Jihlavská rodačka Markéta Procházková našla svůj druhý domov v Praze hlavně díky muzikálu. Přiznává, že začátky její kariéry byly krušné a stály ji hodně slz. Přesto stálo za to vydržet a neutéct zpět na Vysočinu.
Po maturitě na jihlavském gymnáziu jste šla studovat muzikál na pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka. Jaké byly vaše začátky?
Obrátil se mi v tu chvíli celý svět. Dřív jsem bydlela přes týden s rodiči a na víkendy jezdila do Prahy (na zpěv, nebo zpívat s kapelou). A najednou to bylo naopak. Týden jsem trávila v Praze a domů jezdila na víkendy. Začátky byly hezké a těžké zároveň…
Ale já věděla, že když vydržím, a párkrát zapláču do polštáře, že vše dobře dopadne. Byla jsem najednou samostatná, studovala jsem školu, která mě opravdu bavila, věřila jsem, že mě divadlo nemine, a postupně se sen stával skutečností. Zní to pohádkově - ale je v tom hodně slz, které ovšem za to stály, neb mě posílily.
Co bylo impulsem ke studiu muzikálu – vaše výhra v televizní soutěži Rozjezdy pro hvězdy?
Zpětně to vím přesněji, než v to dané období. První muzikál, který jsem viděla v mých 13 (Johanka z Arku) mě oslovil, a tajně jsem se naučila a zpívala všechny texty. Pak jsem si tak žila, snila, tajně zpívala, a přišla pěvecká soutěž Rozjezdy - což byl další impuls. Ale ne konkrétně pro muzikál, ale celkově pro to, že chci zpívat.
Když přišel čas k rozhodnutí, kam bych měla jít po gymnáziu, rozhodlo to, že jsem šla na Den otevřených dveří, krom jiných škol, i na Konzervatoř Jaroslava Ježka, kde se mi na první pohled zalíbilo (sály s baletními tyčemi, třídy s mikrofony ...).
Tak jsem si najednou přála být tam - a tam v tu dobu byl celkem čerstvě otevřený obor Muzikál. Když jsem slyšela, že budu i denně tancovat, krom zpěvu a herectví, volba byla jasná.
O studiu na brněnské JAMU jste nepřemýšlela?
Přemýšlela. Hlavně z důvodu - že to byla vysoká škola. Ale vyhrála tenkrát „Ježkárna“ v Praze.
Kdy jste začala vystupovat v pražských divadlech? Je těžké se prosadit v Praze?
V druhém ročníku na Konzervatoři J. Ježka, bylo mi 20. Těžké to je. Myslím, že hodně záleží být ve správný čas na správném místě a mít štěstí. Já měla silnou víru, že se to podaří. A taky jsem dělala vše proto, abych byla připravená. Tančila jsem, zpívala nejen ve škole, ale i mimo na různých lekcích, sama na sále.
S inscenací Pan Kaplan má třídu rád jste hostovala několikrát v Třešti. Vracíte se ještě do Jihlavy?
V Třešti jsme byli dvakrát. Jednou s činohrou Světáci a podruhé právě s Kaplanem. Tam jezdíme rádi. Je nám tam vždy moc hezky - z Třeště jeden herec z našeho spolku DS pod Hanou pochází, proto se podařilo hrát tam.
Do Jihlavy jezdím často. Mám tam rodinu. A vůbec mám ráda své rodné město.
V jakých inscenacích vás můžeme vidět?
Horečka sobotní noci a Tajemství (v Kalichu), Tři mušketýři (na Broadway), Kennedyho děti (činohra v divadýlku Reduta). Od září mě čeká inscenace Atlantida (Kalich).
Během nadcházejících divadelních prázdnin budete odpočívat a nabírat sílu na další sezonu? Kam se chystáte na dovolenou?
Odpočívat snad budu tři týdny v červenci, a od konce července už zkoušíme právě Atlantidu, neb máme 10. září premiéru. Na dovolenou se chystáme s přítelem k moři. Ale kdy a kam přesně, to asi budeme vědět pár dní před dovolenou.
