Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Všechno zlé je k něčemu dobré, říká jedno staré české přísloví. Svým způsobem se vztahuje i na 19letého Sebastiana Pavlase Jihlavy. Žák oktávy jihlavského gymnázia je úspěšným českým reprezentantem v amatérské cyklistice. Nebýt covidu, možná by se cyklistice ani nevěnoval. 
Na úspěchy svého vnuka nás upozornil jeho dědeček Jaroslav Dolejší. „Dle mého názoru velice úspěšně reprezentuje město Jihlavu i náš kraj. Účastní se mnoha regionálních závodů s umístěním většinou na medailových pozicích,“ napsal JL. 

Přiblížil nám i jeho mezinárodní úspěchy a účast na letošním mistrovství světa amatérských cyklistů Uci Gran Fondo v dánském Aalborgu. 
„Tam v posledním týdnu srpna absolvoval jak závod jednotlivců, tak také reprezentoval Česko ve smíšené štafetě,“ pokračoval Dolejší. 
Se sympatickým mladým amatérským cyklistou jsem se sešel v redakci JL. Na první pohled působí dojmem dospělého člověka. Je skromný a v hlavě má vše srovnané. 

Má své priority a ví, že po maturitě by chtěl jít studovat medicínu. Vloni dokonce dostal nabídku stát se profesionálním cyklistou. Odmítl ji, protože má u něho přednost škola. Myslí si, že profesionální cyklistika a škola nejdou skloubit dohromady. 

Na začátku vyprávění se vracíme do neradostných dob covidových karantén, omezení a zákazů. Sebastian Pavlas říká, že jako malý neměl kolo úplně rád. Oba jeho rodiče jsou cyklisti. Sebastiana a jeho bratra vedli k cyklistice odmalička. 

„V bráchovi nenávist vůči cyklistice zůstala, ale u mě se to změnilo při covidu, když nebylo úplně co dělat. Do té doby jsem závodně lyžoval a hrál florbal,“ přibližuje. Jenže za covidu se sportoviště zavírala. 

Kola pro život 
Jelikož se neměl kde scházet s kamarády, tak Sebastian začal jezdit s otcem na silničním kole. „Už po první vyjížďce jsem zjistil, že je to něco, co mě baví víc než jenom jezdit na horském kole, kde nás naši jako malé trošičku přetěžovali,“ navazuje student jihlavského gymnázia. 
Pohyb na kole mladého muže začal bavit, mohl překonávat sám sebe a zlepšovat se. Navíc našel správné lidi, kteří ho do soutěžní amatérské cyklistiky zasvětili.  

„Chytil jsem se Denisy Bartizalové, která dříve jezdila bikros na horských kolech a byla i v české reprezentaci do 23 let. Ta mě k tomu přivedla blíž,“ popisuje. 
Právě Bartizalová a Richard Habermann jsou Sebastianovy největší cyklistické vzory. Největších amatérských cyklistických závodů v ČR se účastní 500-1500 závodníků. 

Prvním Sebastianovým velkým závodem byla Kola pro život. Jedná se o největší seriál horských kol v celé ČR. Potom dostal o rodičů silniční kolo a začal se amatérské cyklistice ještě více věnovat. Jezdil závody v ČR i v blízkém zahraničí.  
„První závod v zahraničí byl buď na Slovensku, anebo při mistrovství republiky horských kol, kdy jsme měli část trati vedenou v Polsku,“ podotýká. 

Mistrovství světa
Zatímco na amatérské závody v ČR stačí mít licenci a přihlásit se na ně, na mistrovství světa je nutné se kvalifikovat. Jsou dvě možnosti, stát se mistrem v ČR ve své kategorii, nebo se umístit do Top 25 % ve své kategorii, na závodech světového poháru. 

Právě na světovém poháru, který se jel kolem Neziderského jezera, se Sebastian Pavlas kvalifikoval na mistrovství světa do Dánska. Bylo to jeho první amatérské cyklistické mistrovství světa. Říká, že účastí se mu splnil životní sen. 

V Aalborgu jel dva závody. Ve smíšené štafetě družstev Češi skončili na 14. místě. Do poslední chvíle však bojovali o třetí pozici. „Atmosféra byla naprosto skvělá a úžasná, nepopsatelná. Člověk se cítil skvěle, když si mohl obléci reprezentační kombinézu a startovat za ČR,“ říká o mistrovství světa. 

Ještě více si však váží úspěchu, kterého dosáhl letos na Slovensku. U našich východních sousedů suverénně vyhrál L’Etape Slovakia by Tour de France. Při závodu získal i všechny trikoty (žlutý, bílý, zelený i puntíkovaný).

Škola, kolo, učení a spát
Za úspěchy však stojí život plný odříkání. Skloubit amatérskou cyklistiku se školou i soukromým životem je složité. 
„Trénuji týdně okolo 10-15 hodin. Můj život je, že jdu do školy, přijdu ze školy a jdu na dvě až tři hodiny na trénink. Poté se učím do půlnoci, pak jdu spát a druhý den nanovo,“ dokládá oktaván jihlavského gymnázia. 

Profesionální cyklista podle něho musí týdne trénovat 30 hodin, aby byl konkurenceschopný. A to si myslí, že není možné dělat při škole. Proto zůstává amatérem. 

„V cyklistice bych se chtěl i nadále zlepšovat v amatérských závodech a udržet se v té špičce hobbycyklistů v ČR. Chci dokázat ostatním, že se dá studovat a do toho se udržet ve špičce,“ určuje své nejbližší cíle.  
A co by Sebastian Pavlas doporučil třeba některému ze svých vrstevníků, jenž by se chtěl stát úspěšným amatérským cyklistou? 
„Aby se toho určitě nebál, nenechal se odradit třeba nějakým prvním neúspěchem, aby byl cílevědomý a pilný, pořádně trénoval, a když si půjde za svým, tak toho určitě dosáhne.“  

Diskuze k článku