Stejně jako minulé roky, i letos probíhá ve třetích třídách základních škol v Kraji Vysočina Program prevence dětských úrazů. Jeho hlavním cílem je naučit děti předcházet úrazům, poraněním a otravám, se kterými se můžou setkat doma, ve škole, na hřišti, v přírodě, na silnici, tj. prakticky kdekoli. V letošním roce se do Programu, který financuje Kraj Vysočina, zapojily 3000 dětí ze 118 základních škol. 
Stejně jako minulé roky mi to nedá, abych nepřipomněla, že úrazy souvisí s tím, jak moc se dětem věnujeme. Jestli je necháme dělat různé věci samostatně pouze s naší dopomocí nebo jim říkáme: „Nedělej to, mohl by sis něco udělat.“

Nejlepší přípravou na život je praxe. A nabízí se využít dětské nadšení dělat věci, které vidí u dospělých, a chce je samo vyzkoušet. Ono je mnoho věcí potencionálně nebezpečných, a pokud chceme zajistit bezpečnost, tak práce, která by nám trvala například čtvrt hodiny, najednou trvá hodinu. 

Navíc je pro toho dospěláka vlastně náročnější. Normálně by si třeba nakrájel oloupané brambory, ale pokud to chce učit dítě, stojí u něj, před každým zakrojením nožem zkontroluje prstíky, jestli nejsou na špatném místě a dává pozor, kam dítě tím nožem míří. Práce na plný úvazek.

A podobně probíhá mnoho věcí, které se děti učí. Třeba přišít si knoflík. Je potřeba dítěti poradit, kam umístit prstíky a také připomenout, že po skončení uklidíme jehlu a nenecháme ji volně povalovat na stole nebo zapíchnutou v nějaké látce.

A jak dítě roste, rozrůstá se množství dovedností. Děti se učí zapalovat oheň, pracovat v domácnosti, například zacházet s mixérem, žehličkou, sekačkou na zahradě. Můžou s dospělými třeba i očesávat v létě ovocné stromy. 
Ale vždy by s ním měl být zpočátku někdo, kdo ho zasvětí do toho, aby se nepopálil, nestrkal prsty do mixéru, nesahal na rozpálenou žehličku a že, když bude používat elektrickou sekačku, musí být velmi opatrný a hlídat, aby nenajel na elektrický kabel. Pokud souhlasíme, že dítě poleze na stromy, vysvětlíme, že některé větve mohou být slabší nebo suché a musí se vybírat ty pevné. 

On se nesmí podcenit ani takový žebřík. Postavit ho tak, aby byl stabilní, aby se nerozjel nebo nespadl i s námi, může být docela věda. A to vůbec nemluvím o tom, když se rozhodneme, že dovolíme staršímu dítěti sekat dříví.
To jsou všechno nezbytnosti, které by dospělí s dětmi měli společně absolvovat. Protože jinak se nabízí druhá cesta. Z dítěte, které nic nedělalo, aby se náhodou neporanilo, vyroste dost nepraktický dospělák. Neumí se o sebe postarat. Mnoho věcí neumí, a když už se do něčeho pustí, buď ho to odradí, protože mu to nejde, nebo se poraní, protože to dělá špatně.