Tchatchýnek, kcháva, tchen pán… I to jsou slova, která padají v překladech cizinců, kteří se učí česky.
Angličtina, němčina, ruština, francouzština… cizích jazyků je nepočítaně a patří mezi ně i čeština. A i když není jazykem světovým, stále je dost cizinců, kteří se ji touží naučit.
Jednak z důvodů pracovních, tedy že působí u firmy, která svou pobočku otevřela v Česku, a cizinec tak chtě nechtě musí komunikovat s českými kolegy. Nebo z důvodů osobních, kdy se cizinec nebo cizinka do naší republiky přižení či provdá, a čeština se tak stane jazykem, bez kterého se neobejdou.
Výuce jazyků se už pětadvacet let věnuje Dana Hrušková. V posledních několika letech učí kromě němčiny i češtinu jako cizí jazyk.
Nejčastěji učí Němce, ale... „mám také jednoho Makedonce, který umí docela dobře česky, až na koncovky u podstatných a přídavných jmen. Nyní se učí německy, ale občas si musí pomoci angličtinou,“ přibližuje svou praxi lektorka a uvádí ještě jeden příklad. Mezi její žáky patří aktuálně Němec polského původu, který umí dobře polsky, což je pro něj velká pomůcka. „Někdy se to ale naopak projeví jako malý problém, protože do češtiny přenáší koncovky či slova ze svého prvního mateřského jazyka,“ přiznává s tím, že je velmi zajímavé pozorovat snahu, pokroky a odlišné přístupy a metody jednotlivých studentů.
Sedm pádů je rozdíl
Učení cizinců češtině přirovnává k učení kteréhokoli jiného jazyka. Studenti se na hodinu připravují, dělají pokroky…
Mezi nejčastější chyby, které cizinci dělají, jsou chyby ve výslovnosti a v přízvuku a chybné koncovky při skloňování podstatných a přídavných jmen a zájmen. „Sedm pádů je proti čtyřem přece jen rozdíl,“ uvádí lektorka s úsměvem. „Někdy chybují i při časování nepravidelných sloves a při užití vidů.
Dále se nemohou zbavit tzv. přídechu, takže vyslovují třeba „tchen pchán, tcha kcháva nebo tchatchýnek. Navíc mají jinak vyvinutý sluch a uniká jim rozdíl mezi měkkou a tvrdou hláskou či slabikou. Slabiky ti a ty slyší stejně, nedokážou je od sebe rozlišit.“
Dana Hrušková češtinu sice považuje za obtížný jazyk, ale její složitost je prý srovnatelná například právě s němčinou.
Nabízí se otázka, zda se jí někdy při výuce češtiny stala nějaká vtipná situace?
„Takových okamžiků je hodně, ale ty opravdu úsměvné vznikají při špatných překladech či formulacích. Studenti nejčastěji zamění dvě podobná slova s naprosto odlišným významem, což je pro nás možná naprosto nepochopitelné, ale jim ta slova znějí velmi podobně, např. „na zdraví“ – „nádraží“, „řízek“ – „rýže“, „černé“ – „červené“ pivo, „jel“ – „jedl“ apod.,“ vyjmenovává.
Němčina má své místo
V současnosti má jihlavská lektorka více českých studentů, které učí německy. Faktu, že je němčina za angličtinou, přitakává. Zároveň ale dodává, že nelze tyto dva jazyky srovnávat, protože angličtina je a asi už zůstane prvním cizím jazykem.
„Společně s kolegy němčináři ze Spolku germanistů a učitelů němčiny ČR se snažíme, aby němčina zaujímala mezi ostatními jazyky důstojné místo, tedy aby byla nejčastěji voleným druhým cizím jazykem,“ říká a připomíná, že by si měli Češi uvědomit, že německé firmy patří k našim největším zaměstnavatelům, a že znalost němčiny zvyšuje šance na karéru. „A další důvody pro němčinu – v sousedních státech se mluví především německy, 1.277 kilometrů tvoří společná hranice ČR s německými přáteli, 88 milionů občanů EU mají němčinu jako svůj mateřský jazyk a tak bychom mohli pokračovat.“
Své dospělé studenty si nemůže vynachválit. Jsou prý více poctiví, více se snaží, většinou dělají domácí úkoly, dokonce si o ně sami říkají, pečlivěji se připravují.
„Pro některé je to ale velmi obtížné, protože už odvykli učení a biflování, navíc se musí věnovat nejen výuce, ale často mají i náročnou práci, rodinu...,“ míní.
Dana Hrušková se s němčinou letos v červenci dostala až na celosvětový kongres učitelů v Itálii - do Bolzana. Jak si těch 2.684 kantorů z více než 110 zemí mezi sebou povídalo? „Všichni si pochopitelně povídali německy, to asi ani nemusím zdůrazňovat,“ sděluje s tím, že o výuku němčiny překvapivě roste zájem v Africe, v pobaltských zemích, v Turecku atd.
Téma: překlad
Okrajovou záležitostí jsou pro Danu Hruškovou překlady. Nejčastěji překládá materiály a texty pro Goethe-Institut v Praze. Na závěr uvádí jeden z vtipných překladatelských oříšků. „Narazila jsem na nejdelší německé slovo, se kterým jsem si nevěděla rady, to klidně přiznám. Tak schválně, kdo je přeloží? Zní: „Donaudampfschifffahrtselektrizitätenhauptbetriebswerkbauunterbeamtengesellschaft,“ pokládá otázku čtenářům JL.
Pro nedočkavce jsme přece jen požádali o překlad, a ten zní: „konstrukční firma zaměstnávající nižší úředníky a zajišťující ve svém hlavním provozu výrobu elektrických obvodů parníků plavících se po Dunaji“.
