V seriálu JL, vždy v příloze Auto-Moto, si připomeneme pokaždé jeden z vozů totalitní doby. Budeme rádi, když nám potom ke každému danému vozu pošlete vaše zážitky, vzpomínky či historky, které jste s vozidlem zažili.

Škoda 1000 MB

Až na vzdálené trhy k protinožcům se dostala v šedesátých letech minulého století Škoda 1000 MB. Ta se v Austrálii prodávala pod názvem Škoda Sabre (šavle), nicméně gró šestileté výroby v Mladé Boleslavi našlo své majitele v tehdejším Československu.

První vůz tohoto typu sjel z výrobní linky v dubnu v roce 1964, poslední pak v srpnu 1969. Populární embéčko, jak se vůz podle písmen v názvu modelu lidově nazýval (jednalo se o zkratku místa, kde se vůz vyráběl – Mladá Boleslav), způsobilo v roce zahájením výroby ve škodovce technologickou revoluci.

Model se stal nástupcem vozu Octavia. Jednalo se o první sériově vyráběný automobil Škoda se samonosnou karosérií a zároveň o první model s motorem vzadu a pohonem zadních kol. Tato technologie byla v Evropě populární již od konce padesátých let a v další dekádě již mnoho automobilek vyrábělo vozy s motorem vzadu a s pohonem zadní nápravy. Jednalo se o francouzské vozy Renault 8, Simca 1000, či o britského Hillmana nebo německý NSU Prinz (předchůdce Audi).

Pro výrobu tohoto modelu byla v Mladé Boleslavi vybudována zbrusu nová automobilka, patřila k nejmodernějším v celé Evropě, koncipovaná na kapacitu zhruba 100 tisíc vozů ročně. Celkem se v Mladé Boleslavi vyrobilo zhruba 450 tisíc vozů tohoto modelu. Embéčko se exportovalo do 46 zemí celého světa.

Kapalinou chlazený řadový čtyřválec s rozvodem OHV a výkonem 27 kW byl uložen podélně za zadní nápravou. Převodovka byla čtyřstupňová. Nevýhodou umístění motoru vzadu byl malý zavazadlový prostor vpředu. V něm bylo umístěno i rezervní kolo a tak měl zavazadelník objem pouze 220 litrů. Konstruktéři však využili i prostor za opěradly zadních sedaček a dostali tak k dobru dalších 120 litrů prostoru.

Všechna kola byla vybavena bubnovými brzdami bez posilovače, takže jejich ovládání vyžadovalo patřičnou sílu. Palivová nádrž měla objem jen 32 litrů, a jelikož se spotřeba paliva pohybovala průměrně okolo osmi litrů na sto kilometrů, byly návštěvy čerpací stanice poměrně časné.

Drobných modernizací se populární vůz dočkal v letech 1966 a 1968. Zajímavostí tohoto modelu byla možnost lůžkové úpravy sedaček, ve voze mohly přenocovat a to celkem pohodlně dvě osoby. Nicméně o žádný hotel se samozřejmě nejednalo.
Cena nového vozu v roce 1964 byla 44 tisíc Kčs, přitom průměrná měsíční hrubá mzda byla v tomto roce asi 1.400 Kčs. V přepočtu na dnešní ceny by tak tento lidový vůz nižší střední třídy stál přibližně 850 tisíc Kč.

Jak se vám s tímto vozem jezdilo? Napište nám na e-mail: redakce@jihlavske-listy.cz.