FABULACE Viléma Nového ohledně činu Jana Palacha nabývaly až neskutečných rozměrů. Tvrdil například, že se Palach nechtěl upálit. K činu se měl uvolit až poté, kdy byl ujištěn, že bude polit chemikálií způsobující studený plamen, který nepálí. Zdroj: reprofoto
Každá doba s sebou přináší kladné i záporné hrdiny. Do obou těchto kategorií by se dal zařadit jihlavský rodák Vilém Nový. Letos uplynulo 120 let od jeho narození.
Nový byl významným komunistickým funkcionářem, šéfredaktorem Rudého práva i politickým vězněm v období kultu osobnosti. Na výročí narození této osobnosti nás upozornil předseda Spolku pro starou Jihlavu Vilém Wodák.
Vilém Nový se narodil 16. května 1904 v Jihlavě. Pocházel z velice skromných poměrů. Jeho otec byl krejčí a matka posluhovačka. Vyučil se typografem a poté pracoval v několika tiskárnách na Jihlavsku. Nejdéle jako sazeč v tiskárně Antonína Melichara v Jihlavě. I vzhledem ke svému sociálnímu původu již od útlého mládí inklinoval k levicovým myšlenkám.
V roce 1921 ještě jako neplnoletý se stal krátce po jejím vzniku členem Komunistické strany Československa (KSČ). Na přelomu 20. a 30. let působil Nový v Jihlavě jako novinář a funkcionář Krajského výboru KSČ.
Jako schopný funkcionář byl vybrán pro studium v Sovětském svazu. Zde absolvoval v Moskvě na Marx-Engelsově institutu roční studium politických a hospodářských věd.
Po návratu pracoval jako vysoký komunistický funkcionář KSČ a reaktor nejprve na Olomoucku a později na Ostravsku.
Po okupaci Československa nacistickým Německem se zapojil do odboje.
Učinil tak i přes to, že Sovětský svaz, dokud nebyl sám napaden, viděl válku jako imperialistickou. A proto Sověti tehdy na našem území protinacistický odboj nepodporovali. V srpnu 1939 Sovětský svaz dokonce podepsal s Německem smlouvu o neútočení (tzv. Pakt Ribbentrop–Molotov). Nový v červnu 1939 uprchl do Polska.
Po jeho napadení odešel do Velké Británie. Na ostrovech se věnoval žurnalistice. Působil jako rozhlasový komentátor stanice Volá Londýn a šéfredaktor listu Nová svoboda.
Po skončení války a návratu do Československa se zdálo, že jeho zářivé kariéře nestojí nic v cestě. Stal se členem Ústředního výboru KSČ, poslancem Národního shromáždění a šéfredaktorem Rudého práva.
V soukolí procesů
V únoru 1948 se Nový ještě aktivně účastnil komunistického převratu v Československu. Jenže pak ho dohnala jeho činnost na Západě. Západní odbojáře nový režim považoval za své nepřátele bez rozdílu, jestli byli komunisty anebo ne.
Dne 26. listopadu 1949 byl zatčen, donucen rezignovat na poslanecký mandát a vyloučen z KSČ. Uvádí se, že důvodem byly jeho styky s bratry Fieldovými, kteří figurovali ve vykonstruovaném politickém procesu v Maďarsku s László Rajkem. Nový se ke smyšleným obviněním přiznal, protože pochopil, že to po něm chce strana pod vedením Klementa Gottwalda.
„Vyšetřovateli byl rychle zlomen, čímž unikl brutálnímu násilí a současně tím prokazoval věrnost právě Gottwaldovi, protože ,spiklenci´ podle vyšetřovatelů usilovali o jeho život,“ napsal o Novém v časopise Dějiny a současnost historik Václav Kaška.
Koncem roku 1951 byl nečekaně zatčen generální tajemník KSČ Rudolf Slánský. Druhý muž KSČ byl obviněn ve vykonstruovaném procesu ze špionáže, velezrady a sabotáže. Nový proti němu vystoupil jako svědek. „A zvládl sehrát svoji dvacetiminutovou roli poměrně důvěryhodně,“ podotkl Kaška.
Proti Husákovi
Až v prosinci 1953 byl Vilém Nový odsouzen k sedmi letům vězení. Trest si odpykával ve věznicích v Ruzyni, Novém Jičíně a ve Rtyni. I za svoji ochotu spolupracovat byl již v červnu 1954 podmíněně propuštěn. Musel však totalitnímu režimu poskytnout ještě jednu službu.
„Za normalizace Nový nemluvil ani o tom, že ve vězení vypovídal proti tzv. slovenským buržoazním nacionalistům a v roce 1954, těsně před svým propuštěním, byl využit jako svědek v procesu Husák a spol.,“ pokračoval historik Kaška.
Po svém propuštění pracoval bývalý šéfredaktor Rudého práva z Jihlavy ve Státní knihovně v Praze. Rehabilitován byl v roce 1963. Pro funkce v nejvyšší politice se s ním však nepočítalo. Ve vězení totiž zřejmě podepsal spolupráci se Státní bezpečností (StB). Říkalo se o něm, že byl například StB nasazen na Josefa Smrkovského.
V letech 1963-1968 působil na postu rektora Vysoké školy politické ÚV KSČ v Praze. Zároveň byl poslancem Národního a později Federálního shromáždění a tajemníkem ÚV KSČ (od roku 1966).
Normalizační fabulátor
Ačkoliv byl Nový v 50. letech sám vězněn, zůstával i po propuštění věrný konzervativní stalinistické linii prosazované Klementem Gottwaldem. Byl zapřisáhlým odpůrcem obrodného procesu tzv. pražského jara v roce 1968.
Okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy uvítal. Jeho jméno je především spojeno s fabulacemi ohledně sebeupálení studenta Jana Palacha v lednu 1969.
Student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se upálil ve věku 20 let na protest proti okupaci země a začínajícímu procesu normalizace.
Podle Nového byl Palach členem organizované skupiny „pětice smrti“, která údajně měla vyvolávat ve společnosti napětí a odvádět pozornost od „pozitivních výsledků KSČ“.
Naopak jeho dcera Kamila Moučková byla za normalizace pronásledována a propuštěna z práce. Se svým otcem se lidsky i politicky rozešla a později patřila k signatářům Charty 77.
Nepopulární pro všechny
V období 1973-1974 dostal Vilém Nový dvě významná ocenění: Řád Vítězného února a Řád Klementa Gottwalda. Jenže o dva roky později z vrcholné politiky odešel. Hlavní příčinou byl nejen vysoký věk, ale především Gustáv Husák.
„Uvědomoval si, že jeho mocenské upozadění v 70. letech…, souviselo jak s pokročilým věkem, tak s tím, že nebyl populární ani u veřejnosti, ani u Gustáva Husáka, proti němuž v minulosti lživě svědčil,“ napsal mimo jiné Kaška.
Po svém konci v politice Nový odešel do penze. Občas se jako důchodce věnoval osvětové činnosti mezi mládeží. Zemřel 1. března 1987 v Praze ve věku nedožitých 83 let. Politicky v podstatě nikdy neprohrál.
„Když se Vilém Nový v 80. letech na besedách s mladými ohlížel zpět, mohl se pomocí stranické mytologie hodnotit jako vítěz všech historických zápasů, kterých se účastnil,“ dodal Kaška.
Diskuze k článku