor pro jejich zrání. To jsou pevné mantinely, které tvoří jasně daná a dodržovaná pravidla, v nichž se děti mohou pohybovat svobodně. Tento svobodný pohyb ale znamená, že dovolíme dětem nést následky jejich rozhodnutí, aby se učily žít zodpovědně.

I malé batole se umí rozhodovat a poznat, co je dobře a co ne, přesto to na nás pořád zkouší.

Takže záleží jen na nás, jak jsme důslední.

Děti podléhají špatnému tlaku svého okolí nejčastěji proto, že nemají jistotu své vlastní hodnoty. Tu získávají, pokud se rodičům daří jim stále dávat bezpodmínečnou lásku a nastavit jim správně hranice, které budou pro dítě v každém věku dostatečně bezpečné a zároveň mu umožní správnou míru samostatnosti.

Rodičovské vzdělávání, které nabízíme v Centru pro rodinu, směřuje rodiče k ideálu demokratické výchovy, ve které rodič vede svoje dítě citlivě tak, aby se naučilo nést zodpovědnost a samozřejmě následky za své jednání.

Lze v dnešní době, kdy se vše poměřuje velikostí bankovního konta, hodnotou nového mobilního telefonu, cenou zájezdu zahraniční dovolené…, vychovat sebevědomé, ale přitom skromné a čestné dítě?

Určitě to lze, záleží jen na tom, jaké potřeby mají rodiče a jak mají nastavený žebříček hodnot. Děti naprosto přirozeně přebírají vzorce chování svých rodičů.

Pravděpodobně není nejdůležitější to, co rodiče dítěti umožní, co mu koupí a co mu dopřejí, ale způsob, jak se v rodině k otázce vlastnění přistupuje.

Není důležité množství majetku, ale to, jakou míru závislosti na něm si v sobě neseme. Nelze se domnívat, že pokud dítě nebude mít všechno, bude skromné a čestné. Naopak děti, které jsou zahrnuté přebytkem, mohou být zdravě sebevědomé, čestné a skromné právě proto, že jejich vztah k věcem je zdravý.

Charakterizujte, jaký by měl být ideální rodič?

Milující! Ideální rodič se snaží vnímat potřeby dítěte, umí rozlišit, proč po dítěti něco chce, jestli to je pro uspokojení vlastních potřeb nebo pro dobro dítěte.

Můžeme jmenovat celou řadu vlastností, které má mít dobrý rodič. Většina z nich asi bude jen naše touha je mít, ale zároveň pod tíhou všech starostí cítíme, že se k nim blížíme jen velmi vzdáleně.

Pokud se budeme snažit k nim alespoň přibližovat, jsme určitě na dobré cestě se ideálními rodiči stát.

Velmi důležité je zároveň vědomí, že jsme všichni jenom lidé, takže stále děláme chyby. A nevyhýbají se nám ani ve výchově. Ideální rodič je tedy ten, který se ze svých chyb nehroutí, umí je před dítětem i přiznat a je-li to potřeba, umí se mu omluvit.

Co třeba rodiče nikdy nesmí dělat před dětmi, o čem by nikdy neměli mluvit…?

Myslím, že rodiče by vždycky měli být pravdiví. Před dětmi by neměli dělat to, co nechtějí, aby dělali jejich děti. Děti jsou neuvěřitelně citlivé a vnímavé, stejně všechno odhalí…

S dětmi je dobře mluvit o všem, co nás v životě potkává, co prožíváme, co cítíme. Děti by od rodičů měli slyšet o jejich radostech i starostech.

Samozřejmě všechno, co rodiče dětem verbálně a neverbálně sdělují, musí být přizpůsobené věku dětí a jejich schopnosti informace přijímat a rozumět jim.

Způsoby, jak s dětmi komunikovat, jak jim rozumět, jak správně vnímat jejich potřeby, jak je vést k zodpovědnosti, jsou obsahem rodičovského kurzu Devatero úspěšného rodiče, který je právě v nabídce našeho centra.

Jedná se o devět na sebe navazujících témat, které si rodiče osvojují formou praktických cvičení a modelových situací tak, aby je uměli použít v běžném životě. Důležitou součástí kurzu je sdílení samotných účastníků a společné hledání nejlepšího řešení konkrétních situací.