Nadcházející pondělí začíná v Česku Národní týden manželství. Mimo jiné má připomenout, proč je manželství přes všechny problémy stále něčím jedinečným, říká Olga Hinková, ředitelka jihlavského Psychocentra, které se k akci ve „valentýnském týdnu“ připojilo.

 Letos se Národní týden manželství (NTM) nese v duchu motta „Ohromné maličkosti: malé kroky k velkým vztahům.“ Jaké to podle vás jsou?

 Drobnosti mají - nebo alespoň mohou mít - sílu, kterou bychom jim na první pohled nepřiřkli. Nejenom v tom, že mohou zvrátit osud, ale zejména v tom, že se řetězí, a tím utváří způsob našeho života.  
Myslím, že letošní ročník má opravdu krásné motto, které vystihuje život v manželství. Jde o budování vztahu, z maličkostí se skládá celek, který je buď pevný a překoná i těžké bouře, nebo se roztříští při menším větříku.

 Co jsou to ty „ohromné maličkosti“?

 Možná když přijdete včas domů, splníte slib, pomůžete uklidit, nakoupit, uděláte s dětmi úkol, pohrajete si s dětmi, uděláte radost úsměvem, pusou, pohlazením...

 Pak se vám lépe zvládají „větší maličkosti“, jako například vyjasnění vzájemných očekávání, sladění životního stylu, jasná a přímá komunikace, vzájemná úcta, respektování odlišnosti partnera a samozřejmě láska jako „podhoubí“ pro dobrý vztah.

 Současný ročník národního týdne manželství lze chápat jako příležitost k tomu, abychom zvážili, jaké jsou ty detaily, jež se odrážejí v našich vztazích. Které z nich naše drahé polovičky vnímají libě – a nelibě.

 Jaké je tedy hlavní poselství celé akce?

 Od počáteční myšlenky uspořádat Národní týden manželství až po letošní osmý ročník je poselstvím podpora institutu manželství. Za tu dobu nabývá celonárodní akce na větším a větším významu.

 Proč se kampaň koná v týdnu kolem svátku sv. Valentýna?

 Den zamilovaných byl výzvou. U nás není tento svátek všemi respektován a přijímán, není „náš“. Proto jde spíše o symboliku, která připomíná, že pojítkem vztahů je ten nejkrásnější cit, láska.

 Příliš se nemluví o procentuálním zastoupení těch, kdo žijí v klasickém manželství... Jak vypadají statistiky na Vysočině?

 Již několik let bylo celospolečenským trendem žít v nesezdaném manželství. Přesto převládající formou soužití na Vysočině je manželství. Četla jsem ze statistických údajů, že např. v roce 2011 tvořilo nesezdané soužití 7,9 % z úplných rodin. Domnívám se, že v uplynulých dvou letech se opět trend mění a manželství nabírá na vážnosti.

 Nakolik tradice manželství zakořeňuje ve velkých městech a nakolik na venkově?

 Statistikové se zabývají detailním rozborem nesezdaných soužití. Jedním z kritérií je i život ve městech a na vesnici. Samozřejmě, že tradice je důležitá a většinou i nevědomě dodržovaná. Proto je více manželství uzavíraných na venkově, v menších městech. Ve velkoměstech je život více anonymní a je zde více nesezdaných soužití.

 Co považujete v péči o vzájemný vztah manželů za nejdůležitější?

 Líbí se mi vaše slovo „péče“ o vzájemný vztah. Když přirovnáme vztah např. k naší zahrádce, také o ni pečujeme. Jinak nám květiny zvadnou, nevyroste nám zelenina, neurodí se ovoce. Zahrada potřebuje slunce, tím může být ve vztahu radost, potřebuje vodu a výživu, ve vztahu to může být úcta, respekt a zodpovědnost, a oboje potřebuje náš čas. Na společně strávený čas se v manželství často zapomíná. Partneři si pak přestávají rozumět, nechybí si...

 Jaký je v dnešní době nejčastější důvod ukončení vztahu?

 Nejčastějšími důvody ukončení vztahu v současné době je „rozdílnost povah a zájmů“.

 Klasický model rodiny. Jaké výhody podle vás má?

 Žít v páru je lidská přirozenost a žít v rodině je velkým štěstím, zvláště pro děti. Předávají se zkušenosti a již zmiňované tradice. Myslím tím vztah a rodinu v pozitivním slova smyslu, tedy fungující vztahy. Kromě toho manželství není jen „kus papíru“, je to i jistota, závazek ve smyslu „partner to se mnou - s námi - myslí skutečně vážně.“

 Přitom dochází k výraznému nárůstu soužití nesezdaných párů jako alternativy manželství...

 Nárůst byl částečně způsobený i ekonomickými a společenskými změnami. Mladí lidé spolu dlouho „chodí“, možná jsou i „přechození“, pak se po 6 - 10 letech rozcházejí. Dále jsou to možnosti, které mladí lidé mají, mohou cestovat, vzdělávat se a pracovat mimo naši republiku. To vše může vést k obavám ze závazku manželství. Nesezdané soužití je jednou z alternativ manželství.

 Řada lidí volí radši cestu nových a mnohdy stále neúspěšných začátků. Proč?

 Zvolila bych k této otázce individuální přístup. Častým jevem jsou rané zkušenosti, např. z odcizení mámy a táty, hledání nových vztahů v nové rodině, čehož jsou děti svědkem. Hypotéz můžeme mít mnoho. Každopádně, pokud začínáte „stále dokola“ se stejnými chybami, např. s nevhodným výběrem partnera, máte možnost vyhledat psychologa. I u nás již slovo „psycholog“ není tabu.

 Dalo by se říci, že žijeme v době, kdy je postupně klasický model rodiny nahrazován něčím novým?

 Nejsem zastáncem tragických scénářů. Dochází k transformaci soužití, k jiným formám soužití. Klasický model však bude stále tím hlavním, přetrval již staletí.

 Jak dlouho má podle vás šanci „přežít“ klasická rodina?

 Padesát, sto, sto padesát let? Doufám, že i více, bude záležet na nás.

 Psychocentrum - manželská a rodinná poradna poskytuje  psychologickou podporu lidem, kteří se ocitli v osobní, vztahové, rodinné, sociální nebo životní nepříznivé situaci a chtějí ji řešit s odbornou pomocí. Jaké partnerské problémy ve vaší poradně s klienty nejčastěji řešíte?

 V současné době máme v Kraji Vysočina pět pracovišť zaměřených na manželské a rodinné poradenství a terapii. Stále jsou nejčastěji řešeným problémem mimomanželské vztahy, žárlivost, povahové rozdíly, komunikační neshody, absence intimního soužití, výchovné problémy s dětmi. Problémů je mnoho.

 Na uvedených pracovištích se zabýváte i sociálně právní ochranou dětí?

 Ano, v této oblasti jsou nejčastěji řešeným problémem kontakty rozvedených rodičů s dětmi. Jedno z našich pracovišť, Intervenční centrum, se zabývá pomocí osobám ohroženým domácím násilím. A to je samostatná kapitola. Obsah činnosti již poukazuje na hlavní problém – násilí v rodině. Poslední oblastí, kterou se zabýváme, je náhradní rodinná péče. Opět nabízí velmi široká témata, jak v samotném manželském životě, tak v pěstounství, osvojení dětí...