Sídliště jsou místa s budoucím potenciálem. I to zaznělo v rozhovoru s architektem a pedagogem Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně Jaroslavem Sedlákem.

Od kdy se datuje, či dá určit, novodobé bydlení? Místo, kde je kuchyň, koupelna, pokoje? 
Tam bychom se museli bavit o jednotlivých sociálních vrstvách společnosti, což je v důsledku velmi rozdílné. 
Například za první republiky bydlela běžná dělnická osmi i vícečlenná rodina ve vagónu. Pokud se však budeme bavit o mediánu společnosti, tak je to určitě dvacáté století, což bylo průlomové období. 

Po bydlení ve vlastním toužili lidé odjakživa. Kdy nastal z pohledu odborníka největší boom v oblasti bytové výstavby? 
Nejvíce se stavělo samozřejmě v rámci poválečné obnovy, začalo to první dvouletkou, ještě před 48. rokem a znárodněním, pak přišla stejně jako ve Vídni hromadná bytová výstavba, která postupně přešla na panelovou technologii. 
Je dobré si uvědomit, že 1/3 obyvatel Česka bydlí v panelovém domě. Tyto objekty se stavěly a dodnes staví po celém světě. 
Měli bychom na tento fenomén nahlížet jako na prostor s potenciálem. Dnes už je v těchto městských částech příjemně vzrostlá zeleň, tak jako to kreslili urbanisti a urbanistky před padesáti i více lety. Jedná se v podstatě o bydlení v parku.         

Je něco, co do bydlení přinesli Češi? Nějaký prvek? 
Napadá mě neustálá posedlost renovací, modernizací, vše staré je potřeba vyměnit a změnit. Na sever, jih i západ je historický objekt a historie obecně vnímána jako vysoká hodnota a silný kontext místa.  

Je pro vás v oblasti bydlení nějak specifická Vysočina? Má náš kraj něco, co jinde nemají? 
Jako specifikum místního kraje bych viděl odlehlé samoty, obecně jsou mezi obydlími větší vzdálenosti a prostor. Jinak je tomu samozřejmě ve městech. 

Jihlava - krajské město Vysočiny - má hned několik panelových sídlišť - nejde se nezeptat: co vy a panelové domy? „Králíkárny“, či řešení, které zatím nikdo nepředběhl? 
Králíkárny byl dle mého názoru nešťastný výrok Václava Havla, i když chápu jeho kritiku, i to, jak to myslel, vše bylo v podstatě plánováno až do měřítka vybavení bytu. 
Byla to kritika systému, který lidem nabídl de facto bydlení za cenu loajality k němu. Ale obecně tento výrok hromadnou výstavbu bytů stigmatizoval, stejně tak i jejich obyvatele. 
Myslím, že zejména covid poukázal na nedostatek zeleně a městských parků. Nehledě na pandemii bude téma zeleně „horké“ i pro nastupující roky globálního oteplení. 
Pokud bychom pak srovnávali teplotu uvnitř měst a klima na sídlištích, tak sídliště díky podílu zeleně vychází teplotně lépe v porovnání s kamenným městem. 
Já na sídliště nahlížím jako na místa s budoucím potenciálem. Stávající bytové jednotky se dají různě propojovat, což může být varianta pro současné bydlení.   

Jaké trendy v oblasti bydlení pozorujete do budoucna? 
Současné nedostupné bydlení pro nastupující generace nabízí alternativní prostory k různým formám sdílení jako mnohdy jediné východisko z těžké situace. 
Tyto trendy lze paralelně vidět v Německu, Rakousku i mnoha dalších evropských státech. Co vnímám, jako zásadní pro budoucí bydlení je zejména zájem nastupující generace o veřejné prostředí a městský prostor obecně, celkově tak rostou požadavky na kvalitu veřejného prostředí, kde lidé bydlí. 
A to v důsledku zvyšuje  hodnotu samotného bydlení i jeho kvalitu. Lepší veřejný prostor znamená více pobytové pohody i podporující mezilidské vztahy.      

Na co se zaměřujete? Jaký styl je vám nejbližší? 
Architektura je široká a já osobně nemám žádné vyhraněné stylové určení. Osobně mám rád mezioborový dialog, pokud bychom to mohli označit za styl. 
Pojem architektura nejde asi nějak jednoduše popsat – je rozsáhlý a zahrnuje řadu odvětví. 

Jak by vypadalo vaše ideální bydlení? 
Osobně mám rád experiment vycházející ze stávajícího místa a stavu. 
Opětné využívání původních objektů vnímám jako samozřejmost a zároveň tato místa v sobě nesou ducha doby. 
Tyto aspekty vnímám jako potenciál a formu pro udržitelnou budoucnost. Ideální bydlení vnímám hlavně jako dostupné.