Po vítězství jihlavského judisty Lukáše Krpálka na olympiádě v Riu odstartovala v Česku doslova Krpálkománie. Závodní kariéru tento „zlatý chlapec“ odstartoval pod vedením trenérky Květy Smutné v klubu SK Jihlava.

Určitě máte ze svého svěřence radost. Prozraďte, jak se pozná, že je dítě vyloženě sportovní talent?

Zda je dítě šikovné nebo nešikovné poznáte, ale jestli má talent, to ne. Navíc, judo je hodně složitý sport a je třeba, aby bylo dítě vnímavé a rychle chápalo, co se po něm chce. Důležité je, aby děti,  obecně jakýkoli sport bavil, aby ho dělali „se srdíčkem“.

Vzpomínáte si, když k vám Lukáš přišel poprvé na trénink?

Přiznám se, že jsem přemýšlela, ve kterém družstvu Lukáš kdysi byl. Dětí mi prošlo „pod rukama“ velké množství. Musela jsem si najít nějaké fotky, abych si ho připomněla. Vždyť už je to nějakých dvacet let zpátky. Vzpomínám si na jeho vysokou postavu, ta je poznávacím znamení obou bratrů Krpálků.

Víte, u dětí se trenéři střídají – u někoho začnou, pak povyrostou a dostane je na starost další. Myslím, že ani Lukáš si nepamatuje, kdo ho na začátku trénoval.

Byla chvíle, že jste si řekla: Jo, tak tenhle kluk jednou dobude svět?

Lukáš v sobě měl a má rvavost a touhu vyhrávat. Jde do všeho opravdu naplno. Patřil mezi děti, které to nevzdávají. Zlomové bylo, když vyhrál žákovské mistrovství republiky v Mohelnici. Ano, tam jsem si řekla, že mám před sebou kluka, ze kterého jednou bude „pan judista“.

Zvedl se od jeho olympijského úspěchu zájem o judo?

Jistěže ano. Ale zájem o judo stoupnul už když vyhrál mistrovství světa a před čtyřmi roky bojoval na olympiádě. Jak už se judo dostalo, hlavně díky médiím, do podvědomí lidí, zájemců přibývalo. A to je dobře.

Spousta rodičů aktuálně uvažuje nad sportovními kroužky svých dětí. Proč by je měli dát na judo?

Za prvé, judo je nejvhodnější všestranný sport pro děti. Trénujeme fyzičku, obratnost. Je jedno, jestli je dítko hubené, silné, malé, velké.

S judem se dítě rovnoměrně vyvíjí, cvičíme obě strany, ne jen levou, nebo pravou. Působí i na psychiku. Učíme děti vzájemně se ctít a vzdávat si čest, respektovat soupeře.

Judo rozhodně není o agresivitě – nerveme se. Bojujeme podle pravidel. Učíme děti se bránit, ne působit zranění.

Kdy je tak ideální čas s judem začít? Už třeba ve školce?

Úplně od toho nejmenšího věku se s judem začínat nedá, protože je složité. Ale mám ve svém týmu děti i od čtyř let, ale ty přímo judo nedělají.

Učíme je základní dovednosti – běhat, skákat, dělat kotrmelce… Hrajeme s nimi různé hry jako přetahovanou, přetlačovanou, válí se po sobě, aby si zvykly na kontakt. Aby věděly, že je někdo zatáhne za ruku, za nohu… Jsou z toho nadšené a baví je to.

S výukou juda a chvatů začínáme od šesti let.

Je judo sport spíš vhodný pro chlapce, nebo se hodí i pro děvčata?

Neřešíme, jestli se hlásí kluk nebo holka. Uplatní se každý.

Mnozí rodiče nedávají děti na sport z důvodu vyšší finanční investice. Je judo sport drahý?

 Vůbec. Nepotřebujeme žádné vybavení – jen kimono. A když z něj dítě vyroste, není problém ho prodat.

Proč judo učarovalo právě vám?

Jako dítě jsem se pořád prala a rodiče moji aktivitu potřebovali nějak zkrotit. Tak mě odvedli na judo. To mi bylo asi deset. A od té doby jsem u juda zůstala. Dalo by se říct, že jsem tehdy objevila lásku na celý život. Judo je prostě úžasný sport.

Máte i vy nějaké soutěžní úspěchy?

Mé úspěchy nejsou podstatné. Řeknu to ale asi takhle: Jen jednou jsem se ze závodů vrátila bez medaile, protože jsem je vzdala kvůli zranění.