Kritika na změny v jihlavské MHD neustává. Co na to říká vedení města, které je jejím 100% vlastníkem? Odpovídá náměstek primátora pro dopravu Josef Kodet (KDU-ČSL).
 
  Kdo vlastně rozhodl o této podobě elektronické karty?
  Bylo to kolektivní rozhodnutí – jednak rady města, která plní funkci valné hromady dopravního podniku, dále představenstva, kde je pan ředitel Vilím a čtyři zastupitelé, a dozorčí rady, kde jsou čtyři političtí zástupci. O zavedení karty se uvažovalo už před čtyřmi roky, ale tehdy by to znamenalo velké náklady. Teprve před dvěma lety se objevila možnost evropské dotace, proto jsme k tomu přistoupili. Vypsalo se výběrové řízení s podmínkami, aby karta byla využitelná i v jiných zařízeních – tím pádem byla ale také složitější, protože musela mít více ochranných prvků.

  Proč se muselo dělat tolik změn najednou?
  Musíte oddělit kartu s tarify od  intervalů.  U té  první  věci jsme chtěli zároveň při zavádění karty rozdělit spravedlivěji pásma a zároveň motivovat lidi, aby z papírových lístků přecházeli na elektronické jízdné. Chápu, že hlavně nám starším se systém zdá komplikovaný, ale jakmile se to naučíme používat, začneme z něj čerpat výhody – třeba to, že po přestupu se v dalším spoji platí už jen 30 % jízdného. Věřím, že lidé se do trolejbusů vrátí.

  Jak je to ale se souběhem karty a snížením intervalu trojebusů?
  My jsme to najednou nechtěli, jenže bohužel se obě nepříjemné věci sešly. Důvodem snížení intervalů je neschválení navýšené částky dotace ze strany města, požadované dopravním podnikem. Podnik to musel řešit co nejdříve, proto hledal rezervy nejprve u sebe (propustil několik pracovníků), ale to na rozdíl šesti milionů nestačilo, a tak musel snížit intervaly. Nevýhodou je, že intervaly jsou většinově 13minutové místo ideálních 12minutových, jenže právě v intervalu té jedné minuty se mohl ušetřit jeden trolejbus.

  Nevadí vám, že řada cestujících přestává MHD používat?
  Samozřejmě vadí. Ale vždy, když se hýbalo tarifem, tak tržby následně nerostly hned tak, jak se čekalo, ale nárůst byl pozvolnější. Zájem sice chvilkově poklesl, ale po čase se zase vrátil.

  Nebylo tolik věcí najednou jen proto, aby se využily evropské dotace, např. na nové trolejbusy, autobusy na plyn a bezbariérové zastávky?
  Bez dotací by se jihlavská MHD neobměnila a bez obměny vozového parku by zkolabovala. Výhodou je to, že po všech zmíněných zásadních změnách teď takových pět až osm let vůbec nemusíme investovat do techniky a peníze můžeme vynakládat na zatraktivnění hromadné dopravy. To se týká třeba 15milionové investice na prodloužení MHD po Vrchlického ulici do Horního Kosova a úpravy linek B a BI.

  Chystá se ještě nějaké opatření v MHD – ať už po zjištění propadu tržeb, nebo kvůli úsporám?
  Analýza tržeb se neprojeví až po pololetí, proto bychom případné navýšení dotace o dva až tři miliony korun navrhli až do podzimního zastupitelstva. Teď jde hlavně o to, abychom nemuseli snižovat intervaly v autobusech. Bylo by to nefér i vůči okolním obcím, které už dotace na ztrátovost podniku uhradily. Nejztrátovější ovšem jsou mimochodem příměstské obce, kde se mj. uvažuje o menších autobusech. 

Jan Mazanec

Diskuze k článku