Při úklidu na mě ze skříně vykouklo pár lepenkových krabic se starými fotografiemi, dřevěné boxy od doutníků a krabičky z překližky, v nichž skladuji různé drobnosti či šicí potřeby. Lidovým rčením pohled - „každý pes jiná ves“.

Napadlo mě krabice vyzdobit ubrouskovou technikou, známou coby decoupage. Takže když konečně otevřeli papírnictví, nakoupila jsem vše potřebné. Dražší třívrstvé ubrousky se zajímavými motivy a lepidlo na ubrouskovou techniku.

Ale předtím bylo potřeba všechny úložné boxy vzhledově sjednotit, takže jsem žhavila na netu návody jak na to.

Dva odstíny vodou ředitelné barvy na dřevo jsem vyštrachala ve sklepě. Tato barva dobře chytá i na papírové krabice, které ve výsledku navíc zpevní. A tak kuchyňský stůl pokryl starý gumový ubrus, snosila jsem barvy, štětce a po večerech začalo tvoření.

Boxy, krabice i jejich oddělitelná víka jsem zbavila různých nálepek a případných nečistot. Zavírací patenty „lepších“ boxů oblepila malířskou páskou.

Mým cílem bylo dát boxům a krabicím starou patinu. Barvy lze volit libovolně a v souladu se vzory ubrouskové techniky. Vždy tmavší odstín barvy vespod. Lépe nám překryje staré nápisy a obrázky. Pokud prosvítají, přidáme ještě jednu tmavou vrstvu. Mezi každým nátěrem musí dílo schnout. Poté jsem boxy a krabice natřela bílou barvou a opět nechala dobře zaschnout.

A teď přišlo čarování. Ustřihla jsem si pruh jemného smirkového papíru, ohnula jej přes kuchyňskou houbičku a jemně na některých místech ploch, zejména kolem hran, prosmirkovala opatrně povrch na strukturu šedé vrstvy. Zajímavá patina byla na světě.

Už jen krabice a boxy pečlivě zbavit prachu a mohlo se jít na decoupage, čili ubrouskovou techniku.

Je pěkné na soupravu krabic použít stejný nebo tématicky a barevně sjednocený motiv. Já začala úplně jednoduchými květy.

Motiv na ubrousku jsem si lehce označila obyčejnou tužkou a promyslila si, jaké motivy chci k sobě skládat a jak se budou na tvaru krabice chovat. Větší motiv na větší plochy, drobnější detail na užší boky ap.

Pak jsem školním štětečkem lehce smočeným ve vodě obrysy motivu opatrně navlhčila. To s odstupem asi 1 cm od nakreslené kontury, protože vlhkost se prosákne až k ní. Motiv pak šlo snadno odtrhávat. Odtrhávání ve výsledku vypadá lépe, než kdybychom tvar jednoduše vystřihli.

Tvary jsem si nasucho poskládala po povrchu boxu, abych viděla, jak a v jakém úhlu je nejlépe natočit. Dávat je můžeme i částečně přes sebe, takže lze vytvářet vlastní vzory a kombinovat i motivy z různých ubrousků, nejlépe tón v tónu. Přibližně ve stejném složení jsem si tvary odložila na papír vedle.

Vzor jsem začala lepit od hlavního motivu. Vždy jsem místo předtím potřela lepidlem na coupage a z daného vytrhaného motivu jsem sejmula dvě spodní vrstvy, takže mi v ruce zůstal tenoučký obrázek k nalepení. To jsem provedla jemným vodovkovým štětečkem, lehce omočeným v lepidle. Důležité je obrázek přetírat až do hladka. Lepidlo po zaschnutí zprůhlední a vytvoří lesklý povrch. A tak jsem kladla motivy vedle sebe, někdy i lehce přes sebe, a přetírala je lepidlem. Opatrnost je na místě, aby se obrázek moc velkým tlakem nepotrhal.

Po zaschnutí lze celý box přestříkat lakem, ale není to nutné.

Vytvořená dekorace je sice na omak trochu hrubší, ale vypadá efektně.

Ubrouskovou techniku jsem vyzkoušela i na prachobyčejných plastových boxech na ponožky. I na nich lepidlo na coupage dobře drží a ani zde není výsledek marný.

A tak máme doma památku na lockdownové tvoření. Když někdo něco hledá, stačí říci – najdeš to v těch covidových krabicích, a je to jasné.