Móda by měla být pro ženy především hrou. I to je heslo, které razí módní návrhářka Beata Rajská, která má na Vysočině, konkrétně ve Žďáru nad Sázavou, svou základnu.

 Kde jste víc doma – ve Žďáru nad Sázavou, v Praze, nebo na Slovensku, kde jste se narodila?

 Dávno to mám nastavené tak, že „doma“ jsem tam, kde mi je dobře. Kde jsem s rodinou, a je jedno, jestli to je v Praze, ve Žďáře, nebo někde na chalupě, nebo na cestách. Pokud se ptáte na základnu, tak tu mám ve Žďáře.

 Co může „holka“ z malého města udělat pro to, aby byla úspěšná? Jaký je váš recept na úspěch?

 Recept na úspěch?! No, úspěch není bábovka, aby vám dal někdo na něj recept. Cesty k úspěchu jsou nevyzpytatelné.

 U mě je snad nejdůležitější to, že neznám slova „nejde to“, že hledám chyby i u sebe, a ve vodách tohoto byznysu se snažím plavat s hlavou nad hladinou, občas vyjít na břeh a jen tak se rozhlédnout.

 Jak často se vracíte „domů“ na Vysočinu? Je něco „vysočinského“, co vám „ve světě“ chybí?

 Pokud nejsem v zahraničí, jsem tady obvykle každé pondělí a pátek, potažmo víkend. A jestli mi něco chybí? Určitě ne.

 Neberu to tak. Jsem kosmopolitní člověk, mám ráda lidi a vím, že všude na světě jsou „great lidi“, ale i „ stupid duraki.“ Schválně píšu kombinace jazyků. Prostě tak to je.

 Jen „malý člověk“ si zatěžuje život závistí, nebo řešením toho, co nejde vyřešit. Život je moc rychlý, abych řešila, co nezměním. Takže práce za vámi nepřijede, lidi se nezmění, a historie ukáže, jestli cesta, kterou jsme šli, byla správná.

 Z pohledu vaší profese – platí podle vás heslo: Šaty dělají člověka?

 Opravila bych to „Šaty mají moc otvírat nebo zavírat cesty!“ První nonverbální okamžik je moc důležitý, a proto šaty důležité jsou. Je to váš rám, který vás prodá, nebo pohřbí.

 Jak se oblékáte vy sama?

 Do šatů od Beaty Rajské. Mám to tak. Nejen že jsem sama sobě největší reklamou, ale hlavně se v nich cítím skvěle. Proč bych se měla sešněrovávat do džín či úzkých kalhot, kde budu kontrolovat, jak mi sedí, když šaty jsou tak úžasně komfortní?

 Co si myslíte o oblékání českých žen? Toužíme po trendy módě, nebo se novinek bojíme?

 My to máme nastavené celé nějak blbě. Teď nemyslím ženy, holky, dámy, kterým to osud a babičky daly do vínku. Rveme holčičky do kalhot, trekových bot, narveme jim ponožky do sandálků, řešíme, jestli ty šatičky užijí, a pak se divíme, že jsou kolem nás babochlapi.

 Před válkou jsme patřili k zemím, kde móda byla jako chleba.

 Za protektorátu se přešívaly věci a kombinovalo se, co šlo, aby šaty na biřmování či do kostela vypadaly dobře. A dnes?! „Já nevím. Víte, já ty šaty moc neužiju.“ Proboha proč?! Tak si je oblečte „jen tak“, abyste se nekabonila na svět.

 Byla jsem v poslední době několikrát v Moskvě. I na ulici jsem řešila, jaké mám boty a šaty.

 Ty holky kolem byly fakt krásně upravené. Jsou důkazem toho, že být krásná a upravená není jen o penězích.

 Rada na závěr: blíží se podzim – jaký kousek by nám neměl chybět v šatníku?

 Dám dvě rady, a nejen na podzim. Oblékejte se tak, aby móda pro vás byla hrou. Móda už nediktuje, jen doporučuje. Pořiďte si to, co vám sluší! V čem se cítíte skvěle. Pak se „prodáte“, a šaty budou klíč, který vám otevře dveře.

 A druhá rada: „Nezapomeňte, že vám rodiče při zrození koupili jen jednosměrnou jízdenku!”  Život není o módě, ale o vás.