Prohloubení vztahu s Bohem, období modlitby, zdrženlivosti a duchovního růstu – to jsou témata, ke kterým jsou zváni křesťané v postní době. Ta začíná Popeleční středou, která letos připadá na zítřek 5. března.

Čtyřicetidenní období vyvrcholí Velikonocemi, během kterých si křesťané připomínají umučení, smrt a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikonoční pondělí letos vychází na 21. dubna.

„Postní doba je často spojená s představenou trápení, odříkání a v dnešním světě obecně nepřitažlivým obrazem askeze. Měli bychom se na ni ale dívat opačnou optikou. Dnes už víme, že na jejím konci není smrt, ale život, proto se právě na něj a jeho radostné stránky můžeme soustředit. Popřemýšlet nad tím, jak zlepšit vztahy, udělat někomu radost, zapracovat na svých neduzích tak, abychom i my sami se sebou byli spokojeni a lépe se cítili,“ vysvětluje biskup Pavel Konzbul.

Samotná Popeleční středa je dnem přísného půstu od masa. Při mši svaté kněží věřícím kreslí na čelo tzv. popelec – symbol pomíjivosti lidského života, odmítnutí hříchu a naděje v život věčný.

Popel pochází tradičně z větviček a ratolestí - u nás nejčastěji tzv. kočiček, vrbových proutků svěcených v předcházejícím roce na Květnou neděli.

„Pro mě dává půst smysl v momentě, kdy je opravdový, konkrétně zaměřený a vnitřně prožitý. Když nejde o nějakou pózu ani o to, aby mě s popelcem po středeční mši vidělo co nejvíc lidí,“ dodává Miroslav Kulifaj, farář římskokatolické farnosti u kostela sv. Kunhuty v Novém Městě na Moravě s doplněním: „V Matoušově evangeliu se píše o tom, že bychom neměli být zasmušilí a ztrápení, ale měli bychom s radostí svědčit o tom, že je Bůh živý. Pokud mi v tom brání nějaká vnitřní nesvoboda, závislost, sklon k šíření pomluv nebo sobectví ve vztazích, pak je mým úkolem se jich zbavit, a naopak se zaměřit na to, co mě přiblíží jak k Bohu, tak k lidem.”