Rubrika rodinná oznámení patří zvláště u starší generace k nejvyhledávanějším v každém vydání Jihlavských listů.
Ruku na srdce, když čtete naše noviny, blahopřání, oznámení či vzpomínku s fotkou a jménem asi nikdy nepřehlédnete. Už ze zvědavosti se podíváte na snímek člověka a přemýšlíte, jestli ho znáte, odkud je, jestli to náhodou není nějaký kamarád, dávný kolega, soused… Kolik let jemu či jí vlastně je? Nebo jak je to dlouho, co odešel na věčnost…
Kolegyně, které od vás, našich čtenářů, přijímají do rubriky rodinných oznámení objednávky, by mohly vyprávět, co za dlouhé roky vyslechly zajímavých příběhů – smutných i veselých, vzpomínek, historek, ohlédnutí… Rádi myslíte na své blízké, a to je dobře.
Minulý týden pogratulovala prostřednictvím rodinného oznámení za všechny blízké své mamince paní Věra Kochová. Kromě toho nám o ní přinesla napsaný i krásný text. Rozhodli jsme se vám její psaní formou malého příběhu poskytnout k přečtení.
Snad vás, stejně jako nás, zahřeje u srdce vyprávění o čerstvé sedmdesátnici:
Naše mamka – paní Věra Nevrklová
Každý má většinou jen jednu maminku. Ta představuje pevný přístav pro celou rodinu. A poděkovat jí za to, že je, nejde snad nikdy jen jednou větou. Vždyť každá maminka přijde svým dětem jedinečná, nejlepší a nenahraditelná. Proč právě povídání o té naší?
Naše maminka oslavila 20. března krásné 70. narozeniny. My jí při té příležitosti chceme za vše moc poděkovat, popřát mnoho zdraví, štěstí, lásky a klidu a s námi i další velká spousta lidí okolo ní, kteří nás o gratulaci a poděkování za to, jaká je a že se celý svůj život pro všechny bez váhání obětovala, rozdávala a rozdává. Chceme vám, čtenářům JL, popsat její životní příběh, příběh obyčejné ženy. Co kdy zažila a čím je pro nás a všechny ve svém okolí nenahraditelná.
Na svět přišla jako první ze tří dcer mistru kováři a babička byla tehdy kuchařkou. Děda byl celý život velice společenský, veselý a oblíbený, a naše mamka tak dostala do vínku jeho laskavou povahu.
Babička ji zas odmala vedla k tomu, aby se uměla postarat o mladší sestry, uměla vařit, zvládala domácnost.
Narodila se v malé malebné vísce kousek od Jihlavy, v Rosicích. Celý život na to vzpomíná, už jako malé dítě milovala sousedky a jejich vyprávění a pamatuje si, jak ji jako malou hlídaly, když rodiče pracovali v JZD a v kovárně. S nostalgií se ráda vrací za známými a bývalými sousedy. Miluje a nikdy nevynechá žádný školní sraz s bývalými spolužáky.
Když se po pár letech přestěhovala celá rodina kvůli práci do Vyskytné nad Jihlavou, odchodila zde naše mamka základní školu. Pak se odešla vyučit jako pánská krejčová do Třeště.
V roce 1972 se vdala za našeho taťku Josefa a postupně se jim narodily tři dcery. Když byly nejmladší asi dva roky, nastoupila v Jihlavě do Modety. Do práce dojížděla z Rounku, kde si předělávali rodinný domek. O nás holky se starala taťkova maminka, aby mohla mamka chodit do práce.
Každý ví, že v té době byly výplaty pouze skoro symbolické, a tak přestavba domu nebyla nijak zbytečně luxusní. Aspoň jsme se naučili vážit obyčejných věcí a užívat si spíš rodinných zážitků.
Život na Rounku z nás udělal hrdé rodáky uprostřed krásné přírody s širokým okruhem dobrých kamarádů a známých, které potřebuje mít mamka okolo sebe. Vždy nezištně obětovala svůj život a čas péči i o další členy naší rozvětvené rodiny. Odmala pro nás byla vždy „Zlatovláskou“, kromě nás tří holek se ještě starala o našeho bratránka, který s námi žil. Dovedla ho až do dospělosti a dodnes vzpomínají na společně prožité chvíle.
Během života pečovala o naši prababičku, dochovala obě babičky i našeho dědu, což dělala vždy obětavě a s láskou, to není všude v rodinách samozřejmé a jí za to patří dík a úcta, byla to kolikrát velká zátěž i trápení, ale vždy byla veselá a vše zvládla s grácií obyčejné všestranné ženy.
Velkou radost jí dělá péče o naše „žaludky“ - celý život miluje vaření. Převážnou část života byla zaměstnaná jako kuchařka a její pochoutky jsou dodnes vyhlášené jak v závodních kuchyních, kde skoro do důchodu pracovala, tak hlavně při společenských akcích, hlavně mysliveckých. To je taťky koníček, který celý život společně sdílí. Všichni znají její vyhlášený plesový guláš, pro který si hosté chodí třeba i s konvičkou.
Většina strávníků moc děkuje za její dobroty. Byla zvyklá vařit málem v prádelních hrncích i v běžných dnech doma, kdy nás okolo stolu bývalo vždy sedm … deset a klidně i víc, vždy něco zbylo a rádi k nám přicházeli sousedé a přátelé.
Když náhodou myslivci s taťkou donesli nějaký úlovek, byla ochotná třeba i v noci jít do kuchyně a udělat nezapomenutelnou pochoutku. S myslivostí souvisí i jejich nynější záliba, a to jsou pejsci, miluje štěňátka a i pro ně ráda vaří.
Je nás mnoho, kteří jí chtějí za vše poděkovat. Mamka se vždy ochotně postarala o naše děti, hlídala je, pomáhala jim se školními úkoly, společně s „dědou“ Pepíkem je vyzvedávali ze školy a dnes se k nim všichni rádi vrací.
Miluje plný dům, potřebuje stále o někoho pečovat, musí o všech stále vědět. A teď, když jí život zlaté vlasy vyměnil za stříbrné a všichni ji tak i na dálku poznávají, pro nás však není stříbro méně než zlato, ba naopak!
Máme mnoho přátel a i ti prosí, ať mamce za všechny popřejeme hlavně pevné zdraví, štěstí a klid i v této zvláštní době, kdy jsme nemohli uspořádat oslavu jejího výročí, kterých tolik pomáhala všem ostatním přichystat. Každému s radostí navařila a napekla dorty i cukroví. Proto jsme se rozhodli popřát cestou Jihlavských listů v rubrice rodinná oznámení už minulý týden 19. 3.
Krásná byla mamky reakce, když v pátek dopoledne nakupovali a hned jí běželo přát několik známých. Divila se, jak to vědí, a na oko hudrala, že ona není významný a slavný člověk, tak proč má přání v JL!? Ostatní tam ale vždy vyhledává. Je vidět, že JL jsou živé i v této době a tímto jim děkujeme.
Až se vše ohledně covidu přežene, přejeme mamince hodně zážitků a veselých akcí, kde jistě nebudou chybět její dobroty, na které se nás tolik těší!
Jsme rádi, že tě všichni máme!
