Tomáš Prchal (*1971)

- Ředitel Krajské hospodářské komory Kraje Vysočina a Okresní hospodářské komory Jihlava.

- Vzděláním ekonom průmyslových podniků.

- Bydlí v Jihlavě. Má ženu a dvě malé děti.

- Podporou podnikání a průmyslu se profesně zabývá více jak 16 let.

  Co vás jako první upoutá na ženě?

  Úsměv. Líbí se mi ženy, které se smějí a jsou veselé. Většinou mají usměvavé ženy i veselou a milou povahu.

  Máte tip, jak zaujmout ženu?

  Asi je nejlepší být přirozený. Buď si padnete do „oka“, nebo ne. Dnes už se snažím především zaujmout mou ženu a dceru. Na ty mám své triky, a ty neprozradím.

  Co vás na opačném pohlaví nejvíc vytáčí?

  Nedodržení slova a neupřímnost. Nejvíc mi opravdu vadí, což je často pro ženy typické, když něco jiného říkají a něco jiného si myslí, i když to nemíní zle.

  Měnil byste se ženami?

  Určitě ne. Uznávám, že muži mají život o něco snadnější.

  Kdy jste naposledy někomu vyznal lásku?

  Jde o to, co považujete za vyznání lásky. Dnes vyznávám lásku tak, že se snažím udělat radost. Je to podle mě upřímnější, než pompézní gesta.

  Co vy a domácí práce?

  Samozřejmě, že se snažím nějaké činnosti zastat, ale domácí práce typu žehlení, praní a mytí nádobí by asi nedopadly dobře. To bych udělal víc škody než užitku. Spíše se snažím věnovat dětem, a tím uvolnit manželce ruce k domácím pracím.

  Zvládl byste uvařit nedělní oběd – co by to bylo?

  Vaření jde trochu mimo mě. Neumím to. Kdybych ale musel udělat nějaký oběd, pak by to bylo asi něco na grilu. Udělat dobře namazaný chléb ale zvládnu .

  O jakém povolání jste coby kluk snil?

  Nejdříve jsem chtěl být popelářem. Moc se mi líbilo, jak jezdí na stupačkách a točí popelnicí. Později, asi jako každý kluk, jsem toužil být kosmonautem. Nakonec jsem chtěl vymýšlet roboty, ale osud mě zavál trochu jiným směrem.

  Bez čeho byste si neuměl představit život?

  Bez mých blízkých, rodiny a přátel. Ke spokojenému životu potřebuji kontakt s okolím a dobrými lidmi.

  Jaká by byla vaše tři přání, kdybyste chytil zlatou rybku?

  Tolik přání? To je až moc. Přeji si, abychom byli já a mí blízcí šťastní. Když je někdo šťastný, tak má všechno, po čem touží, včetně toho nejdůležitějšího, a tím je zdraví.

  Jaký byl váš největší úlet?

  Snad jedině to, že jsem si v pokročilejším věku pořídil motorku. Snažím se ale jezdit zodpovědně a spíše si to užívat.

  Při čem si nejvíc odpočinete?

  Vzhledem k povaze mé práce si nejvíce odpočinu při sportování, nebo když si hraji s mými dětmi. To mě sice fyzicky „odrovná“, ale psychicky velmi uvolní.

  Jak by měla vypadat vaše ideální dovolená?

  Je úplně jedno, kde. Hlavně musím být s manželkou a dětmi, a být všichni spokojení a v pohodě. Když k tomu bude ještě hezké počasí, tak to je ideální.

  Které místo na Vysočině máte nejraději?

  Jihlavu a její okolí. Zde jsem se narodil a většinu života žil. Když jsem nějaký čas pobýval někde jinde (např. Brno, Praha), tak jsem se vždy těšil do rodného města.

  Kterou vlastnost považujete za nejdůležitější?

  Asi nesobeckost, tj. ochota pomáhat, a nemyslet jen na sebe a svůj prospěch. Také si vážím upřímnosti.

  Jaké je vaše životní motto?

  Když nejde o život…