Jste na něj připraveni? Pořídit si domů zvířátko znamená pro chod
celé rodiny velkou změnu. V první řadě je nutné položit si otázku: Jsme ochotni se přizpůsobit?

 Výběr zvířátka není dobré podcenit. Každý by měl zvážit řadu možností a rozhodovat se i podle svého způsobu bydlení - zda bydlí v domě se zahradou či v bytě 1 + 1 bez balkonu. Stranou by neměly zůstat ani otázky ohledně časového vytížení a finančních možností rodiny.

 „Jestliže plánujeme do denní péče o zvířátko zapojit i dítě, určující by měl být jeho věk. Volíme zvířátka nenáročná a odolná, aby dítě zvládlo základní péči a neublížili si navzájem,“ předesílá veterinární lékařka Jaroslava Vondráčková z Hamrů nad Sázavou.

 Do zverimexu i do útulku

 Když se vyřeší otázka venčení, krmení a čištění klece, mají všichni napůl vyhráno. Pak už zbývá jen zvířátko koupit. Čeká vás obíhání zverimexů, chovatelů, pročítání inzerátů. „S koupí je nejlepší obrátit se na zkušeného chovatele, který poradí i s chovem. To platí také o zverimexech,“ říká veterinářka.

 V případě rodiny, která nikdy žádné zvíře neměla, není od věci navštívit útulek. Ty se nejméně dvakrát do roka, po Vánocích a na konci letních prázdnin, plní téměř pravidelně. Zvířátka odsud umí být vděčná, a jejich výchova by už neměla dát tolik práce. „Doporučuji vybrat útulek s dobrými referencemi. Pro příklad: Jestli si chce rodina pořídit třeba psa, je dobré vybírat štěně ve stáří kolem jednoho roku. Už umí základní hygienické návyky, je očkované, odčervené, a ještě se dá něčemu naučit,“ uvádí MVDr. Vondráčková.

 Upozorňuje, že při výběru zvířecího mazlíčka by určitě měl hrát roli i fakt, zda někdo v rodině netrpí alergiemi. „V takovém případě je nutné se poradit s alergologem, jestli si zvíře pořizovat, či ne. A zvolit takové, které alergii nevyvolává. Mohou to být rybičky, terarijní zvířata, obojživelníci, želvy…,“ zmiňuje veterinární lékařka.

 Stejně jako člověk chodí k lékaři, je nutné zajít i s domácím mazlíčkem alespoň jednou za rok na preventivní prohlídku k veterináři. Záleží na druhu zvířete. Kromě psů, koček a různých hlodavců se dnes v čekárnách veterinárních lékařů můžeme setkat i s mývalem, papouškem, opičkami, lvíčaty, krokodýly, hady, pavouky, chameleony a jinými exotickými mazlíčky.

 Pomoc rodičů nutná

 Péči si zaslouží každé zvířátko. Pro děti předškolního věku jsou vhodné rybičky nebo suchozemská želva. Prvňáček už se učí povinnostem, proto lze uvažovat o morčeti, křečkovi či králíčkovi. Pes nebo kočka jsou na péči náročnější. Potřebují venčit, čistit, koupat, a to bez problémů zvládne teprve dítě středního věku, tedy zhruba od osmi let, ovšem vždy s pomocí rodičů. Samostatně se o zvířecího přítele postarají jen děti starší.

 „Češi jsou ve vztahu ke zvířatům docela vysoko v porovnání s jinými zeměmi. Někdy je ale jejich vztah k domácím mazlíčkům vřelejší než k lidem a přehání se to. Bývá to i opačně, až mě z toho mrazí, jak umí člověk škodit“, shrnuje své poznatky veterinářka Jaroslava Vondráčková.

 Ladislava Brabencová