Doba dovolených je v plném proudu a někteří z nás vyrážejí do zahraničí. Česká republika je po celém světě známá, že podporuje lidská práva.
Pokud se rozhodnete trávit dovolenou v zahraničí, z velké části pojedete do zemí, které mají v tomto ohledu jiné hodnoty a vykazují různé formy autoritářství. U rozvojových zemí je možné, že v jejich čele bude stát i válečný zločinec.
Stíny minulosti
Snad nejoblíbenějším místem pro turisty z ČR je po mnoho let Chorvatsko. Země lidi láká především svým mořem a krásnými plážemi. Ač jsou nám Chorvaté jazykově a částečně i mentalitou blízcí, dost věcí chápou jinak než my.
V Chorvatsku jsou například jako hrdinové uctívaní váleční zločinci. Můžeme zmínit třeba Ante Gotovinu, Ivana Čermaka a Mladena Markače. Jsou to tři muži, kteří se podíleli na jedné z nejhorších etnických čistek v době občanské války v bývalé Jugoslávii, ke které došlo při Operaci Oluja (Bouře).
Zatímco haagský soudní tribunál všechny tři muže označil za válečné zločince, v očích většiny Chorvatů jsou hrdinové.
V posledních letech si Češi oblíbili jako dovolenkovou destinaci Albánii. Je levná a turisticky málo políbená. O této zemi se však hovoří, že jí neřídí vláda, ale organizovaný zločin.
Z dlouhodobého hlediska je Albánie kritizována za obchod s lidmi či za potlačování práva menšin. Na území Albánie se mohou pohybovat zločinecké a teroristické skupiny, mezi něž patří i pozůstatky Kosovské osvobozenecké armády (UCK).
V roce 2001 se v Albánii beze stopy ztratila tříčlenná skupina českých studentů. Až před nedávnem místní policie zjistila, že byli zavražděni příslušníky organizovaného zločinu. To zvedlo mezi obyvateli Albánie velkou vlnu solidarity s rodinami zavražděných.
Všechny atributy demokratické země nesplňuje ani nám nedaleké Maďarsko v čele se svým autoritářským vůdcem Viktorem Orbánem.
Jaro vystřídala zima
Mnozí z nás máme jistě v paměti události arabského jara v letech 2010–2012. Západ očekával, že revoluce svrhnou arabské autoritářské režimy.
Jenže k moci se ve většině případů dostali ještě horší islamisté. A tak se některé arabské země dostaly doslova z jara rovnou do zimy. Většině lidí se žije o hodně hůře než před rokem 2010.
Mezi oblíbené cíle českých turistů v Africe patří bezesporu Egypt. Dovolené v této zemi vyjdou poměrně levně a staré pyramidy jsou obrovským lákadlem.
V době vlády prozápadně orientovaného diktátora Husní Mubáraka patřil Egypt ve svém teritoriu mezi nejstabilnější země. Po arabském jaru se v zemi dostalo k moci Muslimské bratrstvo. Předpoklady Západu, že se bude jednat o umírněné muslimy, vzaly záhy za své.
Země se ponořila do hlubin temnoty islamistického běsnění, jehož nedílnou součástí bylo vypalování křesťanských kostelů. Anarchii v zemi ukončil až státní převrat ministra obrany generála Abd al-Fatáha Sísího.
Nový diktátor vládne s požehnáním západního světa. Zemi stabilizoval za cenu velkých represálií a poprav odpůrců. Tvrdou rukou v Egyptě vládne i nadále.
Dalším oblíbeným cílem Čechů pro turistiku je Maroko. Před rokem 2020 se dala v akci do země sehnat zpáteční letenka i za dva tisíce korun.
Avšak ani tato země není nějakou zapomenutou „výspou demokracie“ v Africe. Je tomu přesně naopak. V Maroku vládne král, který se částečně o moc dělí s vládou. Své odpůrce režim tvrdě pronásleduje. Maroko navíc mnoho let nezákonně okupuje na nerostné suroviny bohatou Západní Saharu.
Kvůli tomu může v Maroku turista mít problémy s policií i proto, že řekne Západní Sahara (West Sahara). Pro označení teritoria policisté tolerují maximálně vyslovení počátečních písmen WS.
Pokud se na Západní Saharu dostanete, tak určitě nevyslovujte název osvobozenecké organizace Polisario. Pokud tak učiníte, tak jste si zadělali na hodně velké problémy.
Za vzor zdařeného arabského jara bývá označované severoafrické Tunisko, kam dříve za dovolenou mířila řada českých turistů. Přesto Amnesty International před nedávnem kritizovala, že se v zemi používá mučení a pokračuje omezování svobody slova.
Čechy hojně navštěvované Turecko je kulturní křižovatkou mezi Evropou a Asií. Přesto v zemi klasická demokracie nebyla nikdy. Přes zdání určité svobody v zemi na Bosporu většinou vládli civilní nebo vojenští autoritáři.
Turecko navíc doposud popírá vinu své předchůdkyně Osmanské říše na genocidě Arménů v době první světové války. Při ní zahynulo na následky vraždění, mučení a fyzických útrap přibližně 1,5 milionu Arménů. Turecko se doposud dopouští útlaku na své kurdské menšině, které odmítá přiznat autonomii.
Hřmění v „Zářivé zemi“
Někteří čeští občané rádi tráví dovolenou na Srí Lance. Překlad názvu země ze sanskrtu zní „Zářivá země“. Minulost ani současnost ostrova však nejsou nikterak zářivé.
Velké jizvy na tváři země způsobila vleklá občanská válka mezi většinovým sinhálským a menšinovým tamilským etnikem. Válka trvala více než čtvrt století a vyžádala si okolo 100 tisíc mrtvých. Za pomoci indických vojsk se stali vítězem konfliktu většinoví Sinhálci.
Avšak stíny konfliktu jsou v zemi přítomné i nyní. Bývalý prezident Gotabaja Radžapaksa (2019–2022) je známý, že zruinoval svoji zemi. Málokdo však ví, že tento muž byl za občanské války ministrem obrany.
Za doby svého působení ve funkci byl obviněn z odpovědnosti za válečné zločiny, mučení a násilné zmizení. On sám však tato obvinění popřel.
Když Radžapaksu otevřeně obvinil z válečných zločinů generál Sarath Fonseca, dopadlo vše naopak. Fonseca byl za šíření pomluv odsouzen na tři roky do vězení.
Srí Lanka nabízí krásné hory, pláže, pralesy, jedinečnou kulturu, ale stínů minulosti se rozhodně nezbavila. A tak je nutné počítat, že se na ostrově ve vrcholné politice objevují lidé, kteří mají na svědomí válečné zločiny vůči bezbranným civilistům.
Demokratickým státem není ani Čechy stále častěji vyhledávané Thajsko. V zemi jsou zatýkáni a bez soudů vězněni ochránci lidských práv.
Pokud represivní složky při vyšetřování kohokoliv použijí mučení, není to považováno za trestný čin. I za drobná provinění v Thajsku hrozí dlouholeté tresty ve velmi drsných věznicích.
Ale nebojte se. Všechny zmíněné země jsou orientované na turistický ruch a návštěvníkům, pokud dodržují pravidla, nehrozí větší nebezpečí než u nás doma.
