Co vás nejdříve upoutá na ženě?

Tak to záleží na tom, jaké má přednosti a jak je dokáže prezentovat. Tohle funguje napříč živočišnou říší u všech živočišných druhů, včetně toho našeho, stejně.

Žena na mě nicméně působí vždycky jako celek více či méně harmonický. Včetně těch „fyzikálních“ vlastností.

 Máte tip, jak zaujmout ženu?

No to vážně nemám. Vlastně je mi záhadou, čím jsem zaujal tu svoji. Ačkoli mě napadá, že pokud se člověk chová jako úplný blbec, tak zaujme nejenom každou ženu, ale i muže. Ale to asi není úplně to, co chcete slyšet.

 Co vás na opačném pohlaví nejvíc vytáčí?

V obecné rovině mají ženy větší sklony k intrikám. Ale zase bych řekl, že to mají dané evolučně, jako nutnost k předání svých genů.

A také to, že vám jsou schopné vyčíst, že jste jim před deseti lety pobryndal kafem nový ubrus.

 Měnil byste se ženami?

Rozhodně ne. Já bych ženou být neuměl. Jsem na to moc nepořádný, nejsem pečlivý, a hlavně nejsem schopen se soustředit na víc věcí najednou.

 Kdy jste naposledy někomu vyznal lásku?

Řekl bych, že každý považuje za vyznání něco jiného. Takže jak si to tak vybavím, tak to asi byla moje žena, jen si nejsem jistý, že to i tak pochopila.

 Co vy a domácí práce?

Nejsem extra manuálně zručný, ale nějaké základní věci zvládnu. Nakonec jsem v určitých mezidobích žil sám, takže jsem musel nějak přežít. Ale určitě to není žádná vyšší liga. Když po mě manželka umývala talíře, tak jsem to začal považovat za zbytečnou ztrátu času. Podle možností se ale zapojím, hlavně když jde o děti.

 Zvládl byste uvařit nedělní oběd – co by to bylo?

Podle toho, jaké jsou vaše nároky na nedělní oběd. Od masa zvládnu prakticky všechno, včetně porážky zvířete. To se pak ale obědvá ve tři odpoledne a později. A co neumím, protože jsem to nikdy nezkoušel, jsou knedlíky. Ale nakonec je nemám ani moc rád.

A co bych na neděli vybral? Co říkáte jehněčímu na bazalce a česneku s rýží? A pokud by to měla být rychlá jistota, tak boloňské špagety by byly vážně už v poledne.

  O jakém povolání jste coby kluk snil?

Já vlastně skoro vyrostl v zoologické zahradě, a tam mě to vždycky táhlo. Jako kluk jsem si zoologickou zahradu kreslil, hliněná a posléze plastová zvířátka se kupovala a zavírala do ohrad a voliér.

Když chybělo něco do páru, tak jsem to vyráběl z plastelíny a následně z moduritu, pak jsem doplňoval i mláďata, protože bez nich by to celé ztrácelo smysl.

Z tvrdého papíru, nanukových dřívek a celofánu jsem pak vyráběl chovatelská zařízení, někdy jsem dělal ze sádry i skály ve výbězích. Takže jsem chtěl více či méně dělat to, co dělám. Jenom - v jednom období mě fascinoval bagrista, protože kolem našeho domu dělali výkopy, už ani nevím čeho. A také se mi líbilo, jak popeláři umí koulet popelnice.

 Bez čeho byste si neuměl představit život?

Na to asi člověk přijde až tehdy, když to ztratí. Narychlo jsou to dva základní pilíře. Před lety by to byla práce, kterou dělám. V posledních letech se k práci přidala velmi pevně i rodina.

 Jaká by byla vaše tři přání, kdybyste chytil zlatou rybku?

Na „odchyt“ zlaté rybky asi člověk není a nemůže být dostatečně připraven. Přání by si šetřil, aby je pak nějak hloupě prohospodařil. Ale kdybych měl rychle vypálit tři přání, pak by to bylo zdraví a štěstí pro mě a moje blízké. Sám vím, že obojí je potřeba.

Pak bych si přál, aby lidstvo jako takové mělo větší pokoru vůči přírodě a bylo skromnější. Pak by všechno bylo jednodušší, ale to už jsem možná ten počet trochu přešvihl.

 Jaký byl váš největší úlet?

Doufám, že za několik let neřeknu, že mým největším úletem byla přihláška do konkurzu na ředitelský post. Doposud bych tak za největší úlet považoval nákup starého domu „na samotě u lesa“. Každým rokem je to ale úlet menší a menší.

 Při čem si nejvíc odpočinete?

Tak tři dny, když nemusím dělat vůbec nic. To se ale zřídka povede, protože i když je sebelínější den, tak musí někdo aspoň pustit, nakrmit a večer zavřít slepice, králíci, a děti se taky neobstarají samy. A když už jste venku, tak vám nedá ta hromada dřeva, co tam bude tímhle tempem nejmíň do prosince. Pak se člověk přemlouvá, začne, a pak se mu zase nechce přestat. Zpracováním dřeva si celkem odpočinu psychicky, ale bolí z toho ruce a záda.

 Jak by měla vypadat vaše ideální dovolená?

Vlastně nevím. V mládeneckých dobách jsem objížděl zoologické zahrady. Se svojí současnou ženou, tehdy ještě přítelkyní, jsme se do nějakých stavovali, taky jsme třeba jeli na vodu. S malými dětmi je to složitější, nemůžete je tahat po dlouhých túrách, nemůžete s nimi celou dobu ležet někde na pláži, protože je to nebaví, a mě po pravdě taky moc ne.

Nemůžete s nimi ani trávit vlahé večery ve vinném sklípku, což je jinak moc příjemná zábava. Takže s dětmi je to spíš o takových krátkých výletech. Fakt je, že dovolenou by si člověk měl umět aspoň trochu užít, vypnout od starostí, aby ho třeba nesváděla ani ta nedodělaná hromada dřeva.

Ideální dovolená je pro mě asi kombinace všeho. Nezávazně vyrazit, tu se zastavit v nějaké mojí oblíbené zoo, tu si zajít na něco na zub, tu navštívit vinný sklípek či tavernu, tu smočit palec v moři. Jen si říkám, jestli se takové ideální dovolené kdy dožiju.

 Které místo na Vysočině máte nejraději?

Asi to bude znít trochu hloupě, ale myslím, že opravdu nejraději mám místo, kde jsem strávil posledního čtvrt století. Tedy jihlavskou zoo.

 Kterou vlastnost považujete za nejdůležitější?

Asi lidskost, dá-li se to nazvat vlastností. Tím myslím, že je potřeba balancovat mezi upřímností a neomaleností, rozlišovat, kdy pravdomluvnost pomůže, a kdy naopak ubližuje, až zabíjí.

 Jaké je vaše životní motto?

Nejspíš bych vytáhl nějaký citát pana Wericha, jehož mám moc rád. A asi nejblíž mi je ten, že „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a ne to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“