Bylo už  v sobotu po půlnoci, když hospodská na malé vesnici nedaleko Jihlavy Olga Dvořáková dočepovala štamgastům z pivní pípy poslední chmelové moky. Pak jen pár hodin spánku, a hurá do krajské metropole na svatební veletrh.
Ne snad proto, aby si vybírala svatební šaty, fotografa, kameramana nebo místo pro veselku a dodavatele cateringu... Olga si své „ano“ s manželem Jiřím totiž řekla už před 13 lety, ale když dostanete nabídku, odskočit si na pár hodin od hospodského řemesla na přehlídkové molo, podle Olgy neváháte ani vteřinu.

I proto, že jako dnes už bývalá letitá švadlenka máte k tomuto odvětví vlastně velmi blízko. „Byla to jen jednorázovka, ale zároveň nabídka, za kterou jsem byla ráda. Vlastně nešla odmítnout. Modelingu se ale věnovat dál určitě nebudu,“ říká rezolutně hospodská.
Obléct na sebe svatební nebo společenské šaty a vyrazit na přehlídkové molo bylo podle jejích slov zvláštní. „Nejsem zvyklá na to, se před lidmi předvádět. Takže nervozitu jsem cítila, ale jen, když jsem šla po molu poprvé, pak to ze mě spadlo,“ popisuje svoje pocity.

Přiznává, že práci modelky si představovala jinak. „Překvapilo mě, jaký chaos to vlastně během přehlídky je. Je to neskutečný fofr. Měli jsme dopředu nějaké nácviky. Učila jsem se chodit, ale za tuhle zkušenost jsem neskutečně ráda. Je to úplně něco jiného. Člověk si u toho vyčistí hlavu. Kdyby byla možnost, tak do toho jdu rozhodně znovu,“ říká odhodlaně.  

Společně s ní předváděly šaty pro družičky i její dvě dcerky. „S nimi to náročné nebylo. Už jsou větší. Myslím, že si to užívaly společně se mnou,“ míní. Jedním dechem ale přiznává, že se během svatebního veletrhu rozpomněla i na svůj den s velkým „D“.
„Jsem ráda, že jsem se vdávala před lety, v dnešní době jsou sice úplně jiné možnosti, ale když si představím všechno to zařizování a kolik taková svatba v dnešní době stojí…,“ srovnává.

Vzpomíná, jak jen pár týdnů před svou svatbou byla také na svatebním veletrhu. Tehdy se konal v jihlavském DKO. „Svoje svatební šaty jsem si kupovala v Polsku. Mám je pořád doma. Tehdy jsem si je zkusila, oni mi je do měsíce upravili a teprve pak jsem si pro ně jela a vezla si je konečně domů. Tehdy stály asi 15 tisíc korun,“ vrací se zpátky do minulosti.
„Svou svatbu jsem si užila na maximum. Měla jsem krásnou svatbu a nelituji jediné vteřiny. Vůbec nic bych na ní neměnila,“ říká maminka dvou školou povinných dcer.