Jakmile se začnou blížit vánoční svátky, lidé podlehnou stresu a shonu. Přitom symbolika adventu je zcela jiná - je to období zklidnění a očekávání. Advent znamená doslova příchod.

Ať už ve spojitosti s narozením Ježíška, nebo s odkazem na původní pohanské svátky jako příchod slunovratu. Hlavním symbolem adventu je adventní věnec, v české tradici hlavně zelený, spojení s přírodou. Během zimy očekáváme, až se příroda probudí ze spánku a znovu poskytne obživu. Zelenou doplňuje červená (krev Ježíše), růžová, symbolizující radost, či fialová, která je barvou duchovna.

Cukroví - v minulosti správná hospodyňka měla zvládnout 9 či 12, taky 7 nebo 13 druhů cukroví – jde hlavně o symbolická čísla, vztahující se k hojnosti. Navíc mělo také ochrannou a obřadní úlohu.

Nejvýznamnější vánoční pečivo je vánočka, o které jsou zmínky již ze 16. století. Vánočka se pletla z devíti pramenů, přičemž čtyři spodní znamenaly slunce, vodu, vzduch a zemi. Tři prameny uprostřed symbolizovaly rozum, cit a vůli a vrchní dva lásku a moudrost. Při pečení vánočky si hospodyně měla vzít bílou zástěru a šátek a při hnětení těsta nesměla s nikým mluvit. Někde se do vánočky zapékala mince, a kdo ji našel, zajistil si tím zdraví a hojnost na další rok. Jmelí k Vánocům neodmyslitelně patří. Bylo kdysi součástí i pohanských obřadů, je mu přisuzována magická moc. Jmelí zavěšené v domě přináší dovnitř štěstí a lásku, ochraňuje proti čarodějnicím a zlým duchům nebo proti ohni.

Čím více má bobulek, tím více štěstí přináší svému majiteli. Jeho kouzelná moc se zvyšuje, pokud je jmelí darováno, ne zakoupeno. Narození Ježíše se datuje do období, kdy právě končil věk Ryb, proto je s Ježíšem tento symbol spjatý.

Ryba je považována za postní jídlo. Při kuchání ryby si schovejte pár šupinek do peněženky, aby se vás držely v příštím roce peníze. Hlas zvonu je prostředníkem mezi Bohem a lidmi a povznáší lidskou duši. Každý zvon má svoje „srdce“, které, když se rozezvučí, hlásá příchod naděje a radosti. I na stromeček věšíme zvonečky, přivoláváme Ježíška, oznamujeme nadílku.

Dárky měly původně symbolický význam, lidé věřili v magickou moc dárků. Tovaryšové je dávali svým mistrům, hospodáři své čeládce, příbuzní mezi sebou, ale hlavně se dávaly dětem. Těm dříve nosil dárky sv. Mikuláš, avšak v 16. století se rozmohlo obdarovávání dětí na Štědrý den – a to přičiněním protestantského reformátora M. Luthera, který nechtěl dávat svým dětem dárky na katolický svátek sv. Mikuláše. Dnes se u nás udržují obě tradice.

Děti a mladí lidé dostávali červená jablíčka (zdraví, síla a dlouhověkost), ořechy (moudrost a zralost) a sladké perníky (radost). Mládenec nebo panna dostávali obvykle nějakou ozdobu (štěstí a bohatství).

Dítě starší dvanácti let dostávalo každý rok stříbrnou či zlatou minci, jež se o půlnoci uschovala. Dospělí si nadělovali lahve s vínem, sladkosti a kandované ovoce (sladký život), magickým dárkem byla purpurová látka se zlatou či stříbrnou nití (vitalita, dostatek lásky i rodinného tepla), vonná mast či voňavka (sláva, štěstí a mnoho krásných chvil).