Každý měsíc se věnujeme v magazínu Pro ženy známým dámám z našeho regionu. Květen patří ředitelce TJ Sokol Jihlava Kateřině Nikodýmové.

Co vy a měsíc květen?

Květen je pro mě měsíc jarního probouzení, lásky a naděje. Letos je to pro mě obzvlášť silné.

V práci plánujeme, obnovujeme, rozšiřujeme a netrpělivě čekáme na to, až se naše sokolovna opět otevře a ožije minimálně tak jako dřív.

Otázka, jak si užíváte jaro, je pro vás, vzhledem ke koronavirové situaci, která už přes rok svírá celé Česko, potažmo celý svět, možná trochu troufalá, že?

Jaro je vlastně pořád jaro. Ptáci pořád zpívají, všechno kvete, nehledě na to, jestli máme mimořádná opatření vlády, nebo ne.

To je pro mě velmi uklidňující myšlenka a snažím se k ní upínat vždy, když ztrácím víru. Sázím bylinky, rajčata a okurky a těším se na úrodu, i když je v mém případě vždy jen symbolická.
Z hlediska pracovního netrpělivost, přípravy na otevření a s tím spojená i únava samozřejmě gradují.

Z pozice vaší profese je asi aktuální doba docela smutná… Co vám chybí nejvíce?

Tak jako u všech. Chybí mi setkávání, sdílení, chybí mi smích, ten upřímný, nakažlivý a lehký, který jako by přes dlouhou zimu nějak ztěžkl a zhořkl. Chybí mi moc cvičení s dětmi a jejich přítomnost obecně.

Jak se podepsalo zavření tělocvičen a kroužků na vašich svěřencích… - malých i velkých?

Pracuji s velmi malými dětmi, školkového nebo předškolkového věku, a ty se, doufám, vyhnuly té šílené online době. Pohyb si zajišťují ještě samy a intuitivně.
U těch větších, školou povinných to vnímám až fatálně. To „připoutání“ k počítačům a mobilům je extrémní a snad nikdo nemůže upřímně věřit tomu, že by to pro ně bylo něco, co je pozitivně ovlivní do života.

Moje jedenáctiletá dcera má online tréninky, což oceňuji, zároveň to ve mně vyvolává pocit smutku, když vidím, jak ty děti touží po kontaktu, a sebelepší technika jim to nevynahradí.

Spousta z nich se přestala hýbat úplně. Nelze z toho vinit ani děti ani rodiče, kteří prostě už nemají sílu, a je na čase co nejrychleji znovuobnovit zdravé pohybové návyky, než budou důsledky absence pohybu vážné a trvalé.

Děti mají běhat, skákat a hulákat, pošťuchovat se a objímat se…, ne sedět samy celé dny u počítačů.

Snad už svítá na lepší časy a na návrat k „normálu“. Co máte v plánu, když už bude možné opět práci Sokolů rozjet na plné obrátky?

Máme v plánu konečně oslavit 10. narozeniny DIODu, tanečně pohybového divadla, které provozujeme, s dvouměsíčním zpožděním – a to konkrétně v pátek 4.6.
Otevíráme sokolské infocentrum v místě bývalé trafiky, otevíráme novou kavárnu Sokolovna, chystáme na poslední pátek před prázdninami Noc sokoloven, příměstské tábory v létě, letní provoz divadla a hlavně začínáme opět cvičit.

Je toho opravdu hodně, léto bychom letos chtěli využít na plno.

Držíte se sokolských hesel: Ve zdravém těle zdravý duch! Tužme se! Vzala jste je za své? Jaký je váš oblíbený pohyb? Váš recept na „stoprocentní“ nabití?

Ano. Pocházím z rodiny sportovců a sport byl pro mě vždy zcela samozřejmou součástí života. Bez sportu se cítím nesvá.

Před mnoha lety jsem objevila jógu a po počátečním nesmělém oťukávání se pro mě stala drogou, v nejlepším slova smyslu. Dává mi přesně ten druh pohybu, který potřebuji, a navíc mi životní filosofie inspirovaná jógou pomáhá nalézt vzpruhu v těžkých chvílích a laskavost k sobě samé.

V uplynulém roce byl přetlak způsobený stresem opravdu veliký, a tak jsem se po mnoha letech vrátila k běhání. Mám to tak, že při běhání přemýšlím, případně „upouštím páru“, je-li to potřeba, a při józe vypínám. Pro mě tedy ideální kombinace a dalo by se říct, 100% nabití