Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

 
„Již od 18 let se zabývám rodokmenem a sbírám, co se dá,“ tvrdí Alena Veliká ze Stonařova, která vydala knihu o své mamince Josefě Pryclové-Šánové Stovka je jen číslo s podtitulem Kronika jednoho života a lidí okolo. 
Kniha vyšla letos v zimě, a paní Šánová se z ní mohla ještě několik týdnů těšit. Zemřela 17. února 2025 v požehnaném věku 102 let. Její vzpomínky, a nejen ony, tu však zůstaly v podobě právě vydané knihy. 

Alena Veliká má dle svých slov ráda historii. „Všimla jsem si, že k nám do vsi přišla spousta rodin z různých míst, ale chybí zde tradice, tak jsem začala pátrat proč,“ vysvětluje k myšlence sepsání kroniky. Co zjistila? Že veškeré tradice odešly spolu s Němci. 

„To ale nebyl ten první impuls,“ pokračuje, „jako malá jsem často spala u babičky a tam chodili na besedu starousedlíci. Tam jsem třeba poprvé slyšela příběh člověka od Stalingradu, který byl deportován na Sibiř. Později, snad o 30 let, jsem ho slyšela v té samé verzi v Norimberku. Vrtalo mi to hlavou, to přece nemůže být náhoda.“ Proto sepsala a vznikl Příběh válečný, který však, neboť to bylo před rokem 1989, zůstal v šuplíku. 

Autorce její babička večer před spaním vyprávěla, jak se na vesnici žilo, později přemluvila svou maminku, „aby mi něco napsala o sobě a o svém mládí, dospívání a válce…“ až měla tolik materiálu, že začala přemýšlet o románu. 

„Nakonec jsem se umoudřila, protože nejsem romanopisec, ale dokážu seřadit fakta,“ dodává Veliká. Že to umí, dokázala například knížkou o historii betlemářství v Třešti. 

„Všechno jsem měla téměř 20 let napsané, jen jsem nevěděla, jestli to bude vůbec někoho zajímat.“ Konečné rozhodnutí mělo padnout, když její maminka Josefa slavila 100 let. „Pak to začalo dostávat podobu knihy. Dokonce i ten název sama vyslovila při oslavě narozenin, když si prohlížela dort s číslicí 100.“

Jak dál autorka vypráví, sama se narodila čtyři roky po válce a s mnoha lidmi, o kterých psala, se i setkala. „Mluvilo se o nich, a jak je na vsi zvykem, co dům, to rodina a nějaký příběh.“ 

Právě tehdy si uvědomila, že „mamka je poslední, co k tomu ještě může něco říci, a hlavně potvrdit pravost“.
Více než dvousetstránková kniha je tedy nejen o známé stonařovské učitelce Josefě Šánové a její rodině, ale skýtá nespočet příběhů a událostí z minulého století. 

Názvy kapitol jsou jednoznačné – Jazyk pajerština, Sport a hasiči, Smíšené rodiny, Formani, povozníci, Zastřelení Hanse Matějky, Rok 1939, Škola ve Stonařově, Naše maturita (1941), Kostel a kněží, Církevní slavnosti, Doktoři, Rodina Seyss-Inguartů, Fabrika Krebs…

Velkými kapitolami jsou Osvobození, v níž se rozebírá nejen květen 1945, ale i odsun, stonařovské lágry nebo vražda okresního hejtmana Wilhelma Bardase, nebo Novodobé milníky v podobě vítězného února 1948, kolektivizace, let 1968 i 1989. 

Knížka tak dává nahlédnout nejen do osobních vzpomínek pamětnice, ale předkládá nám pohled na život ve Stonařově v průběhu mnoha desítek let minulého století včetně konkrétních jmen například od řezníků až po porodní báby. 

Na světě je dílo, které je kronikou jednoho místa, jež v tak ucelené podobě nemá u podobně velkých obcí obdoby. 
Kniha je doplněna kapitolkou Historie Stonařova v datech, řadou dokumentů, ilustrací a fotografií. Dostat ji lze v Knihkupectví Jitka nebo Kosmas (dříve Otava) v Jihlavě. 
 

Diskuze k článku