Už jsou tomu dva měsíce, co se Dáše Hradecké a Tomáši Jaklovi narodila trojčátka. Dva chlapečci a holčička se poprvé rozkřičeli na svět v jihlavské porodnici na Den dětí - 1. června.  

 Trojčátka Štěpán, Vojta a Eliška se už dva měsíce rozkoukávají na svět. Jak asi vypadá neustálý kolotoč mezi plenkami, kojením a praním...?

 Když jsem domlouvala ná­vštěvu v Popicích, kde celá rodina bydlí, říkala jsem si, že péče o tři mrňousky najednou a ještě starost o zbytek rodiny musí být pořádný „šrumec". 

 Přiznejme si, že spoustě z nás jen představa, že máme doma hned tři stejně staré děti najednou, a musíme vedle péče o ně stihnout obstarat celou domácnost, naskočí husí kůže. Navíc jsem to znala z vyprávění některých jiných maminek, kde s na­rozením děťátka přišly permanentní stres a nervozita. Tady ale bylo všechno úplně jinak.  

 U dveří rodinného domu mě přivítala usměvavá maminka. Pozvala nás na chvilku dál, abychom se podívali, jak se trojčátkům daří. Ale potichu, ať Štěpánka, Vojtíška a Elišku náhodou nevzbudíme.

 Rodiče trojčátek už mají doma skoro čtyřletého Tomáška. K němu přibyly další tři děti, které Dáša Hradecká porodila  císařským řezem v pětatřicátém týdnu těhotenství. Děti vážily 2 200, 1 980 a 2 250 g.

 O tom, že čeká trojčata, se Dáša Hradecká dověděla z ultrazvukového vyšetření. „Původně jsme plánovali dvojčata. Ale když mi pak doktor oznámil, že miminka budou tři, nijak zvlášť mě to nevyděsilo. Jen jsem si přála, aby všechno bylo v pořádku," vypráví maminka dvou, nyní osmitýdenních, kloučků a děvčátka: „Jsem hrozně šťastná, že se mi podařilo je donosit až do 35. týdne a že jsou všichni zdraví a v pořádku. Vůbec si nedovedu představit, že by to bylo jinak. Mé veliké díky proto patří personálu jihlavské porodnice a novorozenecké JIP, kteří o nás opravdu celou dobu vzorně pečovali, zvlášť primáři porodnice profesoru Roztočilovi a doktorce Večeřové. A taky doktoru Šoukalovi, který se o mě staral během těhotenství."

  Těhotenství snášela paní Dáša podle svých slov bez větších potíží, jen zezačátku ji trápila lehká nevolnost. Malý Tomášek si prý celé maminčino těhotenství „užil" s ní. „Než se děti na­rodily, Tomášek byl těhotný se mnou. Všude říkal, že má taky v bříšku brášky," směje se Dáša Hradecká. Teď je to prý ale jejich veliký a starostlivý brácha - když se některé z miminek ozve, hned mu běží dát dudlík.

 A jak vypadá takový úplně obyčejný den v domácnosti, kde jsou místo jednoho dítěte hned čtyři najednou? Přebalování, krmení, chování, převlíkání a pak taky hraní a další zábava s Tomáškem. Dáše chodí dvakrát týdně asi na čtyři hodiny pomáhat také pečovatelka z ošetřovatelské služby. Noční „šichta" je pak na Dáše. Zhruba každé tři hodiny se jeden z malých drobečků vzbudí a dožaduje se jídla. Tady maminku ale už nikdo nezastoupí - všichni tři jsou plně kojeni. „Jsou to pořádní jedlíci. Však už mají taky přes čtyři kila," dodává. 

 Když musí maminka s trojčaty k dětské doktorce na kontrolu, naskládá je do sedaček a šup s nimi do staršího typu Volkswagenu Passat. „Věřte mi, není to žádná legrace. I když bychom rádi jiné auto, do kterého bychom se vešli celá rodina, prozatím jeho koupě musí počkat a tohle musí ještě vydržet. Nejdřív je potřeba dodělat baráček," popisuje a přitom krmí malého Štěpánka, který se mezitím přihlásil o svoji dávku jídla.

 Když mi pak ukazuje kočárek pro trojčata, nějak si nedovedu představit, že něco takového může vzhledem ke své tělesné konstrukci vůbec „utáhnout". Je veliký a široký, odhaduji, že chodníky v Jihlavě by mu nestačily. „Hodil by se mi jiný typ, ale to ještě uvidíme, podle financí," vysvětluje čtyřnásobná maminka. 

 Pomoc zvenčí by přišla určitě vhod. Jenom plenky pro tři miminka přijdou měsíčně na čtyři až pět tisíc korun, o sušeném mléku pro kojence, které budou v budoucnu jistě také potřebovat, nemluvě. „Už jsem pár firem písemně oslovila, ale zatím se nikdo neozval," dodává. Maminka čtyř dětí ale navzdory čtyřiadvacetihodinové „nonstop" péči září spokojeností. „Děti jsou hrozně hodné, zatím toho dost prospí. A i když mi někdy přijde, že jakmile skončím s přebalováním třetího, hned se o slovo hlásí opět první, jsem šťastná."    

 To je na paní Dáše i vidět. Pátrám marně v paměti, jestli jsem už někdy  viděla pohodovější maminku. Proto mne zajímá, co by třeba poradila nastávajícím maminkám, nejen vícerčat? „Pokud to jde, brát všechno s optimismem, a když třeba něco hned nevychází, nehroutit se z toho. Spokojená mamina rovná se spokojené dítko," říká. Souhlasím s ní, vždyť jsem to u Dáši Hradecké právě sama viděla.