Není bylina, aby na něco nebyla, praví přísloví, a tím se řídí Alena Nováčková z Třebíče. Před svým rodinným domem na bazilikou sv. Prokopa nabízí všemožné léčivky.
Byliny ale neprodává, kdo má zájem, může si léčivou rostlinu vybrat, a pokud chce, vhodí příslušný obnos do schránky. Nikdo ho nekontroluje, vše funguje na bázi dobrovolnosti.
U každé léčivé rostliny si pak zájemci přečtou stručný návod, jak se dá využít. Kdo je ona žena, která věří lidem a bylinkám?
„Nemůžu v mém věku stát na jednom místě a vlastně se o vše starám sama. Takže na nějaké prodávání bych ani neměla čas. Nabízím byliny i koření,“ vysvětluje.
Pokračuje, že botanika ji zajímá od nejútlejšího věku. I když je rozená Pražačka a vyrůstala v Brně. „Rozhodla jsem se, že budu studovat zemědělství,“ vzpomíná.
V Brně nebyla střední zemědělská škola, nejprve navštěvovala učňovskou školu v místě bydliště a po roce přešla na střední zemědělskou školu do Třebíče.
Sňatek s agronomem
Šikovná dívka se zalíbila agronomovi, který čerstvě nastoupil na Školní statek, devět dní po její maturitě byla svatba a pak už čerstvá Alena Nováčková zůstala v Třebíči.
I ona pak pracovala na Školním statku jako zootechnička. S manželem koupili dům v areálu statku nad bazilikou, který už dávno statkem není, a tady se teď věnuje svojí zálibě.
„V domě už žiji 56 let. A jak jsem se dostala k bylinám? To víte, manžel agronom, tři děti, chodili jsme na procházky do přírody, učili jsme se poznávat byliny a učili to i děti,“ vyznává se paní Alena.
Na zemědělské škole vstoupila do botanického kroužku, tehdy se tam vyučoval obor pěstitel – chovatel. Lidé si před domem mohou vybrat byliny, které rostou v přírodě i které paní Alena pěstuje na zahradě.
„V takovém rozsahu je nikdo nemá. Pro mě je to hlavně koníček a radím lidem, jak je mají pěstovat. Případně poradím, kterou bylinu třeba nekupovat, protože jsou náročnější,“ sděluje.
Ovšem nejen byliny pomáhají proti nemocem. Když se ptáme, co bylinkářka radí proti nachlazení, odpovídá, také se rozumně oblékat a neprochladnout.
Jen pro otrlé
Sama neměla rýmu několik let a další rada je opravdu jen pro otrlé, natáhnout první ranní moč do nosních dírek. „Vypadá to hrůzostrašně, ale pomáhá to,“ říká paní Alena.
Důležité je, podle ní, souznění s přírodou, posilování přirozené imunity, pomáhá jí také to, že všechny výpěstky projdou jejíma rukama. „Mám dva skleníky, v jednom bylinky vysévám, ve druhém pěstuji,“ vysvětluje paní Alena.
Naznačuje, že pro pěstování bylin má ideální prostředí, na zahradu svítí ranní slunce, za poledne ji stíní stromy a večer tam opět sluníčko svítí.
Má radost, že lidé, i když si žádnou bylinu nevyberou, pročítají si rady, na co je využít. Doplňuje, že je také velice důležité sjednotit tělo a duši. Pak, podle ní, nastane samouzdravovací proces. Sama je pořád ve stavu štěstí a lásky.
Naznačuje, že již 25 let uklízí v blízké bazilice sv. Prokopa, památce UNESCO. Je i klíčnicí zámeckých příkopů. „Na úklid samozřejmě nejsem sama, je nás deset. Sdělujeme si problémy, což nám velice pomáhá. Věřící jsem od svých 45 let,“ přiznává šestasedmdesátiletá paní Alena.
Vzpomíná, že s dcerou měly potíže se žlučníkovými kameny, lékař jim doporučoval operaci. Pomocí bylin se jim podařilo problém vyřešit. „Už je to patnáct let a mohu jíst vše,“ říká paní Alena.
Problém dnešních mladých lidí vidí v konzumaci přílišného množství masa, zejména smaženého, bez zajídání hořčinami, hořkými bylinami, jak to činili předkové. Často mají nemoc šlechty, dnu.
Prohlížíme si jednotlivé byliny. Oman pravý například léčí zahlenění, astma, problémy se zažíváním, tuberkulózu. Jitrocel kopinatý se využívá proti kašli, astmatu, poruchám trávení či poruchám metabolismu.
Dále je tu zlatobýl kanadský, šalvěj lékařská, srdečník obecný, heřmánek pravý, divizna velkokvětá, kozlík lékařský, plicník lékařský, řebříček obecný a mnoho dalších.
Bylinná zahrádka
Benediktinská bylinková zahrádka se nachází u třebíčské baziliky svatého Prokopa od roku 2004. Tam si ovšem lidé mohou bylinky jenom prohlédnout, nikoli si je odnést domů.
O její realizaci se zasloužil Milan Šťastný mladší a ředitel Muzea Vysočiny Třebíč Jaroslav Martínek. Původní zahrádka se zřejmě nacházela na břehu řeky Jihlavy.
Snahu o obnovu přibližně na stejném místě, jako se rozkládá dnešní, mělo vedení muzea již v 60. letech minulého století. Martínek se o něco takového, včetně úpravy celého prostoru za bazilikou, pustil v roce 1994. Narážel ale na nedostatek peněz.
„Když za mnou přišel Milan Šťastný s nápadem obnovení, moc optimismu ve mně nevzbudil,“ přiznal při otevření Martínek. Ocenil, že se nezalekl obtížného úkolu a pustil se do práce.
Velký kus práce odvedl i Pavel Valíček z Martínkova. Při otevření přiznal, že jeho úsilí směřovalo hlavně k čínským bylinám. Konstatoval, že benediktini je určitě nepěstovali, ale k 21. století čínská medicína patří.
Velkou zásluhu na realizaci měl i agronom Petr Malec. Šťastný tehdy přiznal, že papírů kolem zahrádky bylo opravdu hodně. Ocenil vstřícnost římskokatolicke církve, na jejímž pozemku byliny rostou.
Na zahrádce se podíleli i skauti z vodní záchranné služby, tabulky označující jednotlivé rostliny vytvořila Střední škola řemesel v Třebíči.
Realizace si vyžádala zhruba sto tisíc korun. Město přispělo částkou 22 tisíc korun a Kraj Vysočina 24 tisíc korun. Bylinná zahrádka u baziliky vznikla jako druhá na Třebíčsku i v celé České republice. První pouze s čínskými bylinami se nachází v největším vinohradu na Vysočině pod horou Sádek u Kojetic.
