Dnešní děti se oproti školákům z 90. let výrazně zhoršily ve vytrvalostním běhu. Vyplývá to z testování, které s dalšími institucemi připravila Česká školní inspekce (ČŠI).
Jedná se o výsledky měření tělesné zdatnosti, které se zhruba po 30 letech na většině základních a středních škol v Česku konalo loni.
Inspektoři porovnávali výsledky žáků třetího ročníku a sedmého ročníku základních škol a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií a druhého ročníku středních škol ve čtyřech motorických testech.
Inspekce měřila výkony dětí ve vytrvalostním běhu, v dělání sedů-lehů a ve skoku dalekém. Žáci na základních školách ještě běhali na krátkou vzdálenost, což mělo otestovat jejich rychlostní obratnost, hbitost a rychlost.
Chlapci ve druhém ročníku střední školy zase prováděli shyby, dívkám téhož věku se měřila délka výdrže ve shybu.
Z měření vyplynulo, že zhruba šest procent žáků třetího ročníku a deset procent žáků sedmého ročníku je nedostatečně pohybově zdatných.
U středoškoláků má problémy se všemi testovanými pohybovými aktivitami dokonce 15 procent dětí. Nízká tělesná zdatnost je přitom podle inspektorů spojená se zdravotními riziky a může omezovat připravenost pro výuku a zvládání každodenních pohybových úkolů.
Hůře na tom s kondicí byly dívky. Vytrvalostní člunkový běh bez problémů zvládla jen tři procenta děvčat v sedmém ročníku ZŠ a ve druhém ročníku SŠ, u žákyň třetí třídy to bylo devět procent. Běh ale nyní činí problémy i chlapcům.
V porovnání se školáky, kteří stejné cviky podstoupili v 90. letech, pozorují inspektoři u dnešních dětí ve všech sledovaných věkových skupinách výrazné zhoršení.
Srovnatelné výsledky mají žáci základních škol s výsledky dětí v minulosti v silových aktivitách. V tomto školním roce zvládlo v optimální kvalitě shyby 11 procent studentek a 17 procent chlapců na SŠ.
Stačí, když dítě zakašle, a nemusí cvičit
Devět z deseti tělocvikářů vnímá pokles tělesné kondice u dětí. Přibývá omluvenek z jednotlivých hodin tělesné výchovy. Ukázal to průzkum nově založené Asociace trenérů a učitelů tělesné výchovy, která chce pomoci tuto situaci řešit.
Do průzkumu se před začátkem uplynulého školního roku zapojily zhruba dvě stovky učitelů tělesné výchovy.
„Zcela jednoznačně a dlouhodobě se zhoršuje fyzická kondice našeho národa a jako učitelé tomu chceme zamezit. Jenže máme k tomu omezené nástroje, hodiny tělesné výchovy nejsou pro většinu škol prioritou a stát nedostatečně upozorňuje na zdravotní benefity z pohybu,“ uvedl předseda asociace Miroslav Petr, děkan Fakulty tělesné výchovy a sportu (FTVS) Univerzity Karlovy v Praze.
Zkušenosti má i jako děkan FTVS, která postupně snižuje limity pro talentové zkoušky. Nelíbí se mu, že tělocvik je považovaný za nevýznamný předmět. Tři čtvrtiny učitelů v průzkumu uvedly, že ve škole není tělocvik na stejné úrovni jako ostatní výukové předměty.
„Někdy stačí, když dítě zakašle, a nemusí cvičit,“ řekl Kamil Kotlík z oddělení pedagogiky a didaktiky tělesné výchovy na FTVS, který učí tělocvik na střední škole.
Za ještě větší problém než omluvenky považuje dlouhodobé uvolnění z tělocviku, které může být na základě lékařského posudku částečné, nebo úplné.
Upozornil, že podle něj nelogicky převažuje to úplné, kdy nejsou omezeny jen některé druhy cvičení. A navíc se podíl uvolněných žáků razantně zvyšuje po přechodu na střední školu.
„Na základní škole bylo ve školním roce 2015/2016 uvolněno dva až dva a půl žáka na školu. Na střední škole je těch lidí něco mezi 26 a 30. To je nárůst asi o 1200 procent mezi těmi stupni škol. To nijak nevysvětlíte, to nedává smysl. Ten institut uvolnění je nadužíván,“ uvedl Kotlík.
