Končí prázdniny, začíná nový školní rok, děti zasednou do lavic a ubyde spontánní pohyb. Přibývají děti na váze během školního roku více?

To je zaběhnutá představa, že děti tráví prázdniny v pohybu. Bohužel tomu tak není. Právě co se týče spontánního pohybu, ten dlouhodobě ubývá.

Děti, pokud jim někdo nevymyslí náplň, nejde s nimi nebo je nějakým způsobem nenamotivuje, dělají to nejjednodušší, co mají k dispozici. To znamená, že sedí u počítače nebo mobilu, hrají hry nebo chatují on-line.

Takže prázdniny vnímáte jako období, kdy je pohybu méně?

Mluvila jsem o spontánním pohybu, o tom, když necháme na dětech samotných, jak tráví volný čas. Naštěstí máme mnoho táborů, soustředění nebo některé aktivní rodiče.

Tábory jsou záchranou v období, kdy děti potřebují vést. Mívají tam režim, a to myslím pozitivně. Ráno vstávají, pravidelně jedí a mají náplň včetně toho pohybu. Nemají prostor sedět u počítače a za to patří velké díky všem, kteří se dětem takto věnují.

Nechci opomenout ani rodiče, kteří chápou svou roli v tom, že když půjdou dětem příkladem nebo budou dělat pohybové aktivity společně, že dělají pro děti to nejlepší, co mohou.

Ještě jednou se vrátím k prázdninám. Chápu to správně, že některé děti přes prázdniny spíše přiberou?

Bohužel ano. Pokud nemají motivaci něco dělat, proč by to vlastně dělaly. Kromě toho, že nemají dostatek pohybu, bývá problémem i stravování.

Pokud to rodiče nechají na dětech, tak není divu, že si děti vyberou podle chuťových preferencí a výživové hledisko nepovažují za důležité.

Také nebudou řešit, že příjem je vyšší než výdej, protože proč by se omezovaly, proč by si kolu nebo „zmrzku“ nedaly.

Jak byste jim tedy vysvětlila, proč jíst zdravě, proč se hýbat?

To je v tomto věku složité, protože děti neuvažují dlouhodobě do budoucnosti. V tu chvíli, kdy mají nadváhu a obezitu jako děti, zažívají také různá omezení, ale nevnímají to dnes jako handicap, stala se z toho trochu norma.

A ty následky, kdy je tělo dlouhodobě zatížené nadváhou a tučností, přicházejí až po letech. I když s tou mírou obezity, která se teď vyskytuje, se ty dříve seniorské potíže přesouvají do středních let. Ale to děti opravdu nezajímá.

Ony žijí teď a motivace je spíše o zažitých normách v rodině, v prostředí, kde se pohybují. To přirozeným způsobem berou jako vzor.

Takže?

Ale abych odpověděla na otázku, připomenu důležitá fakta. To, jak se stravujeme, dlouhodobě ovlivňuje zdravotní stav. Jasně prokázána souvislost je třeba mezi stravou a nádory tlustého střeva.

Výskyt nádoru tlustého střeva je u nás jeden z nejvyšších, a to v souvislosti se stravou bohatou na živočišné tuky a chudou na vlákninu. Prokázaný vztah je mezi stravou s vysokým obsahem cholesterolu, vznikem aterosklerózy a výskytem kardiovaskulárních onemocnění.

A dětem většinou uvádím příklad, že budou zdravější, budou lépe odolávat infekcím, pokud budou mít ve stravě dostatek vitamínů. Ale to jsou jen příklady.

A jak vysvětlit význam pohybu?

Svalová tkáň v těle se buduje jedině pohybem. Právě svaly v těle jsou potom důležité, aby držely tělo vzpřímené, aby nebyla ohnutá záda a nebolela nás.

Stejně tak drží třeba klouby končetin ve správné poloze a tím se předchází špatnému postavení a vzniku artrózy. Při pohybu zatěžujeme kosti, posilují se kostní trámce a předchází se osteoporóze.

Při pohybu dochází k lepšímu prokrvení, okysličení a k tomu, aby se do míst, která jsou nějak postižená nebo je tam zánět, aby se tam dostaly hojivé působky.

Naopak tělo s vysokým poměrem tukové tkáně je oslabeno a v tukové tkáni snadněji dochází k nádorovým změnám. A poslední věc, velmi důležitá. Při pohybu se vyplavují endorfiny a člověk má potom lepší náladu. Pohyb pomáhá v prevenci duševních onemocnění.

Jak na tom jsou dnešní děti se svalovinou? Dá se to zjistit?

Měření poměru svalové a tukové tkáně se provádí na přístrojích ve fitcentrech nebo také v ordinacích výživových poradců. V naší poradně se vyšetření provádí zdarma v rámci poradenství.

A čísla jsou hrozivá. Nejsou výjimky, kdy tuková tkáň tvoří 50 %, tedy polovinu těla vyšetřovaného dítěte. Jak ty děti vypadají, si asi dovedete představit. Bříško se třese, chlapečci mívají prsa, při přesunu po místnosti se zadýchají.

Za celou populaci mohu obecně říci, že trvale dochází ke zhoršení v neprospěch svaloviny. Nadváhou nebo obezitou trpí více než 30 % dětí.

V Poradně poradíte s dietou, s jídelníčkem?

Nedoporučuje se mluvit o dietě. To vypadá jako krátkodobé řešení. Žádoucí je vysvětlit dětem i rodičům, že by si měli dlouhodobě zvyknout na vyvážený jídelníček.

Vůbec nepřichází v úvahu hladovění, spíše úprava ve prospěch méně kalorických potravin. I mezi nimi se klade důraz na pestrost, jídelníček by měl obsahovat všechny možné druhy zeleniny, ovoce, celozrnných výrobků, méně tučných mléčných výrobků, luštěnin, libového masa.

Na druhou stranu může obsahovat i nějaké pochutiny, aby děti „netrpěly“ psychicky, ale v takové míře, aby se přijatá energie spotřebovala.

A tady je potřeba připomenout, že spotřebu, spalování energie můžeme zvýšit pomocí pohybu. V poradně motivujeme k pohybu vždy.

Jak motivovat k pohybu dítě, které se při chůzi zadýchává, a má k němu tedy odpor?

Je to těžké, ale je nutné překonat začátek a nějak začít. Ideální je právě chůze a dítě to určitě nezvládne samo. Je tam potřeba doprovod, motivace, třeba co se týče cíle cesty.

Pomoc rodičům nabízíme ve formě schůzek pro děti se slabší fyzickou kondicí, kde děti motivujeme k pohybu formou her tak, aby si přitom ani tak neuvědomovaly, že se hýbou, ale soustředily se na nějaký úkol nebo zábavnou činnost.

Schůzky se konají každé úterý od 15 do 16 hodin v přednáškovém sále Domu zdraví. Cvičení je zdarma a troufnu si říct, že děti tam chodí rády a baví je to.

Samozřejmě je z počátku potřeba překonat ostych, mohou tam být ze začátku i s rodičem a dbáme na to, aby tam byla uvolněná atmosféra.

To musí být velký zájem. Dětí, které nemají potřebu dělat výkonnostní sport, je určitě celá řada.

Zájem vůbec není tak velký. Zakopaný pes je v tom, že je to stále problematika, kterou se mnoho rodičů nechce zabývat.

Žijí si ve svém komfortu, v danou chvíli nemají motivaci, důvod něco měnit, nekoukají do budoucna, neuvědomují si následky.

Děti samy volí pohodlnější cestu, nejsou zvyklé překonávat nepohodlí. Spolupracuji s dětskými lékaři, kteří rodiče s dětmi do poradny posílají, ale mnohdy nedojdou nebo nemají chuť spolupracovat. A bez motivace to prostě nejde.