Na co všechno bychom měli myslet, aby se ani v běžném životě nic nestalo? Je toho tolik, že vzpomenout si na vše by nám dalo pěkně zabrat.

Naštěstí máme mnoho věcí již naučených, a tak nějak instinktivně každý den při odchodu zamykáme, při jízdě autem se poutáme, při přecházení silnice se rozhlédneme, a je-li tam semafor, chodíme pouze na zelenou.

A děti tyto správné a bezpečné návyky a dovednosti učíme již odmalička. Někdy, když na děti hrneme informací moc, přestávají poslouchat.

Je proto určitě fajn předávání informací a zkušeností nějak zpříjemnit a zpestřit. Děti si velmi rády hrají. Co si zahrát třeba na doktora, ke kterému přijde popálený pacient?

Pacientem může být medvídek, za kterého bude mluvit rodič. Vysvětlí „panu doktorovi“, co se stalo. Ten jej následně ošetří, a měl by také „malému pacientovi“ poradit, jak se chovat, aby příště popálení zamezil.

Dobrá hra je také volání o pomoc. Můžeme si přitom ověřit, zda dítě pro tyto situace zná potřebná telefonní čísla. Kromě toho můžete zjistit, jestli se umí představit, zda ví, kde bydlí, nebo kde se zrovna nachází. Také můžeme při tom potrénovat, jestli zná správné názvy těla – rameno, zápěstí, kotník nebo jakoukoli část těla, která může být zraněna, nebo bolet.

Další hra, kterou nabízím, je na rodiče a dítě. Pouze si vyměňte role. Zkuste si zahrát na dítě, které je venku a ztratilo se – naštěstí má mobil a „skvělého rodiče“, který mu pomůže najít cestu. Takhle můžete v rámci hry opravdu projít některá místa v okolí vašeho bydliště a trénovat orientaci.

A poslední zábavnou prevencí je zahrát si na rodiče, kteří nevědí, kde je jejich dítě. Jednoho rodiče hraje dítě, a druhý rodič naříká:

„Kde je náš Pepík? Přece už měl být doma. Venku už je skoro tma. Mobil má nedostupný, a já mám tak velký strach, jestli se mu něco nestalo.“

Je zde šance, že když dítě uvidí opravdové obavy, které rodič prožívá, dá si pozor, aby o sobě dávalo vědět, nebo chodilo včas domů. Situací, které se dají trénovat, je jistě hodně.

Například když potkám cizího psa, když mě někam láká cizí člověk, když někdo zvoní u dveří a jsem doma sám, když vidím někoho ležet na ulici, když někdo potřebuje poskytnout 1. pomoc, a řada dalších. A když vám dojde inspirace, vezměte si na pomoc pohádky - třeba tu o kůzlátkách.

MUDr. Irena Zimenová, Program prevence dětských úrazů – Kraj Vysočina