Iveta Bartošová byla pro mě obrovskou výzvou, říká třebíčská rodačka a Česká Miss z roku 2010 Jitka Boho, která 4. dubna na galavečeru Sportovec Jihlavska 2023 zazpívala tři písně. Rozhovor se odehrál těsně před galavečerem.
Budete zpívat sportovcům Jihlavska. Co vy a sport?
Závodně jsem žádný sport nedělala, ale ke sportu mám kladný vztah. Pohyb patří do mého života aktivně, snažím se udržovat ve formě, i když jsem unavená večer s dětmi, stejně si lehnu na zem a posiluju a cvičím.
Sledujete nějaký sport, nebo jste fanoušek některého?
Nejsem úplně fanouškovský typ. Samozřejmě fandím celkově českým sportovcům, tím bych to shrnula. Ale kdybyste se mě třeba zeptal na fotbal, tak jsem nikdy nebyla ten typ, že bych patřila do nějakého týmu jako Sparta x Slávie.
A co nějaký sport nebo sportovci z vaší rodné Třebíče?
Pamatuju pětibojaře Petra Svobodu z Budišova a pak samozřejmě rodáky Patrika Eliáše a Vladimíra Sobotku (hokejisté). Když to jsou rodáci, tak jim fandím.
Žila jste i v Náramči, tam jste chodila třeba na fotbal?
(smích) Pamatuju si, že když jsem vyrůstala ve Vladislavi do svých šesti sedmi let, než jsme se přestěhovali, tak jsme chodili na fotbal. Ten jsem jako dítě prožívala z toho pohledu, že jsme si tam kupovali takové ty hospodské tyčinky a chodili si sednout na skály a skákali tam různě přes překážky… Takže to mám spojené s fotbalem (smích).
Ale můj bratr hrál fotbal a pak měl úraz, takže přestal hrát a já jsem byla docela ráda. Protože, když jsem byla jako dítě nemocná, ležela jsem v obýváku a on si tam pouštěl nějaký zápas a v něm pořád pískali. Jak mi bylo zle, tak kdykoli slyším fotbalové pískání, nedělá mi to moc dobře (smích).
Jak si vybíráte písně, které budete zpívat. V sále budou samí sportovci, řeknete si třeba, že jim nemůžete zpívat o lásce…
Ale já budu zpívat o lásce! Všechny tři písničky. (smích)
Takže neděláte nějaký specifický výběr.
Myslím, že je jedno, jestli to je sportovec nebo kuchař. Láska se prolíná různými songy a hodně jich je o lásce. Je to taková klasika, možná klišé. Ale nejsou to všechny…vlastně ani jeden ten song není šťastný (smích), všechny jsou spíš o nešťastné lásce, a je to vlastně o životě.
Co se týče nějakého tempa písní, první vstup je můj vlastní autorský song Láska neraní, pak to jsou písně, které už možná lidé budou znát – Jolene a známý song Wonder Woman, ten je o síle ženy, že jsme fakt silné, a když jsme na dně, tak to nedáváme znát.
Dřív jste se věnovala modelingu, který jste již pověsila na hřebík. Co je těžší - modeling, zpěvačka, teď jste i maminkou? Dá se to vůbec srovnat?
Být rodičem je ten nejtěžší úkol a je to na celý život. Takže se to vůbec nedá srovnávat a spíš je náročný to všechno kombinovat. Syn má rok a půl, Rosálce je osm, je už taková samostatná, takže mi i pomáhá. Teď mám do toho divadlo - muzikál Troja v divadle Broadway, z toho jsem měla velký strach, protože zkoušení bylo časově náročné a Tadeáš byl v té době půlroční, takže i to kojení, ale všechno se to zvládlo. A najednou si říkám, že tam je ještě skulinka o těch víkendech, kdy bych vlastně mohla mít třeba ještě další muzikál…. (smích). Ale pak zase nestíhám přes týden, takže všechno je tak, jak má být.
Modeling - vzpomenete si ještě na rok 2009 na Miss pláž na Vranovské přehradě?
Byla to moje vůbec první soutěž, kde jsem se poprvé setkala s modelingem, s tím, jak mám chodit na molu…, všechno bylo úplně nový. Tam jsem taky měla možnost zpívat a možná mi to pomohlo, protože jsem zpívala rockovou věc a v těch šatičkách to bylo trošku něco jinýho (smích), možná to proto zaujalo, a to mě nakoplo a postrčilo, že bych to mohla třeba zkusit.
Miss pláž je ale zcela specifická.
To ano, je ale zajímavé, že spousta kolegyň, které jsem potkala, byly holky, které takhle objížděly ty soutěže a vlastně sbíraly dárečky, co vítězka nebo první tři získávaly. Já jsem v tom vůbec nebyla zběhlá a vlastně hned po té soutěži jsem šla do České Miss. Zkusila jsem to a ono to najednou vyšlo.
Nyní je vaší profesí zpívání….
Je to můj koníček. Že to můžu mít jako práci je fajn, ale nesoustředím se na zpěv ve smyslu, že chci dělat jenom jej, a tím vydělávat. Mám divadlo, pracuju i přes instagram… jsem ráda, že nejsem závislá na zpívání.
Že bych mohla říct: jsem zpěvačka, mám cédéčko za sebou a budu se jenom živit hudbou, teď aktuálně nejde. Dělám moderování, zpívání, muzikál…
A účinkovala jste také v televizním pořadu Tvoje tvář má známý hlas. Každý, kdo se ho účastní, musí mít obrovskou odvahu.
(Se smíchem přikyvuje) Já jsem tam dostala, a nikdy bych si ji nevybrala, ale byla to obrovská výzva - Ivetu Bartošovou. Přála bych si třeba Lucii Bílou, na ní jsem vyrůstala a ten hlas dokážu trošku napodobit. Ivetu Bartošovou, taky jsem na ni vyrůstala, ale nikdy jsem si nemyslela, že bych ji mohla zpívat a zkoušet napodobit její hlas.
A najednou píseň Tři oříšky. Nevěděla jsem, jestli ji dám. Byl to obrovský tlak, protože všichni jsme měli Ivetu rádi a ten její osud… byla to obrovská tréma, stres, tlak.
Jsem ráda, že to vyšlo, protože doteď s tou písní vystupuji, většinou o Vánocích a vždycky tam mám tu nervozitu, vždycky poděkuju Ivetě, že to můžu zpívat a je to pro mě čest. Takže je fajn, že jsem dostala ty písně, které bych si nevybrala, protože mě to rozvíjelo.
Teď ale můžete Tři oříšky zpívat po svém, v pořadu jste musela jako Iveta Bartošová.
To je pravda, vždy jsem se snažila toho interpreta opravdu okopírovat, protože o tom ta soutěž byla. Takže jsem se snažila měnit hlas, když jsem měla chlapa.
Ale když zpívám ty Tři oříšky, tak to samozřejmě nikdy nebude stoprocentně znít jako Iveta, ani se o to nesnažím. Na druhou stranu jsou lidé zrovna u téhle písničky na ni tak citliví, že se ji neodvažuji zpívat úplně po svém.
Líbí se mi, jak to ta Iveta zpívá, jak je to jemný, jak netlačí na pilu, je to něžný, romantický. Abych tam prodala rockovej hlas, to se tam nehodí.
Žila jste i v malé vesničce Nárameč, kde jste uvedena v historii obce v roce 2010, že jste získala titul Miss. A v červnu bude sraz rodáků, chystáte se tam?
To ani nevím, nikdo mi to neřekl. Ale já nejsem rodák, jsem z Třebíče, vyrůstala jsem ve Vladislavi a pak jsme se do Náramče přestěhovali.
Takže nejste rodačka Náramče…
Proto mě nepozvali, já si to s nima vyřídím (smích).
A když vás teď pozvou?
Když nebudu zrovna hrát v divadle, tak ráda přijedu, to je jasný. Nárameč mám ráda, ráda se tam vracím. Je to vesnice, kde jsem vyrůstala a je mi asi nejblíž, kam bych se měla jednou vrátit. Objevila jsem i jiné kraje, ale tohle je: všude dobře, doma nejlíp.
Sice jste z Třebíče, ale vyrůstala jste pak v této malé vesničce, která má 350 obyvatel, a dostala se hodně vysoko. Co byste poradila mladým, že se dá prorazit i z takové vísky?
Myslím, že je důležité tomu, i když to třeba neříkáme nahlas, v hloubi duše věřit. Už od malička jsem toužila prostě být v Praze a znát se s těmi slavnými osobnostmi, být mezi nimi a byla to tak silná touha, že se to najednou prostě stalo. Myslím, že když člověk opravdu chce, tak to jde. Takže věřit.
