Svatba je událost, při které si snoubenci slibují, že spolu budou až do smrti, v dobrém i zlém, ve zdraví v nemoci a podobně… Po čase někdo změní názor a již ten vztah tak optimisticky nevidí. Pokud manželství trvá 30, 40, 50 let, už si říkáme, jak to spolu mohli vydržet.

 A když někdo spolu žije 70 let, připadá nám to jako neskutečný zázrak. Můžeme být pyšní na to, že v Telči takové manželství máme. Jsou to manželé Pešovi, kteří oslaví platinovou svatbu.

 Miluše Pešová a Václav Peš, si své Ano řekli v neděli 5. 8. 1945 v Telči. Nedalo mi to a musela jsem se zeptat na nějaký návod, radu, jak na to.

 Seznámili se na taneční zábavě, a jak říká paní Pešová: „Václav mne vyzval k tanci a již mne nepustil.“ Po svatbě spolu podnikali v kadeřnictví, narodili se jim dva synové a nyní se jim již rozrostla rodina nejen o vnoučata, ale i o pravnoučata.

 Pan Peš se dlouho věnoval svému koníčku, malování. Jeho obrazy zdobí celý dům. A doplňují je krásné kytičky, o které se zase stará paní Pešová. Oba souhlasí, že to chce hlavně hodně tolerantnosti, ohleduplnosti a lásky. Rozdělit problémy na podstatné a nepodstatné. A když slouží zdraví, jde to vše samo. Je to boj, který nesmí mít vítěze, ale vždy dva spoluhráče, kteří táhnou za jeden provaz.

 A když se zeptám, jestli jim to manželství připadá opravdu dlouhé, pan Peš se usměje a řekne: „Ale kdepak, je to jako včera!“

 A přesně tak mi připadají, jako dva lidé, kteří se seznámili nedávno. Stále zamilovaní a usměvaví. A když bude zdravíčko sloužit, věřím, že jim budeme moci gratulovat ještě k dalším výročím.