Dnes často včelaři v ochranných oděvech vypadají, jako kosmonauti. Dříve stačila kukla a gumičky na stažení rukávů, říká Jiří Čada, který se historií včelařství na Jihlavsku zabývá.
Český svaz včelařů na Jihlavsku slaví 100 let. Uvádí se, že Český svaz včelařů (ČSV) byl založen už v roce 1872. Působili už v té době organizovaně včelaři na Jihlavsku?
Ano. Vůbec první včelařský spolek na území českého království byl v roce 1864 založen v Chrudimi. U nás na Vysočině byl založen včelařský spolek o čtyřicet let později v dubnu 1904 v Brtnici. Tehdy ho zakládal nadučitel Jan Večeřa z Panské Lhoty. Tentýž kantor už však penzionovaný pak o 20 let později zakládal spolu s řídícím učitelem Janem Talpou a úředníkem Československých drah Janem Brutarem spolek také v Jihlavě.
Která osobnost z včelařů se podle vás nejvíce zasloužila o rozvoj včelařství na Jihlavsku?
Jednoznačně Jan Večeřa, který na Vysočině za svůj život založil hned dva včelařské spolky. Byl nadučitelem, tato funkce se užívala na Moravě a zanikla s rozpadem monarchie. V Čechách pro stejnou funkci měli název řídící učitel. Jan Večeřa jako bezmála osmdesátiletý umírá v Jihlavě v roce 1939.
V čem se nejvíce liší vybavení včelařů nyní a před 100 lety?
Téměř se neliší, kukla, kuřák a rozpěrák. Na ometení včel se tehdy užívala husí brka, dnes smetáček s jemným chlupem. Co do bezpečnosti jsou dnes velmi kvalitní ochranné obleky s kloboukem a kožené rukavice.
Před 100 lety byla neznámá spousta léků jako nyní (např. antibiotika nebo léky na alergie). Nakolik v té době představovalo pro včelaře nebezpečí, pokud ho píchla včela?
Dnes často včelaři v ochranných oděvech vypadají jako kosmonauti. V minulosti, a to si pamatuji ještě já jako kluk, začínající včelařit se strýcem v Pošumaví, stačila kukla a gumičky na stažení rukávů, aby se do nich nezatoulaly včely. Rukavice se nepoužívaly. Žihadlo nikomu neublížilo, nebo zcela výjimečně. Pak se přiložila rozkrojená cibule. Včelaři byli v minulosti větší drsňáci. Alergie jsou v téhle zhýčkané moderní společnosti novodobou záležitostí.
Byly i před 100 lety známé nemoci včel jako například varoáza?
Na Vysočinu varroáza dorazila až v roce 1983. Nejprve byla zjištěna dvě ohniska v pelhřimovském okrese. V roce 1990 už základní organizace včelařů v Jihlavě měla tři kompresory na léčbu aerosolem.
Jak se v té době přistupovalo k nakaženým včelstvům?
Co se týká včelího moru nebo hniloby včelího plodu, tak takto napadená včelstva se už pálila zhruba před sto lety.
Dalo by se říci, jaké největší problémy řešili včelaři před 100 lety a nyní? Liší se to nějak?
Když jsem se před časem začetl do šestidílné kroniky jihlavských včelařů, byl jsem překvapen hašteřivostí včelařů. Už při vzniku spolku v roce 1924 vznikly rozpory, které vyplynuly z nejednoty tehdejší zemské ústřední organizace v podobě Zemského ústředí spolků pro Moravu, založeného roku 1898 se sídlem v Brně, a Zemského sdružení českých samostatných spolků včelařských v markrabství moravském, založeného roku 1911. A teď kam vstoupit?
Podařilo se to vyřešit?
Německá okupace měla nakonec s trochou nadsázky pozitivní vliv na jihlavské včelaře. V závěru roku 1940 totiž, po předchozích rozporech a neshodách a následně i rozdělení spolku na český v Bedřichově a moravský v Jihlavě, došlo opět k jejich spojení. Když pominu tyto dnes již úsměvné národnostní šťouchanice, tak je to asi tím, že co včelař, to jiný názor na včelaření.
